§ 163 zákoník práce – Stravné
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 163 zákoníku práce stanovuje minimální výši stravného, na které má zaměstnanec nárok při pracovní cestě v závislosti na její délce, a upravuje podmínky pro jeho snížení v případě poskytnutí bezplatného jídla nebo v jiných specifických situacích. (§ 163 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Stravné
- Týká se: zaměstnanec, zaměstnavatel
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „88 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin“
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin“
- Částka nebo sazba (odst. 2): „25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.“
- Odkazuje na: § 189
- Judikatura: na § 163 odkazuje 20 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Stravné“ podle zákona?
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) Za každý kalendářní den pracovní cesty přísluší zaměstnanci stravné nejméně ve výši
a) 58 Kč, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 88 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 138 Kč, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem vydaným podle § 189.
(2) Bylo-li zaměstnanci během pracovní cesty poskytnuto jídlo, které má charakter snídaně, oběda nebo večeře, na které zaměstnanec finančně nepřispívá (dále jen „bezplatné jídlo“), přísluší zaměstnanci stravné snížené za každé bezplatné jídlo až o hodnotu
a) 70 % stravného, trvá-li pracovní cesta 5 až 12 hodin,
b) 35 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 12 hodin, nejdéle však 18 hodin,
c) 25 % stravného, trvá-li pracovní cesta déle než 18 hodin.
(3) Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance na pracovní cestu vyšší stravné, než je stanovené v odstavci 1, přísluší zaměstnanci stravné podle odstavce 1. Nesjedná-li zaměstnavatel nebo neurčí před vysláním zaměstnance nižší hodnotu snížení stravného, přísluší zaměstnanci stravné snížené o nejvyšší hodnotu stanovenou v odstavci 2.
(4) Při pracovní cestě, která spadá do 2 kalendářních dnů, se upustí od odděleného posuzování doby trvání pracovní cesty v kalendářním dnu, je-li to pro zaměstnance výhodnější.
(5) Po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance stravné zaměstnanci nepřísluší. Doba rozhodná pro právo na stravné před návštěvou člena rodiny nebo dohodnutým přerušením pracovní cesty končí ukončením výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem, a po návštěvě člena rodiny nebo přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance začíná současně se začátkem výkonu práce, nebo jiným předem dohodnutým způsobem.
(6) Je-li zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, přísluší mu stravné pouze za cestu do místa jeho bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
(7) Důvody pro neposkytnutí stravného stanovené v odstavcích 5 a 6 je zakázáno rozšiřovat.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnanci náleží stravné za každý kalendářní den pracovní cesty, přičemž jeho minimální výše je pevně stanovena podle délky trvání cesty (5-12 hodin, 12-18 hodin, nad 18 hodin).
- Pokud zaměstnavatel poskytne zaměstnanci během pracovní cesty bezplatné jídlo (snídani, oběd nebo večeři), na které zaměstnanec finančně nepřispívá, může se stravné snížit o určitá procenta, která jsou rovněž stanovena v závislosti na délce pracovní cesty.
- Zaměstnavatel může se zaměstnancem sjednat nebo předem určit vyšší stravné, než je minimální zákonná výše, nebo nižší hodnotu snížení stravného v případě bezplatného jídla. Pokud tak neučiní, platí zákonné minimum, respektive maximální snížení.
- Při pracovní cestě, která zasahuje do dvou kalendářních dnů, se pro výpočet stravného posuzuje celková doba cesty, pokud je to pro zaměstnance výhodnější, namísto odděleného posuzování každého dne.
Na co si dát pozor
- Stravné nepřísluší zaměstnanci po dobu návštěvy člena rodiny nebo po dobu dohodnutého přerušení pracovní cesty z důvodů na straně zaměstnance.
- Pokud je zaměstnanec vyslán na pracovní cestu do místa svého bydliště, které je odlišné od jeho místa výkonu práce nebo pravidelného pracoviště, má nárok na stravné pouze za cestu do bydliště a zpět a za dobu výkonu práce v tomto místě.
- Důvody pro neposkytnutí stravného uvedené v odstavcích 5 a 6 nelze rozšiřovat, což znamená, že zaměstnavatel nemůže svévolně odmítnout poskytnout stravné z jiných důvodů.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 163
Jak soudy aplikují § 163
Zahraniční stravné je (stejně jako tuzemské stravné – srov. § 163 zák. práce) poskytováno jako paušální částka, bez ohledu na zaměstnancem skutečně vynaložené náklady.
Zahraniční stravné je (stejně jako tuzemské stravné – srov. § 163 zák. práce) poskytováno jako paušální částka, bez ohledu na zaměstnancem skutečně vynaložené náklady.
Tato výše stravného se mění v závislosti na vývoji cen prováděcím právním předpisem (vyhláškou Ministerstva práce a sociálních věcí) vydaným podle ustanovení § 189 zák. práce [srov. § 163 odst. 1 zák. práce].
Právní otázky
Související
§ 23 Stravné (Vyhláška Ministerstva obrany o peněžních)§ 141 Stravné (Zákon o služebním poměru příslušníků bez)§ 73 Stravné (Zákon o vojácích z povolání)§ 40 Stravné (Vyhláška Ministerstva vnitra, kterou se )§ 32 Stravné (Vyhláška Ministerstva obrany o peněžních)