33 C 318/2025-18 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 375 Kč spolu s kapitalizovaný úrokem z prodlení ve výši 821 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný je poplatníkem televizního poplatku, neboť je držitelem televizního přijímače, a je jako poplatník televizního poplatku přihlášen do evidence televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky ve výši 135 Kč za měsíc za období listopad a prosinec 2022, leden až prosinec 2023 a leden až listopad 2024, tedy celkem částku 3 375 Kč. Dále žalobkyně uplatnila právo na zákonný úrok z prodlení v kapitalizované výši 821 Kč, a to od prvního dne prodlení žalovaného s každou jednotlivou platbou televizního poplatku do dne vyhotovení žaloby (12. 7. 2025).2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného je dovozován z ust. § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Žalobkyně k žalobě doložila potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, přehled předpisů a plateb a předžalobní upomínku k zaplacení dlužných televizních poplatků ze dne 15. 11. 2024 zaslanou žalobkyní včetně dokladu o jejím odeslání.4. Na základě uvedených důkazů byl zjištěn skutkový stav, který je uveden v žalobě. Bylo zjištěno, že žalovaný se v září 1995 přihlásil za poplatníka televizního poplatku a vznikla mu tedy povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši. Žalovaný nezaplatil televizní poplatky za shora specifikované období a dluží žalobkyni na poplatcích částku 3 375 Kč. K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván žalobkyní předžalobní upomínkou ze dne 15. 11. 2024.5. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce podle zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění platném do 31. 4. 2025 (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“).Podle § 3 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač.Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.Podle § 7 odst. 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.Podle § 10 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.Podle § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) tvoří příslušenství pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním.Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.6. Na základě doložených důkazu a vzhledem k absenci tvrzení žalovaného o úhradě dlužné částky, dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovaný se podle zákona o rozhlasových a televizních poplatcích přihlásil za poplatníka televizního poplatku a jako fyzická osoba je povinen platit televizní poplatek nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Nebylo zjištěno, že by se žalovaný z evidence poplatků odhlásil a žalobkyni tak vznikl nárok na zaplacení částky 3 375 Kč za shora specifikovaná období. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně podle § 1970 o. z. právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování jejího práva v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky, neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč.8. Soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se soud plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v Nálezu ze dne 24.7.2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12, dovodil, že pokud Česká televize sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto pohlížel na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného.