33 C 86/2020-521 — Okresní soud v Sokolově

1. Rozsudkem ze dne 16. 5. 2023, č. j. 33 C 86/220-451, soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu na určení, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli , jméno FO, , zemřelém dne , datum, výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované na nákladech řízení částku 66 089,12 Kč, kdy shledal důvody moderačního práva dle § 150 zákona č. 99/1963 sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř.).2. K odvolání žalované do výroku o nákladech řízení Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) usnesení ze dne 6. 12. 2023, č. j. 11 Co 160/2023-503 zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II., o nákladech řízení, a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.3. Odvolací soud vykl soudu prvního stupně, že svoji úvahu o aplikaci § 150 o. s. ř. sdělil účastníků až na jednání, při kterém došlo k vyhlášení rozsudku, a na kterém byla přítomna pouze žalobkyně a její právní zástupce, kdy neměl k dispozici vyčíslení nákladů řízení žalovanou a za situaci, kdy ani jedna z účastnic nenavrhla pro případ svého neúspěch aplikaci ust. § 150 o. s. ř. Dále vytkl soudu prvního stupně, že žalovaná ani neměla možnost vyjádřit se k zamýšlené aplikaci § 150 o. s. ř., což kvalifikovaně nemohla učinit ani sama žalobkyně. V důsledku nesprávného postupu soudu prvního stupně se účastnice mohli vyjádřit k postupu soudu až v odvolání a je vyjádření k němu.4. K aplikaci ust. § 150 o. s. ř. odvolací soud v odůvodnění svého usnesení, konkrétně pod bodem 13 a 14 uvedl: „Součástí úvahy soudu, zda jde o výjimečný případ a zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu, je posouzení všech okolností konkrétní věci, a to včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každého účastníka. Nerespektování tohoto pravidla je porušením práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (III. ÚS 3125/16)“. Nepřiznání náhrady nákladů řízení podle § 150 občanského soudního řádu účastníkovi řízení, který měl ve věci úspěch, obstojí z hlediska ústavních záruk spravedlivého procesu, vyplývajících zejména z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jestliže existuje důvod, který je za tímto účelem s ohledem na okolnosti věci způsobilý být hodnocen jako důvod zvláštního zřetele hodný. Jen v takovém případě nedojde vůči tomuto účastníkovi k svévolnému odepření práva na náhradu nákladů řízení podle § 142 občanského soudního řádu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí proto musí vyplývat rozumná úvaha o existenci určitých specifických okolností konkrétní věci, v jejichž důsledku by se uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení neúspěšnému účastníkovi řízení mohlo jevit jako nespravedlivé či nepřiměřeně tíživé. Vlastní posouzení, zda takto vymezený způsobilý důvod skutečně opodstatňuje nepřiznání této náhrady, tedy samotné vážení v kolizi stojících zájmů obou účastníků řízení, jichž se použití § 150 občanského soudního řádu dotýká, již pak závisí na uvážení soudu, který o náhradě nákladů řízení rozhoduje (III. ÚS 132/20)“.5. Odvolací soud vytkl soudu prvního stupně nerespektování dlouhodobě konstantní judikaturu Ústavního osudu i Nejvyššího soudu ČR, absenci řádného a přesvědčivého odůvodnění aplikace § 150 o. s. ř., tedy úvahy o tom, zda z okolností konkrétní věci, lze usuzovat na výjimečný případ, u kterého existují důvody hodné zvláštního zřetele. Odvolací soud uložil soudu prvního stupně zabývat se všemi okolnosti konkrétní věci, přístupem účastníků a jejich chováním a postoji v době před zahájením řízení a v průběhu řízení, včetně možného dopadu přiznání či naopak nepřiznání náhrady nákladů řízení u každé z účastnic.6. Soud prvního stupně v rozsudku ze dne 16. 5. 2023 shledal důvody hodné zvláštního zřetele pro aplikaci § 150 o. s. ř. zejména ve zjištěné a prokázané skutečnosti, že žalobkyně se o zůstavitele dlouhodobě starala, navštěvovala jej v nemocnici, byla vypravitelkou pohřbu a uhradila náklady na pohřeb. Žalovaná o zůstavitele neprojevovala žádný zájem a její dědické právo je postaveno na základě dědické posloupnosti. Žalobkyně byla subjektivně přesvědčena o tom, že byla družkou zůstavitele a sdílela se zůstavitelem společnou domácnost, ale v řízení neunesla důkazní břemeno k tvrzenému vedení společné domácnosti.7. Odvolací soud tyto okolnosti z hlediska splnění předpokladů pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. označil za nevýznamná (viz bod 17 usnesení odvolacího soudu).8. Ve vyjádření k odvolání proti výtoku o nákladech řízení žalobkyně sdílela názor soudu prvního stupně a jeho odůvodnění pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., kterou považuje s ohledem na okolnosti případu více než na místě.9. V civilním sporném řízení je náhrada nákladů řízení ovládána zásadou úspěchu ve věci podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Ustanovení § 150 o. s. ř má podle judikatury Ústavního soudu sloužit k odstranění nepřiměřené tvrdosti, tedy k dosažení spravedlnosti mezi účastníky.10. Soud prvního stupně aplikoval ve svém rozhodnutí ze dne 16. 