10 C 143/2025-41 — Okresní soud v Sokolově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČO , IČO, , na jejímž základě poskytla tato žalované úvěr v původní výši 20 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a načerpala úvěr v celkové výši 40 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 7. 10. 2022. Žalovaná se následně dostala do prodlení s vrácením úvěru dne 8. 8. 2024. Předmětem žalobního návrhu je tedy pohledávka v celkové výši 31 262,26 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 27 202,83 Kč, ze smluvního úroku 3 968,44 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 90,99 Kč, splatnými nejpozději dne 7. 8. 2024, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil dne 7. 7. 2024 převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně ze dne 14. 9. 2025. V případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované. V tomto směru na výzvou soudu žalobkyně dále sdělila, že na daný úvěr bylo uhrazeno 47 600,48 Kč, kdy 1 537,92 Kč bylo započteno na poplatek za prodloužení splatnosti.2. Žalovaná se k projednávané věci žádným způsobem nevyjádřila.3. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Ze smlouvy o úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, , má soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, , právnická osoba, , IČO , IČO, , se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč, s tím, že žalovaná se tyto prostředky zavázala splácet ve 35 měsíčních splátkách po 1 278,10 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 64,37 % ročně, RPSN činilo 87,20 %. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v případě porušení povinnosti žalované zaplatit jakoukoli část závazku podle této smlouvy řádně a včas. Výpisem z účtu žalobkyně vedeném u , právnická osoba, a dále výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 7. 7. 2024 žalované částku 20 000 Kč. Z doložené novace smlouvy ze dne , datum, bylo prokázáno, že došlo k navýšení dosavadního úvěru na částku 39 137,16 Kč, kdy tato zohledňuje dosavadní splátky, přičemž výpisem z účtu žalobkyně vedeném u , právnická osoba, a dále výpisem z účtu žalované u , právnická osoba, bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla dne 16. 9. 2024 žalované částku 20 000 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7. 8. 2024 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalovanou vyzvala o zaplacení částky 31 312,26 Kč z důvodu nehrazení splátek. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2023 vč. příloh a seznamu pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Výzvou k úhradě ze dne 14. 9. 2024, kterou dle podacího lístku z téhož dne právní zástupkyně žalobkyně prokazatelně odeslala žalované, bylo doloženo, že žalovaná byla vyzvána k vrácení poskytnutých prostředků ve lhůtě tří dnů.5. Oproti žalobním tvrzením však nebylo prokázáno, že by žalobkyně důkladně a ze spolehlivých zdrojů prověřila úvěruschopnost žalované, když již v žalobě žalobkyně deklarovala, že příslušnou dokumentací nedisponuje.6. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.8. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Žalobkyně ohledně této skutečnosti žádné důkazy nepředložila, sama deklarovala, že jimi nedisponuje, z nařízeného jednání se pak omluvila. Je zřejmé, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně prokázání té skutečnosti, že se posouzením úvěruschopnosti žalované důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) zabývala. Z tohoto důvodu došel soud na základě § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru k závěru, že uzavřená úvěrová smlouvě vč. jejích změn, je neplatná.13. S ohledem na výše uvedené se soud zabýval možností uložil žalované povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 40 000 Kč. Vzhledem k tomu, že však žalovaná na daný úvěr uhradila částku 47 600,48 Kč, je zřejmé, že k jejímu vrácení již došlo. Z uvedeného důvodu proto soud žalobu zamítl v plném rozsahu.14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V řízení byla sice úspěšná žalovaná, té však žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.