22 C 168/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 285,52 Kč s příslušenstvím, a to z titulu neuhrazeného úvěru, který byl žalovanému poskytnut na základě Smlouvy o hotovostním úvěru ze dne , datum, č. , anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), jejíž nedílnou součástí byly též Úvěrové podmínky žalobkyně, podpisem smlouvy žalovaný rovněž přistoupil k Rámcové pojistné smlouvě jejímž předmětem je pojištění schopnosti splácet předmětný úvěr. Před uzavřením smlouvy žalobkyně ověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr v částce 45 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu se smluvenými úroky ve výši 19,99 % A poplatkem za sjednání úvěru ve výši 900 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2258 Kč, dále byl sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 900 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splatných splátek, které nebyly hrazeny řádně a včas, žalobkyně proto úvěr ke dni 21 5 2025 zesplatnila. Po zesplatnění uhradil žalovaný dne 19. 6. 2025 částku 500 Kč a dne 19. 6. 2025 částku 1 758 Kč. Celková výše žalované pohledávky je složena z částky 15 417,52 Kč představující neplacenou jistinu, částky 566,81 Kč přestavující nesplacený smluvní úrok kapitalizovaný do dne předcházejícího dni zesplatnění, částky 500 Kč představující smluvní pokutu za opožděnou splátku, částky 368 Kč na dlužné pojistné, smluvní úrok 19,99% ročně z dlužné jistiny ve výši 17200,79 Kč od 21. 5. 2025 do 16. 6. 2025, smluvní úrok 12% ročně z dlužné jistiny ve výši 17200,79 Kč od 17. 6. 2025 do 18. 6. 2025 smluvní úrok 12% ročně z dlužné jistiny ve výši 15 417,52 Kč. od 19. 6. 2025 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 17 200,79 Kč od 31. 5. 2025 do 18. 6. 2025 a zákonný úrok z dlužné jistiny ve výši 15 417,52 Kč od 19. 6. 2025 do zaplacení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.V rámci doplnění žaloby ze dne 3. 11. 2025 žalobkyně vzala žalobkyně částečně žalobu zpět o částku 2258 Kč které žalovaný uhradil dne 21. 7. 2025.Vzhledem k tomu, že k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci samé, soud, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, řízení v souladu s ust. § 96 odst. 2, 3 a 4 o. s. ř. částečně v rozsahu tohoto zpětvzetí zastavil (výrok I.).Soud provedl ve věci dokazování, přičemž z listinných důkazů předložených žalobkyní došel k následujícím závěrům o skutkovém stavu věci:Ze Smlouvy o úvěru ze dne , datum, , Úvěrových podmínek a Formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr v částce 45 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného č. , č. účtu, označený ve Smlouvě jako Bankovní spojení žalovaného – viz Potvrzení o vyplacení úvěru č. , anonymizováno, . Před poskytnutím úvěru žalobkyně prověřila řádně úvěruschopnost žalovaného, když vyšla z údajů o jeho příjmech a výdajích, majetku a rodinném stavu a z příslušných registrů – viz Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru. Žalovaný se zavázal úvěr splatit v rámci pravidelných měsíčních splátek po 2074 Kč (bez pojištění), resp. 2 258 Kč (s pojištěním schopnosti splátek) po dobu 28 měsíců při úroku 19,99 % ročně, roční procentní sazba poskytnutého spotřebitelského úvěru činí 24,06 %. Svou počítačově zpracovanou interní evidencí – viz Splátkový kalendář – žalobkyně prokázala, že žalovaný nehradil úvěr řádně a včas a žalobkyně tak přistoupila 21. 5. 2025 k tzv. zesplatnění dluhu, na což byl žalovaný upozorněn výzvou k zaplacení půjčky číslo , anonymizováno, , takzvaná předžalobní výzva. Žalovaný poté na svůj dluh uhradil dne 21. 7. 2025 částku 2 258 Kč, o tuto částku vzala žalobkyně žalobu částečně zpět. K datu 3. 11. 2025 (datum pořízení poslední verze splátkového kalendáře) činí dluh žalovaného na jistině úvěru částku 14135,12 Kč, na splatných úrocích částku 275,21 Kč a na pojištění částku 184 Kč. Ze splátkového kalendáře rovněž vyplývá, že žalovanému byla dne 17 2 2025 vyúčtována smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne 21. 5. 2025.Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil podle § 2395 a násl. o. z., tedy podle právní úpravy úvěru. Podle § 2395 o. z. platí: „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“ V daném případě žalobkyně prokázala, že se žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru o shora citovaném obsahu a že žalovanému poskytla sjednané prostředky. Prokázáno také bylo, že žalovaný úvěr řádně nesplatil, když ke dni 20. 6. 2025 činil dluh žalovaného na jistině úvěru částku 15 417,52 Kč, na úrocích částku 566,81 Kč, na smluvní pokutě částku 500 Kč a na pojistném částku 368 Kč. Co se týká žalovaných poplatků, pak bylo prokázáno, že žalovaný si v rámci Smlouvy sjednal volitelné pojištění, jehož cena činila 184 Kč měsíčně. Po zesplatnění žalovaný s výjimkou částky 500 Kč a částky 1 758 Kč dne 19. 6. 2025 a částky 2 258 Kč dne 21. 7. 2025 ničeho neuhradil. Proto soud uzavřel, že žalobkyně má právo na zaplacení částky 14 135,12 Kč, což je nezaplacená jistina poskytnutého úvěru, částky 184 Kč představující neuhrazené pojistné, a dále smluvního úroku ve výši 19,99 % ročně (od 31. 5. 2025 ve výši 12 % ročně). Uplatněný nárok na zaplacení úroku z prodlení soud posoudil podle § 1970 o. z., podle něhož: „Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.“ Výše úroku z prodlení požadovaná žalobkyní není v rozporu s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Výše dlužné jistiny ze které je určen smluvní úrok i úrok z prodlení odpovídá vždy aktuální dlužné částce dle jednotlivých úhrad žalovaného po zesplatnění úvěru. Z uvedených důvodů soud rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni částku uvedenou ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč.