33 C 244/2024-22 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 28 635 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , na základě které byl žalovanému poskytnut žalobkyní úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit nejpozději do 31. 10. 2023 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 4 095 Kč. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobkyni neuhradil. Vedle nároku na zaplacení úvěru a poplatku žalobkyně požaduje úhradu smluvní pokuty za prodlení ve výši 0,1 % denně z částky 20 000 kč od 1. 11. 2023 do 14. 6. 2024 v celkové výši 4 540 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Žalobkyně k žalobě doložila Smlouvu o úvěru č. , číslo, , Dodatek ke smlouvě o úvěru č. , číslo, , žádost o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti, standardní informace o spotřebitelském úvěru, doložení dokladu totožnosti žalovaným, výplatní lístky žalovaného za období květen, červen a červenec 2023, potvrzení o provedení odchozí platby 20 000 Kč na č. ú. , č.účtu, a předžalobní upomínku zaslanou zástupkyní žalobkyně ze dne 10. 5. 2024.5. Soud si vyžádal od banky – Česká spořitelna a.s. sdělení o majiteli účtu č. , č. účtu, , ze kterého bylo zjištěno, že majitele uvedeného účtu je žalovaný.6. Na podkladě žalobkyní předložených listinných důkazů učil soud následující závěr o skutkovém stavu věci, Anonymizováno7. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž podkladě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 kč. Žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni uvedenou částku spolu s poplatkem ve výši 4 095 Kč do 31. 10. 2023. Ve smlouvě byla dále pro případ prodlení žalovaného s úhradou dluhu ze smlouvy sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se žalovaný ocitne v prodlení. Žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy úvěruschopnost žalovaného z výpisů z jeho bankovního účtu a dále z výpisů z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB a CRIF. Z uvedených listin vyplynulo, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr za podmínek dojednaných ve smlouvě splatit. S poskytnutím úvěru byl při nulovém úroku spojen poplatek, který svojí výši odpovídá 20,5% poskytnuté částky. Ačkoliv formálně nebyl úrok ve smlouvě sjednán, poplatek za poskytnutí úvěru v částce 4 095 Kč představuje souhrn odměny (tedy úroků) žalobkyně za poskytnutí úvěru a dále nákladů žalobkyně s poskytnutím úvěru. Výše poplatku je akceptovatelná, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý na velmi krátkou dobu, poplatek z části plní funkci odměny za poskytnutí úvěru a z části kryje administrativní náklady, které jsou obvyklou součástí závazku z úvěrového smluvního vztahu. Soud proto dospěl k závěru, že sjednaná odměna, označená ve smlouvě jako poplatek za poskytnutí úvěru, se nepříčí dobrým mravům a neznevýhodňuje žalovaného jako spotřebitele.8. Po právní stránce soud hodnotil věc podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dle ustanovení § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle ustanovení § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši, nebo způsob jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a na žalovaném bylo, aby poskytnutou jistinu spolu s poplatkem vrátil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, na podanou žalobu nijak nereagoval ani nevyvrátil existenci žalované pohledávky. Soud proto dospěl k závěru, že žalovaný žalobkyni doposud dluží celou poskytnutou jistinu úvěru. Žalobkyně má tedy právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 20 000 Kč, stejně tak jako na zaplacení sjednaného poplatku ve výši 4 095 Kč. Jelikož žalovaný porušil smluvní povinnost, k jejímuž utvrzení byla sjednána smluvní pokuta, má žalobkyně právo i na zaplacení smluvní pokuty, když výše smluvní pokuty 0,1 % denně nepřesahuje limity stanovené v § 122 odst. 2 a 3 zákona o spotřebitelském úvěru.10. Protože žalovaný nesplnil závazek ze smlouvy vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s poplatkem ve lhůtě splatnosti, dostal se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu a žalobkyně má také nárok na zaplacení úroku z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.11. Soud s ohledem ne výše uvedené podané žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyně částku 28 635 Kč, a to včetně požadovaného úroku z prodlení z dlužné jistiny za dobu ode dne následujícího po sjednaném datu splatnosti úvěru do zaplacení.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 598 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 146 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 635 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zmíněné zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1, advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Soudu je totiž z úřední činnosti známo, že žalobce uplatnil již více žalob s obdobnými nároky, tj. na obdobném skutkovém základu.