42 C 53/2024-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 1 525 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná použila dne , datum, v 9.27 hodin ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy na žalobkyní provozovaných linkách MHD – tramvaj, linka č. , hodnota, - a na výzvu dopravcem pověřených osob se neprokázala platným jízdním dokladem, čímž porušila Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla jí proto povinnost uhradit jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč.Požadovaná částka je tak tvořena dlužným jízdným 25 Kč a přirážkou k jízdnému ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to záznam o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, , čas 9.27 hodin, na tramvajové zastávce , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , adresa, , smluvní přepravní podmínky a ceník přirážek k jízdnému, dále předžalobní upomínku zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o jejím odeslání žalované. Obsah těchto listin je v souladu se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě.4. Z výše uvedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná byla dne , datum, , v čase 9.27 hodin, zkontrolována na tramvajové zastávce , Anonymizováno, , podezřelý výraz, , adresa, v prostředku městské hromadné dopravy- v tramvaji – na lince , Anonymizováno, a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné ani přirážku k jízdnému žalovaná na místě neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak. O tomto byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole, který podepsala žalovaná a kontrolující osoba.Povinnost k úhradě jízdného, výše jízdného, jakož i přirážky k jízdnému jsou stanoveny smluvními přepravními podmínkami ke dni provedení kontroly. Žalovaná byla marně před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle výše uvedeného ustanovení o.z., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné.Žalovaná použila vozidlo drážní osobní přepravy – tramvaj, tento vztah se tedy řídí zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě stanoví přepravní řády. Žalovaná měla podle ustanovení § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, nebo pokud jízdné a přirážku nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému. Jelikož žalovaná neuhradila jízdné a přirážku, uložil jí soud jejich splnění tímto rozsudkem s tím, že dále dospěl k závěru, že výše jízdného a přirážky k jízdnému odpovídá smluvním přepravním podmínkám platným v době provedení kontroly, přičemž tato přirážka je v limitu stanoveném v § 37 odst. 6 zákona o dráhách, dle kterého výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z., jehož výše je v souladu s vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč, a to v souladu s vyčíslením provedeným žalobkyní. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 525 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze třech úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby), a to včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.