33 C 301/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala proti žalovanému zaplacení částky 6 500 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději do 9. 3. 2025. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím webových stránek žalobkyně , Anonymizováno, , kdy žalovaný vyplnil registrační údaje ve formuláři, následně provedl ověřovací platbu ve výši 1 Kč ze svého osobního bankovního účtu. Žalobkyně poskytla žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, , který je totožný s bankovním číslem, ze kterého byla provedena ověřovací platba ve výši 1 Kč. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti, poskytnuté peněžní prostředky nevrátil a dostal se do prodlení s vrácením úvěru. Žalovaný se ve smlouvě zavázal k datu splatnosti uhradit žalobkyni smluvní úrok v kapitalizované výši 1 500 Kč. Žalovaná částka 6 500 Kč se skládá z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 1 % denně z jistiny za dobu čerpání úvěru v kapitalizované výši 1 500 Kč. O úhradu dluhu byl žalovaný upomínán, naposledy pak předžalobní upomínkou ze dne 28. 8. 2025.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě doložila smlouvou o úvěru č. , číslo, ze dne , datum, , potvrzení o provedené platbě 5 000 Kč dne , datum, na účet č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a předžalobní upomínkou zaslanou zástupcem žalobkyně včetně dokladu o předání k poštovní přepravě.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobní tvrzení prokazuje smlouva o úvěru – , Anonymizováno, a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Tyto listiny dokládají výši poskytnutého úvěru, výši sjednaného úroku, ujednání o smluvních pokutách (které nejsou předmětem této žaloby), ujednání o termínu splatnosti. Potvrzení o provedené platbě dokládá, že žalobkyně poukázala na účet žalovaného dne , datum, částku 5 000 Kč. Soud si vyžádal zprávu , právnická osoba, ., která potvrdila, že majitelem účtu č. , číslo, je žalovaný a na uvedený účet byla v únoru 2025 připsána pod VS , var. symbol, částka 5 000 Kč. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.5. Při právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud vyšel z ustanovení § 1810 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších právních předpisů (dále jen „o. z.“) z ustanovení § 2395 a násl. o. z.6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.8. Mezi žalobkyní a žalovaným byla Smlouvou uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal uhradit jistinu úvěru včetně kapitalizovaného úroku ve lhůtě stanovené Smlouvou. Ve Smlouvě byl sjednán úrok ve výši 1 % denně z dlužné jistiny, který se zároveň promítl do vysoké roční procentní sazby spotřebitelského úvěru ve výši 2 334 %. Vysokou úrokovou sazbu a roční procentní sazbu nákladů spotřebitelského úvěru soud v projednávaném případě akceptuje, neboť se jedná o specifický úvěrový vztah, tzv. mikroúvěr, poskytnutý v řádu několika tisíců na velmi krátkou dobu, odměna za poskytnutí úvěru je pevně stanovena (viz např. rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 17 Co 271/2020-112, odstavec 13). V daném případě žalobkyně prokázala, že žalovanému poskytla přislíbené peněžní prostředky, které dle smlouvy nebyly vráceny.9. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, existenci žalované pohledávky nepopřel.10. V souladu se závěry rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 ze dne 27. 9. 2023 soud konstatuje, že ačkoliv se žalobkyně důsledně nezaobírala otázkou prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, nelze shrnout, že žalovaný nebyl schopen úvěr splácet. Dle výše uvedeného rozhodnutí platí, že smlouvu nelze považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele, musí být postaveno na jisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.11. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závětu, že žaloba je důvodná. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté úvěrové jistiny ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 500 Kč, tedy na zaplacení částky 6 500 Kč, k jejímuž zaplacení soud žalovaného výrokem I. zavázal, a to včetně příslušenství, jež tvoří úroky z prodlení dle § 1970 o. z. Výše úroků z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.,12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 452 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 500 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.13. Při stanovení výše uvedené odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. a. t., ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Jedná se o nároky vyplývající z typizovaných peněžních produktů nabízených předem neurčenému počtu subjektů.14. O povinnosti žalobkyně doplatit soudní poplatek soud rozhodl podle Položky 2 bod 2 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, když žalobkyně zaplatila soudní poplatek za návrh na vydání elektronického platebního rozkazu ve výši 400 Kč, soud však elektronický platební rozkaz nevydal, a proto žalobkyni vznikla povinnost doplatit soudní poplatek doměřený do výše podle položky 1 bod 1 písm. a) zákona o soudních poplatcích, tedy v částce 600 Kč.