33 C 255/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 1 032 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující nezaplacené televizní poplatky za období říjen až prosinec 2023 a leden až duben 2024 (135 Kč měsíčně). Návrh odůvodnila tím, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud , zainteresovaná společnost, po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagovala, zařadila ji žalobkyně dle shora citovaného zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaná se tak stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla jí povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši (135 Kč měsíčně). Žalovaná nedostála své zákonné povinnosti, když za uvedená období televizní poplatky nezaplatila. Podle ust. § 7 odst. 2 zák. 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Ode dne následujícího po splatnosti poplatku za jednotlivé měsíce do 17. 6. 2024 požadovala žalobkyně úrok z prodlení ve výši určené podle předpisů práva občanského, který vyčíslila a vyjádřila částkou 58,75 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.3. Žalobkyně k žalobě doložila výzvu k přihlášení poplatníka , zainteresovaná společnost, ze dne 28. 7. 2023, oznámení o zařazení žalované do evidence plátců televizního poplatku spojené s výzvou k úhradě poplatků ve výši 135 Kč měsíčně počínaje měsícem říjen 2023 se splatností vždy do každého 15. dne kalendářního měsíce, sdělení k placení televizních poplatků, výzvu k zaplacení televizních poplatků, přehled předpisů a plateb a předžalobní upomínku zaslanou žalobkyní včetně dokladu o jejím odeslání.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaná byla zařazena do evidence plátců televizního poplatku a od října 2023 jí vznikla povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaná nezaplatila televizní poplatky za shora specifikované období a dluží žalobkyni částku 945 Kč.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle ust. § 3 odst. 4 a § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích. Podle § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud , zainteresovaná společnost, nebo , zainteresovaná společnost, (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Součástí výzvy musí být poučení o následcích neprokázání opaku v takto stanovené lhůtě. Podle § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.6. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 945 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedená období. Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku. Vazba na připojení k distribuční soustavě elektrické energie je zvolena s ohledem na to, že odběr elektřiny vytváří většinou předpoklad pro provoz rozhlasových a televizních přijímačů a až na výjimky platí pravidlo, kdo odebírá elektřinu, ten má rozhlas a televizi. Pro výjimečné případy odběratelů elektřiny bez rozhlasových či televizních přijímačů je pak otevřen prostor pro prokázání opaku. Žalovaná na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagovala, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byla žalobkyní zařazena do evidence poplatníků a od října 2023 jí vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože žalovaná televizní poplatky nehradila, a to ani na základě zaslaných výzev, dostala se do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, a proto má žalobkyně podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.7. Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) tvoří příslušenství pohledávky též náklady spojené s uplatněním pohledávky.8. Soud nepřiznal žalobkyni právo na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 87 Kč. Žalobkyně spravuje agendu televizních poplatků sama, jestliže žalobkyně na základě rámcové smlouvy předává agendu související s vymáháním dlužných televizních poplatků extérní společnosti a následně pak je v řízení zastoupena advokátní kanceláří, vytrácí se smysl předávání této agendy externí společnosti. Soud proto dospěl k závěru, že není důvod pro přiznání takto vzniklých nákladů řízení jako účelně vynaložených.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 126 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 032 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 600 Kč ve výši 126 Kč.