23 C 349/2025-15 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení celkové částky ve výši 27 388 Kč s příslušenstvím, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 402,01 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 5 218 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 483,72 Kč, úhrady za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši 1 928,57 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 500 Kč, úroku vyčísleného od 26. 11. 2023 do 20. 2. 2025 z dlužné jistiny ve výši 1 456,90 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do 20. 2. 2025 ve výši 2 845,34 Kč. Žalobkyně dále požadovala úroky z úvěru ve výši 8 % ročně z dlužné jistiny ve výši 10 855,70 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 11 257,71 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které jí poskytla peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaná se zavázala vedle tohoto úvěru uhradit sjednané paušální ceny za plnění a služby ve výši 12 888 Kč. Celková částka 27 888 Kč byla splatná ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Poslední splátka byla stanovena na 25. 11. 2023. Žalobkyně tvrdila, že žalovaná úvěr řádně nesplácela a dluží z něj částku 10 855,70 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 nastoupila do práv původního věřitele.2. Žalovaná na výzvu, která jí byla doručena do vlastních rukou dne 11. 11. 2025, aby se ve smyslu § 114a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyjádřila k žalobě, nereagovala. Žalobkyně i žalovaná daly souhlas k tomu, aby soud ve věci rozhodl ve smyslu § 115a o.s.ř., bez nařízení jednání.3. Žalovaná netvrdila ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) o.s.ř. ani neprokázala ve smyslu § 120 odst. 1 o.s.ř. existenci skutečností, které by zčásti nebo zcela vyvracely žalobou uplatněný nárok. Soud tak vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní.4. Z předložených listin má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná uzavřeli smlouvu, na základě které byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Ze smlouvy dále vyplývá, že se žalovaná zavázala uhradit vedle zapůjčené jistiny částku 12 888 Kč, jenž představuje úrok ve výši 761 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7 350 Kč, náklady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 077 Kč a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti ve výši 2 700 Kč. Celková částka 27 888 Kč měla být uhrazena ve 14měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 8 %, RPSN 272,44 %. Ze smlouvy dále vyplývá, že v případě prodlení dlužníka s úhradou je povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení, ohledně níž je v prodlení. Z přehledu plateb pak vyplývá, že žalovaná uhradila dne 26. 9. 2022 částku 2 000 Kč, 14. 10. 2022 částku 2 000 Kč, 15. 11. 2022 částku 2 000 Kč, 15. 6. 2023 částku 500 Kč, 24. 8. 2023 částku 500 Kč, 18. 9. 2023 částku 500 Kč a 16. 10. 2023 částku 500 Kč, celkem uhradila 8 000 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobkyně vstoupila do práv a povinností ohledně pohledávek za žalovanou s účinností ke dni 25. 3. 2025. Postoupení bylo žalované písemně oznámeno dne 2. 4. 2025. Žalovaná byla vyzvána k úhradě právním zástupcem žalobkyně dne 17. 7. 2025.5. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.6. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.7. Dle ustanovení § 2395 o.z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Dle ustanovení § 6 o.z., (1) Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (2) Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu.9. Podle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.10. Dle ustanovení § 547 o.z., právní jednání musí obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.11. Dle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.12. Dle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.13. Soud se tedy nejprve zabýval obsahem smlouvy označené jako smlouva o úvěru a posoudil, zda nebyla uzavřena v rozporu s ustanovením § 547 o.z., a to právě s ohledem na jednání původního věřitele a zásadu dobrých mravů. Bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 15 000 Kč, za který se zavázala žalovaná uhradit souhrnný poplatek ve výši 12 888 Kč. Soud proto posuzoval, zda poskytnuté plnění a sjednané náklady za úvěr neodporují dobrým mravům, a dospěl k závěru, že tomu tak je, neboť výše sjednaného poplatku je zcela nepřiměřená – činí téměř 86 % poskytnutých peněžních prostředků. Navíc smlouva obsahuje řadu dalších sankčních opatření, která jsou ve značném nepoměru k zajišťovaným skutečnostem (např. poplatek 750 Kč za odeslání každé upomínky, přičemž náklady tvoří 250 Kč a zbytek je smluvní pokuta, či poplatek 1 500 Kč za oznámení dlužníku, že jeho pohledávka byla postoupena inkasnímu pracovníkovi, a další). Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 ze dne 27. 2. 2007 vyplývá, že za nepřiměřený úrok nemusí být považován takový, který dosahuje dvojnásobné až trojnásobné výše obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tento úrok se pohybuje v průměru do 10 %. V posuzovaných případech cena za poskytnutí spotřebitelského úvěru v podobě souhrnných plateb uvedených ve smlouvě výrazně převyšuje trojnásobnou výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy, přičemž jednotlivá ujednání smlouvy jsou provázaná a nelze je od sebe oddělit. Je zřejmé, že bez sjednání neúměrně vysokého souhrnného poplatku by předchůdce žalobkyně peněžní prostředky žalované neposkytl. Soud proto uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 580 o.z., neboť se příčí dobrým mravům.14. Vzhledem k tomu, že soud učinil závěr, že uzavřená smlouva je absolutně neplatná, nevyzýval žalobkyni k doplnění tvrzení, zda právní předchůdce žalobkyně zkoumal úvěruschopnost žalované před poskytnutím úvěru tak, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru. Žádné důkazy ke zkoumání úvěruschopnosti k žalobě přiloženy nebyly.15. Jelikož nelze aplikovat ustanovení § 2395 o.z. o úvěru pro absolutní neplatnost smlouvy a bylo prokázáno, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, . poskytl žalované finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, jedná se o plnění bez právního důvodu, které je ten, kdo jej přijal povinen vydat (§ 2991 o.z.).16. Soud zjistil, že z částky 15 000 Kč uhradila žalovaná celkem 8 000 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy mohla žalobkyně započíst plnění v této výši pouze na úhradu poskytnutých finančních prostředků, a tedy z půjčky 15 000 Kč zbývá k úhradě 7 000 Kč. Tato částka byla žalobkyni přiznána. Pokud jde o úrok z prodlení z titulu bezdůvodného obohacení, vychází soud z § 1958 odst. 2 o. z., podle něhož: „Neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.“ Žalobkyně prokazatelně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní upomínkou ze dne 17. 7. 2025, která jí byla zaslána doporučeně téhož dne. Za běžného chodu věcí lze předpokládat, že se písemnost dostala do dispozice žalované následující den, tj. 18. 7. 2025, žalobkyně poskytla žalované lhůtu k úhradě do 1. 8. 2025. Od 2. 8. 2025 má tak žalobkyně právo i na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o. z. a ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůta pro zaplacení byla žalované stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.. Ve zbytku soud žalobu zamítl.17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. a žádnému z účastníků náklady řízení nepřiznal. Žalovaná, která měla ve věci převážný úspěch (žalobkyně uspěla jen v částce 7 000 Kč z požadovaných 27 388 Kč), žádné náklady řízení neuplatňovala a ani jí žádné náklady