8 C 214/2023-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 28.7.2023 domáhala po žalovaném uhradit částku 20 250 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1519,67 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2894,48 Kč, zákonný úrok z prodlení z částky 12 000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení ve výši 11,75 %, úrok 22,38 % ročně z částky 12000 Kč od 24.3.2023 do zaplacení , vše z titulu úvěrové smlouvy č. , číslo, mezi právní předchůdkyní žalobkyně ( , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, ) a žalovaným ze dne , datum, , jejíž předmětem bylo poskytnutí úvěru ve výši 12 000 Kč a povinnost vrátit úvěr s úrokem ve výši 2400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365Kč počínaje 11.1.2021, přičemž poslední splátka byla stanovena na 28.2.2022, kdy na tento úvěr žalovaný uhradil jen 1650Kč. Před poskytnutím úvěru měla předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr zejména na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka. Nashromážděné a ověřené údaje pak byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Pohledávka vyplývající z výše uvedených smluv, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany právního předchůdce žalobkyně (společnosti , právnická osoba, ), postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne , datum, .2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil.3. Soud věc rozhodl během prvního jednání. Žalovaný se k prvnímu jednání, ačkoliv měl řádně doručeno, bez omluvy nedostavil a zůstal tak v řízení zcela pasivní. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle §101, odst. 3 o.s.ř.4. Soud mí na základě provedených důkazů (uvedených vždy v závorce) za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, ) s žalovaným dne , datum, připojili svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , číslo, , kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 1200 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 2400 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje 11.1.2021 , vše při RPSN 215,308% (viz smlouva o úvěru). Žalovaný na tento úvěr vrátil částku 1650 Kč (tvrzeno v žalobě). V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla karta zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného (viz karta zákazníka). Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni (viz smlouva o postoupení pohledávky), přičemž postoupení pohledávky bylo žalovaném písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně (viz oznámení o postoupení pohledávek, podací lístek). Před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky (viz výzva k plnění, podací lístek).5. Soud důkazy hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž provedené důkazy nebyly rozporovány, soud tak nemá žádné pochybnosti o tom, že jak jednotlivě, tak ve vzájemné souvislosti, prokazují shora uvedené skutečnosti. Pokud jde o zjišťování úvěruschopnosti žalovaného (viz právní závěry), kterou soud zkoumá ve spotřebitelských věcech z úřední povinnosti, žalobkyně k tomuto sice konkrétní skutečnosti v žalobě netvrdí, k prokázání této skutečnosti označila kartu zákazníka. Povinnost posoudit úvěruschopnost je objektivní, poskytovatel úvěru se nesmí bez dalšího spolehnout pouze na informace poskytnuté žalovaným. Žalobkyně v souvislosti s úvěruschopností nedoložila žádné důkazy prokazující, že úvěruschopnost zkoumala jeho prověřováním z i z jiných dostupných zdrojů informací o žalovaném. Žalobkyně pak při jednání byla poučena ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 o.s.ř. o chybějících tvrzeních a důkazech ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného, přičemž po poučení žalobkyně žádné nové skutečnosti neuvedla a nenavrhla ani žádné jiné důkazy k prokázání prověření úvěruschopnosti žalovaného.6. Při svém rozhodnutí pak soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně (, právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem Kubánské náměstí 1391/11, Vršovice, 100 00 Praha 10) s žalovaným dne , datum, připojili svůj podpis na smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, , kdy na základě podpisu této smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 12000 Kč a žalovaný se zavázal je vrátit společně s úrokem ve výši 2400Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2400 Kč a poplatkem za hotovostní inkaso ve výši 4800 Kč, kdy celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 365 Kč počínaje 211.1.2021, vše při RPSN 215,38%, přičemž žalovaný na tento úvěr vrátil částku 1650Kč. V souvislosti s úvěrovou smlouvou předchůdkyně žalobkyně vedla kartu zákazníka, kde jsou uvedeny majetkové poměry žalovaného a jaké doklady měl ke svým příjmům a výdajům dokládat, v kartách není zaneseno, jak byla ověřována úvěruschopnost i z jiných zdrojů, než z údajů od žalovaného. Pohledávka za žalovaným byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobkyni, přičemž postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně, současně před podáním žaloby pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky.7. Soud věc právně posoudil zejména podle níže uvedených ustanovení občanského zákoníku č. 89/2012 (o.z.) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ), přičemž dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně jako poskytovatel dle §3, odst.1), písm. d) ZSÚ a žalovaný jako spotřebitel dle §419 o.z. ve smyslu ustanovení §1810 a násl a §2390 a násl. o.z. a §2, odst.1 ZSÚ uzavřeli smlouvu o zápůjčce - spotřebitelský úvěr (dále jen úvěr), na základě které byly žalovanému poskytnuta částka 12 000 Kč (blíže k tomu závěry o skutkovém zjištění). S ohledem na spotřebitelskou povahu smluv se soud při posouzení uplatněného nároku zabýval platností uzavřených smluv z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a souladu obsahu půjček s dobrými mravy.8. Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (poskytovateli úvěru), aby dlužníka – spotřebitele (náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně a aktivně sám nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná. Tyto závěry pak byly potvrzeny i nálezem Ústavního soudu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18. V daném případě právní žalobkyně sice popisuje, z jakých skutečností doložených žalovaným vycházela a jak měla úvěruschopnost dále ověřovat, avšak v tomto ohledu nedoložila žádné důkazy prokazující její tvrzení v tomto směru. Stejně tak žalobkyně nedoložila, že by sama aktivně vedle získaných informací od žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně získala další údaje nezbytné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele i z jiných zdrojů, případně jejich prostřednictvím tvrzení spotřebitele ověřila, kdy za vhodné jiné zdroje lze považovat i veřejné dostupné rejstříky (v tomto směru ani žádné skutečnosti žalobkyně ani netvrdila, či nenavrhla). Vzhledem k absenci tvrzení a doložení takových tvrzení je nutno tedy uzavřít, že žalobkyně ve