5. 2023 moderační právo z důvodu, že žalobkyni v řízení neunesla důkazní břemeno, tedy v řízení neprokázala svá žalobní tvrzení o tom, že žila se zůstavitelem rok před jeho smrtí ve společné domácnosti, když z provedených důkazů nebylo možno učinit závěr o pravdivosti tvrzení žalobkyně, ani o tom že by bylo nepravdivé, a proto nezbylo než žalobu zamítnout.11. Podle Nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3517/22 spočíval-li důvod pro aplikaci § 150 o. s. ř. pouze v jakési „lítosti“ soudu nad účastníkem, který neunesl žalobní břemeno, když se mu coby žalobci nepodařilo prokázat jeho žalobní tvrzení, je takové posouzení neberoucí naopak v potaz situaci druhého účastníka, proti kterému byla žaloba podána, zcela mimo možnosti, jež soudu moderační právo přiznává.12. Podáním ze dne 20. 12. 2023 žalovaná uplatnila své stanovisko k rozhodnutí o nákladech řízení, kdy m á za to, že i dle odvolacího soudu nejsou důvody pro moderaci dány, a proto navrhla, aby soud bez neřízení jednání rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně v souladu s návrhem žalované uvedeným v odvolání ze dne 28. 6. 2023 a o náhradě nákladů odvolacího řízení, které představují dva úkony právní služby včetně dvou režijních paušálů a daně z přidané hodnoty.13. Žalobkyně přes výzvu soudu k důvodnosti aplikace § 150 o. s. ř. své stanovisko k rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ve lhůtě stanovené soudem ani v dodatečné lhůtě, o kterou požádal, a to do 26. 4. 2024 nevyjádřila a nevznesla ani žádná tvrzení či důkazní návrhy, které by mohly aplikaci ust. § 150 o. s. ř. ovlivnit (majetkové, sociální, osobní a další poměry). Ustanovení § 150 o. s. ř představuje zásah do práva na náhradu nákladů řízení. Ve sporných řízeních je potencionální neúspěch ve věci „rizikem“ podané žaloby, které nese žalobce. Soud s ohledem na projednávanou věc, kdy důvody, které vedly soud prvního stupně k aplikaci ust. § 150 o. s. ř. neshledal odvolací soud významnými a soudu nebyly ze strany žalované tvrzeny žádné zvláštní okolnosti – důvody hodné zvláštního zřetele, k nimž by bylo třeba při stanovení povinnosti k náhradě nákladů řízení výjimečně přihlédnout, rozhodl o nákladech řízení bez nařízení jednání a o nákladech řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého soud účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.14. Podáním ze dne 17. 5. 2023 uplatnil zástupce žalované náklady řízení v celkové výši 181 203 Kč sestávající se z 23 úkonů právní služby po 5 000 Kč, 23 režijních paušálu po 300 Kč, cestovních náhrad za cestu právního zástupce , Anonymizováno, – Sokolov a zpět ve dnech 1. 7. 2021, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 3. 12. 2021, 7. 6. 2022, 20. 9. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022, 20. 4. 2023 a 11. 5. 2034 včetně náhrady za promeškaný čas za 79 započatých půlhodin, náhrady nákladů vzniklých žalovaný v souvislosti s účastní na soudním jednání, tvořící cestovní náklady za cesty , město, , Německo – , adresa, a zpět ve dnech 1. 10. 2020, 29. 7. 2021, 18. 11. 2021, 7. 6. 2022, 20. 9. 2022, 3. 11. 2022, 20. 12. 2022 a 11. 5. 2023 a ušlou mzdu, jejíž výši doloží do 29. 5. 2023. V rámci odvolání ze dne 28. 6. 2023 se zástupce žalované ztotožnil se závěrem soudu, že právnímu zástupci nenáleží odměna za právní úkon nahlížení do spisu včetně režijního paušálu a cestovních náhrad, když k nahlížení do spisu nedošlo, jízdné k jednání soudu dne 3. 12. 2021, když na tento den nebylo jednání nařízeno a jízdné žalované na k jednání nařízenému na den 20. 9. 2022, neboť žalovaná se tohoto jednání neúčastnila. Náklady řízení tedy snížil o jeden úkon právní služby včetně režijního paušálu a cestovní náhrady, cestovní náhrady na jednání 3. 12. 2021 a nesprávně účtované cestovní náhrady žalované na jednání dne 20. 9. 2022.15. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 151 odst. 2 o. s. ř. Advokátovi náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vy