23 C 214/2024-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se svým návrhem ze dne 14. 5. 2024 domáhala na žalované úhrady částky 60 219,33 Kč s příslušenstvím. Tento svůj nárok žalobkyně odůvodnila tím, že mezi společností , právnická osoba, , se sídlem , adresa, , (dále jen „předchůdkyně žalobkyně“), a žalovanou byla dne , datum, prostřednictvím internetových stránek předchůdkyně žalobkyně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 60 219,33 Kč, které se předchůdkyni žalobkyně zavázala vrátit nejpozději do 14. 12. 2023. Úvěruschopnost žalované předchůdkyně žalobkyně prověřila výpočtem rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji s ponecháním peněžní rezervy minimálně ve výši 3 410 Kč, jakož i prostřednictvím údajů zjištěních lustrací relevantních databází. Žalovaná však předchůdkyni žalobkyně ve lhůtě splatnosti ani kdykoliv poté i přes opakované písemné výzvy na žalobou vznesený nárok ničeho neuhradila. V neposlední řadě žalobkyně uvedla, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 uzavřené mezi ní a předchůdkyní žalobkyně.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.3. Z provedených důkazů učinil soud následující dílčí skutkové závěry.4. Z elektronických dokumentů nadepsaných „, právnická osoba, - úvěrová smlouva vztahující se na klienty s trvalým bydlištěm v české republice uzavřená s klientem dne , datum, “ a „, právnická osoba, . – Standardní podmínky Úvěrové smlouvy vztahující se na Klienty v České republice“, soud zjistil, že byl vypracován písemný návrh dohody (mimo jiné) o dočasném poskytnutí peněžních prostředků v souhrnné výši až 40 000 Kč předchůdkyní žalobkyně žalované, které měla žalovaná předchůdkyni žalobkyně do v tomto návrhu v podrobnostech specifikovaného termínu vrátit a navíc předchůdkyni žalobkyně uhradit peněžní prostředky ve výši 13 % z poskytnutých a nevrácených peněžních prostředků, nejméně však 1 000 Kč.5. Z elektronických dokumentů nadepsaných „Platební informace“, „Data from Ledger“ a ze sdělení společnosti , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, , soud zjistil, že v době od 4. 8. 2023 do 16. 8. 2023 předchůdkyně žalobkyně převedla ve prospěch bankovního účtu žalované peněžní prostředky v souhrnné výši 40 000 Kč.6. Z listiny nadepsané „Smlouva na opakovaném postoupení pohledávek“, z elektronického dokumentu nadepsaného „Dodatek č. 2 ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, “ včetně jeho příloh, z listin nadepsaných „Věc: Oznámení o postoupení pohledávky“ a „Výzva k úhradě před podáním žaloby“ a z elektronického dokumentu nadepsaného „Podací lístek – DopisOnline“, soud zjistil, že se předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně před podáním žaloby dohodly na převedení práva domáhat se úhrady žalobou projednávaného nároku z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni, přičemž písemné oznámení o této skutečnosti bylo předchůdkyní žalobkyně odesláno žalované prostřednictvím poštovní přepravy dne 20. 1. 2024, a to společně s výzvou k úhradě žalobou vzneseného nároku do tří dnů.7. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné v projednávané věci.8. Co do závěru o skutkovém stavu soud odkazuje na souhrn dílčích skutkových zjištění, neboť ta jsou ve vzájemném souladu.9. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Podle § 551 o. z. platí, že o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.11. Podle § 570 odst. 1 o. z. platí, že právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.12. Podle § 607 o. z. platí, že připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty pracovní den nejblíže následující.13. Podle § 1958 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.14. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.15. Podle § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., odpovídá výše úroku z prodlení ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.16. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.17. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.18. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.19. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.20. Podle § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru je právnická osoba, která je oprávněna poskytovat spotřebitelský úvěr na základě oprávnění k činnosti nebankovního poskytovatele spotřebitelského úvěru, které jí udělila Česká národní banka.21. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že ačkoliv byl vypracován písemný návrh smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., který byl zároveň návrhem smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kde předchůdkyně žalobkyně vystupovala v postavení poskytovatele úvěru (§ 9 zákona o spotřebitelském úvěru) a žalovaná jako spotřebitel (§ 419 o. z.), v řízení však nebyla, vzdor zákonné důkazní povinnosti žalobkyně, prokázána vůle žalované uzavřít s žalobkyní jí tvrzenou úvěrovou smlouvu (§ 551 o. z.).22. K uvedenému tvrzení žalobkyně totiž nebyl označen ani předložen žádný jiný důkaz než elektronický dokument obsahující písemné znění návrhu tvrzené úvěrové smlouvy. Soud tak má za to, že na konečnost a vážnost vůle žalované k uzavření úvěrové smlouvy o žalobkyní tvrzeném obsahu nelze usuzovat pouze ze samostatné existence návrhu takového smlouvy.23. Soud dále připomíná, že následkem nesplnění povinnosti důkazní je zásadně stav objektivní nejistoty o existenci výše uvedeného (a pro úspěch ve věci zcela stěžejního) skutkového tvrzení vztahujícího se k uzavření tvrzené úvěrové smlouvy, přičemž žalobkyni nebylo možno poučit ve smyslu ustanovení § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o. s. ř.“), neboť se k jednání soudu, k němuž byla řádně a včas předvolána, nedostavila.24. V souladu se shora popsanými závěry soudu, jakož i s ustanovením § 2991 odst. 1, 2 o. z., soud dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná jsou si povinny vzájemně vrátit plnění, která si právního důvodu poskytly, a proto [s ohledem na postoupení předmětné pohledávky za žalovanou z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni (§ 1879 o. z.)] vzniklo žalobkyni právo na vrácení předchůdkyní žalobkyně žalované poskytnutých a dosud nevrácených peněžních prostředků ve výši 40 000 Kč.25. Ve vztahu k prodlení žalované s vrácením této částky soud uvádí, že v řízení bylo prokázáno, že žalovaná k plnění zahrnujícímu rovněž úhradu dotčených 40 000 Kč byla vyzvána prostřednictvím písemné výzvy žalobkyně ze dne 20. 1. 2024. Splatnost výše uvedené částky byla ve smyslu zákonné úpravy času plnění a výzvy žalobkyně stanovena uplynutím lhůty tří dnů od dodání shora specifikované výzvy do faktické dispozice žalované, kdy soud má za to, že k tomuto dodání došlo při zohlednění data podání k poštovní přepravě a obvyklé délky doručování poštovních zásilek prostřednictvím poštovní přepravy dne 24. 1. 2024 (§ 570 o. z., § 607 o. z. a § 1958 o. z.).26. V kontextu všech shora uvedených skutečností tak soud uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 40 000 Kč spolu s úrokem z prodlení, v souladu s návrhem žalobkyně, ve výši 14,75 % ročně z částky 40 000 Kč od 30. 1. 2024 do zaplacení (§ 1968 o. z. a § 1970 o. z.). Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu žalobkyně zamítl.27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení vůči převážně neúspěšné žalované v částce 4 971 Kč, ke které soud dospěl tak, že částečný úspěch žalované (ve výši 23 057,20 Kč, tj. 34,80 %) odečetl od částečného úspěchu žalobkyně (ve výši 43 200,54 Kč, tj. 65,20 %) při výsledku 30,40 % z částky 16 349