33 C 202/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 6. 2025 domáhala proti žalované zaplacení částky 36 190,76 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně poté co byla ověřena úvěruschopnost žalované․ Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 22 800 Kč s možností postupného čerpání a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím dle smlouvy. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne , datum, v částce 5 000 Kč, dne , datum, v částce 12 000 Kč a dne , datum, v částce 61 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila službu „Klidné spaní“. Žalovaná se dále zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše a smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Ke dni sepisu žaloby vyčíslila žalobkyně nesplacenou pohledávku tak, že tato celkem představuje částku 36 019,21 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: jistina ve výši 16 999,27 Kč, poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 311 Kč, smluvní úrok ve výši 18 708,94 Kč. Žalovaná splatila na jistinu v celkové výši 17 061 Kč celkem částku 61,69 Kč.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala zcela pasivní. Účastníci se k nařízenému jednání nedostavili, žalovaná se z jednání neomluvila, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům:Ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , číslo, ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou prostředky komunikace na dálku (dále jen „smlouva“) bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované úvěr až do výše 22 800 Kč. Žalovaná se naproti tomu zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím. RPSN představovalo 1422,83 %, úroková sazba 0,933 % denně (tj. cca 340 % ročně) a poplatek za vyplacení tranše úvěru 1,99 % z čerpané částky. Z přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne , datum, byla zaevidována transakce ve výši 5 000 Kč s ve výši 12 000 Kč a dne 23. 10. 2024 transakce ve výši 61 Kč, vše pod variabilním symbolem , var. symbol, , a to ve prospěch účtu č. , č. účtu, . Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 21. 5. 2025 ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla před podáním žaloby vyzývána k úhradě dlužné částky, avšak bezvýsledně. K dotazu soudu sdělila Air Bank a. s., že majitelem účtu č. , č. účtu, je žalovaná a na uvedený účet byla v rozhodném období poukázána platba 5 000 Kč, 12 000 Kč a platba 61 Kč.4. Po právní stránce soud posoudil věc následovně:Na projednávanou věc je nutné aplikovat ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.Podle § 421 odst. 1 o. z. se za podnikatele považuje osoba zapsaná v obchodním rejstříku. Za jakých podmínek se osoby zapisují do obchodního rejstříku, stanoví jiný zákon.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.5. Smlouva uzavřená mezi účastníky je smlouvou spotřebitelskou. Soud se proto zabýval otázkou, zda smlouva neobsahuje zneužívající ujednání, kterými je třeba rozumět zjevně nepřiměřená ujednání k tíži žalované jako spotřebitele. Podle závěrů Nejvyššího soudu nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Soud má za to, že za takové ujednání je třeba považovat ujednání o úroku z úvěru v sazbě 0,933 % denně. V soudní praxi se dovozuje, že za obvyklou úrokovou sazbu je třeba považovat sazbu kolem 20 % p. a., v rámci smluvní autonomie lze považovat za akceptovatelné i ujednání o úroku vyšším. V posuzované věci však byl sjednán úrok v sazbě převyšující 340 % p. a. (denní sazba vynásobená počtem dnů v kalendářním roce), a to pro celou dobu trvání smlouvy. Takový úrok je dle soudu zjevně nepřiměřený.6. Žalobkyně jako nebankovní instituce poskytuje úvěry na relativně krátkou dobu, s vysokými úroky, a zároveň stanoví pro případ prodlení sankce v nepřiměřené výši, čímž zneužívá svého silnějšího postavení věřitele (podnikatele-profesionála) a takovému jednání nemůže být přiznána soudní ochrana.7. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.8. Soud dopěl k závěru, že požadovaný úrok nelze posuzovat samostatně a odděleně od dalších smluvních ujednání, a proto je nutno hodnotit smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatné právní jednání.9. S ohledem na uvedené soud uzavřel, že mezi žalobkyní a žalovanou nevznikl zamýšlený závazek v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 o. z. a smlouva ze dne , datum, , která odporuje § 580 odst. 1 o. z., je absolutně neplatná a k této neplatnosti přihlédl bez návrhu (§ 588 o. z.).10. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a byli si tak povinni vrátit, co si vzájemně plnili (ust. § 2993 o. z.). Žalované tedy nevznikla vedle povinnosti vrátit poskytnuté peněžní prostředky v celkové výši 17 061 Kč povinnost jiná. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z., podle kterého kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Z obsahu žaloby i provedených důkazů bylo zjištěno, že na základě neplatné smlouvy žalovaná přijala od žalobkyně celkem částku 17 061 Kč, ke dni podání žaloby činila dlužná jistina 16 999,27 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovanou zavázal.11. Soud přiznal dále žalobkyni podle § 1970 o. z. právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 16 999,27 Kč od 30. 5. 2025 do zaplacení. Ohledně prodlení žalované dospěl soud k závěru, že žalovaná nebyla povinna plnit podle neplatného ujednání ve smlouvě. Na úrok z prodlení z bezdůvodného obohacení soud aplikoval ust. § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Počátek prodlení byl stanoven v návaznosti na předžalobní upomínku ze dne 21. 5. 2025, která se mohla dostat do sféry dispozice žalovaného podle § 573 o. z. dne 26. 5. 2025, splatnost byla stanovena ve lhůtě 3 dnů od doručení výzvy, tedy splatnost nastala 29. 5. 2025.12. Ve zbývajícím rozsahu soud výrokem II. žalobu jako nedůvodnou zamítl, když ja