23 C 197/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok na úhradu dlužných , Anonymizováno, poplatků v souhrnné výši 1 080 Kč za období od dubna roku 2023 do listopadu roku 2023 s příslušenstvím představujícím kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 115,95 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný byl na adrese , Adresa zainteresované osoby 0/0, , v období od dubna roku 2023 do listopadu roku 2023 odběratelem elektřiny, přičemž na základě této skutečnosti byl žalovaný žalobkyní dne 26. 1. 2023 písemně vyzván ke sdělení, zda je vlastníkem , Anonymizováno, přijímače s poučením, že nebude-li žalovaný na uvedenou výzvu do 30 dní reagovat, bude žalobkyní zařazen do evidence poplatníků , Anonymizováno, poplatku. S ohledem na skutečnost, že žalovaný na uvedenou výzvu žalobkyně nereagoval, byla žalobkyní k měsíci dubnu roku 2023 do evidence poplatníků , Anonymizováno, poplatků skutečně zařazen. Dne 7. 12. 2023 byl žalovaný žalobkyní písemně vyzván k úhradě televizního poplatku za období od dubna roku 2023 do listopadu roku 2023. Z ničeho však nevyplynulo, že by žalovaný televizní poplatek za předmětné období žalobkyni skutečně uhradil.4. Na základě shora učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení soud uzavřel, že se žalovaný na základě zákonné fikce stala od dubna roku 2023 poplatníkem , Anonymizováno, poplatku [§ 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“)]. Povinností žalovaného bylo měsíčně žalobkyni platit , Anonymizováno, poplatek ve výši 135 Kč se splatností vždy do 15. dne v příslušném měsíci (§ 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích). Protože však žalovaný televizní poplatek od dubna roku 2023 do listopadu roku 2023 řádně a včas nezaplatil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím, a to včetně kapitalizovaného úroku z prodlení v souhrnné výši 115,95 Kč (§ 1968 o. z., § 1970 o. z.).5. V řízení bylo rovněž prokázáno, že žalovanému byly opakovaně prostřednictvím České pošty s. p., IČO 47114983, se sídlem Politických vězňů 909/4, 110 00 Praha, (dále jen „Česká pošta s. p.“), doručeny výzvy ke sdělení, zda žalovaný vlastní , Anonymizováno, přijímač či k úhradě dlužného , Anonymizováno, poplatku, kdy žalobkyní požadována náhrada nákladů vynaložených na vyhotovení a odeslání jedné z těchto výzev ve výši 87 Kč je tak zcela, i s ohledem na soudu z úřední činnosti známou cenu doporučených zásilek doručovaných prostřednictvím České pošty s. p., adekvátní (§ 2910 o. z.).6. Lhůtu k plnění v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku stanovil soud v souladu s § 160 o. s. ř.7. Ohledně náhrady nákladů řízení soud uvádí, že žalobkyně je sice v řízení zastoupena advokátem, avšak s ohledem na níže uvedené nelze považovat náklady žalobkyně na právní zastoupení v dané věci za účelné, a proto soud žalobkyni přiznal pouze paušální náhradu nákladů stejně, jako by náležela účastníku řízení, který by v řízení zastoupen nebyl. Při posouzení účelnosti nákladů na zastoupení advokátem se soud plně ztotožnil se závěry Ústavního soudu vyslovenými v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, v němž Ústavní soud uzavřel, že žalobkyně sice není součástí státní moci, ale stát pro její fungování vytváří podmínky ve formě zákonných záruk a ve srovnání s ostatními subjekty působícími v mediálním prostoru má tak značně odlišné postavení. Lze tak na ni v určitých ohledech klást srovnatelné nároky jako na orgány státní moci. Ústavní soud dále konstatoval, že tam kde je k hájení svých zájmů stát vybaven příslušnými organizačními složkami, není důvod, aby výkon svých práv a povinností z této oblasti přenášel na soukromý subjekt (advokáta); pokud však tak učiní, není důvod uznat takto vzniklé náklady řízení jako náklady účelně vynaložené. Ústavní soud dospěl k závěru, že žalobkyně je v převážné míře financována z , Anonymizováno, poplatků. Pokud žalobkyně sama spravuje agendu , Anonymizováno, poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených , Anonymizováno, poplatků nelze totiž paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru žalobkyně. Vzhledem k tomu, že projednávaná věc není ve srovnání s ostatními případy vymáhání neuhrazených , Anonymizováno, poplatků nikterak specifická, nelze považovat náklady na zastoupení advokátem v dané věci za účelně vynaložené. S ohledem na shora uvedené tak bylo o nákladech řízení rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že soud přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., podle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů podle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.