23 C 363/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky 4 257 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrady nákladů řízení z titulu neuhrazeného vodného a stočného dle Smlouvy o dodávce vody a odvádění odpadních vod číslo , anonymizováno, ze dne , datum, , a to na základě faktur č. , anonymizováno, na částku 2 105 Kč se splatností dne 9. 6. 2025 a č. , anonymizováno, na částku 2 152 Kč se splatností 12. 6. 2025.2. Žalovaný na výzvu, která byla na adresu jeho trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřil k žalobě, nereagoval.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.4. Z listinných důkazů byl zjištěn tento skutkový stav. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod číslo , anonymizováno, , kterou žalobkyně předložila včetně všeobecných obchodních podmínek. Ve smlouvě bylo dohodnuto účtování vodného dvousložkově, pohyblivá složka vodného za skutečně spotřebovanou vodu a pevná složka vodného spojená s odběrným místem , adresa, , která je účtována bez ohledu na skutečnou spotřebu vody. Žalovaný takto neuhradil fakturu č. , anonymizováno, – vyúčtovanou pevnou složku vodného za období od 20. 5. 2024 do 20. 5. 2025, faktura byla vystavena dne 23. 5. 2025 na částku 2 105 Kč se splatností 9. 6. 2025. Dále neuhradil fakturu č. , anonymizováno, – vyúčtované vodné a stočné za období od 20. 5. 2024 do 20. 5. 2025, faktura byla vystavena dne 26. 5. 2025 na částku 2 152 Kč se splatností 12. 6. 2025. Žalovaný byl vyzván opakovaně k úhradě, naposledy předžalobní upomínkou ze dne 25. 7. 2025.5. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalobkyní, jako provozovatelem, a žalovaným, jako odběratelem, byla uzavřena smlouva, na kterou lze použít ustanovení o kupní smlouvě dle § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“). Podle ustanovení § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích, provozovatelem vodovodu nebo kanalizace je osoba, která provozuje vodovod nebo kanalizaci a je držitelem povolení k provozování tohoto vodovodu nebo kanalizace vydaného krajským úřadem. Podle § 2 odst. 6 zákona č. 274/2001 Sb. je odběratelem vlastník pozemku nebo stavby připojené na vodovod nebo kanalizaci (v tomto případě i smluvní partner). Podle ustanovení § 8 odst. 13 a 14 zákona č. 274/2001 Sb. vlastník vodovodu má právo na úplatu za dodávku pitné vody a úplatu za odvádění odpadních vod. Jde o vodné a stočné. Podle ustanovení § 20 zákona č. 274/2001 Sb. má vlastník vodovodu právo stanovit cenu vodného a stočného.6. Po zhodnocení předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla platně uzavřena smlouva o dodávce vody a odvádění odpadních vod dle § 8 odst. 6 zákona o vodovodech a kanalizacích ve spojení s ustanovením § 2079 a násl. o. z., na základě které žalobkyně zajišťovala pro žalovaného dodávku pitné vody a odvádění odpadních vod, a žalovaný byl povinen hradit sjednanou cenu dle platných cen vodného a stočného. Žalovaný neuhradil vyúčtované vodné a stočné na základě doložených faktur a vznikl mu tak dluh ve výši 4 257 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o. z. právo na úhradu úroků z prodlení. Výše úroků z prodlení pak odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzývala žalovaného ke splnění povinnosti, naposledy výzvou ze dne 25. 7. 2025. Žalovaný proti žalované částce neuplatnil žádnou obranu, v řízení zůstal zcela pasivní. Protože své závazky vyplývající ze smluvního vztahu uzavřeného mezi účastníky žalovaný doposud nesplnil, byla mu tato povinnost uložena soudem tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž soud neshledal důvody pro stanovení lhůty delší než zákonné třídenní.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátkou, které náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 4 257 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám její zástupkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. a lhůta pro náhradu nákladů řízení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. Při stanovení výše odměny advokátky soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky uvedené v ustanovení § 14b odst. 1 a. t., ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Z činnosti soudu je znáno, že v průběhu roku bylo podáno vícero žalob s obdobným obsahem pro shodnou žalobkyni a v zásadě se jednotlivé žaloby liší pouze individualizačními údaji, které vyplývají z doložených listin.