42 C 129/2025-19 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou domáhala proti žalované zaplacení částky 1 620 Kč se zákonným úrokem z prodlení, představující nezaplacené televizní poplatky za období měsíců prosinec roku 2023 až listopad roku 2024, celkem tedy za 12 kalendářních měsíců, poplatek po 135 Kč měsíčně. Návrh odůvodnila tím, že v souladu s § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích v platném znění, jestliže je fyzická nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci televizního poplatku, odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, považuje se za poplatníka televizního poplatku s povinností platit, pokud České televizi po její písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášení opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy. Jelikož žalovaná v zákonné lhůtě na písemnou výzvu nereagovala, zařadila ji žalobkyně dle shora citovaného zákona do evidence poplatníků s povinností hradit televizní poplatky. Žalovaná se tak stala poplatníkem televizního poplatku ze zákona a vznikla jí povinnost platit televizní poplatek ve stanovené výši, žalovaná však televizní poplatek za předmětné měsíce neuhradila. Podle § 7 odst. 2 zákona 348/2005 Sb. je televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. Ode dne následujícího po splatnosti poplatku za jednotlivé měsíce do 4.7.2025, tedy do data sepisu žaloby žádá žalobkyně rovněž úrok z prodlení ve výši určené podle předpisů práva občanského, který vyčíslila na 249 Kč.2. Žalovaná se k žalobě do vyhlášení rozsudku nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Z listinných důkazů předložených žalobkyní došel soud k následujícím skutkovým zjištěním.Žalobkyně k důkazu předložila Extrahovaný záznam z databáze odběratelů elektrické energie, který byl žalobkyni předán společností , právnická osoba, , ze kterého vyplývá, že žalovaná je odběratelem elektrické energie na adrese , adresa, . Žalobkyně následně žalovanou písemně vyzvala k placení poplatků. Následně se žalobkyně dne 30.1.2023 obrátila na žalovanou s výzvou k objasnění otázky do 30 dnů od doručení výzvy, zda-li žalovanou považovat za poplatníka televizního poplatku či nikoliv. Výzva byla žalované prokazatelně odeslána dne 6.2.2023, protože žalovaná do 30 dnů od obdržení výzvy čestným prohlášením nesdělila, že není vlastníkem televizního přijímače a tudíž nemá povinnost hradit televizní poplatek, zařadila ji žalobkyně mezi poplatníky televizních poplatků, o čemž vydala Potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 3.4.2023, a to s účinností od 3/2023. Dne 27.11.2024 žalobkyně vyhotovila a následně zaslala žalované předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky na televizních poplatcích. Přes tuto výzvu žalovaná žalobkyni požadovanou částku do dnešního dne neuhradila. Z přehledu předpisů a plateb je zřejmá výše dlužné částky.4. Podle § 3 zákona č. 348/2005 Sb., zákona o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů, (dále jen „zákon o rozhlasových a televizních poplatcích“), se poplatníkem televizního poplatku rozumí fyzická osoba, která vlastní televizní přijímač.Podle § 6 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích činí měsíční výše rozhlasového poplatku 45 Kč a měsíční výše televizního poplatku 135 Kč.Podle § 7 odst. 1, 2 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích poplatník platí rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo, nebo prostřednictvím pověřené osoby. Je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce.Podle § 3 odst. 4 zákona o rozhlasových a televizních poplatcích se za poplatníka rozhlasového a televizního poplatku s povinností platit považuje fyzická osoba nebo právnická osoba, která není přihlášena v evidenci poplatníků rozhlasového poplatku nebo v evidenci poplatníků televizního poplatku, jestliže je odběratelem elektřiny připojeným k distribuční soustavě, pokud Českému rozhlasu nebo České televizi (dále jen "provozovatel vysílání ze zákona") po jejich písemné výzvě neoznámí písemným čestným prohlášením opak, a to s účinností od marného uplynutí lhůty 30 dnů ode dne doručení této výzvy.Podle § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.5. Na základě doložených důkazu, a vzhledem k absenci tvrzení žalované o úhradě dlužné částky, má soud za prokázané, že žalovaná dluží žalobkyni částku 1 620 Kč odpovídající nezaplaceným televizním poplatkům za shora uvedená období. Ustanovení § 3 odst. 4 zákona č. 348/2005 Sb. stanovuje vyvratitelnou právní domněnku, že odběratel elektrické energie je ve většině případů i vlastník televizního přijímače, výjimečné případy odběratelů elektřiny bez televizních přijímačů mají možnost prokázat čestným prohlášením opak. Žalovaná na výzvu žalobkyně ve lhůtě 30 dnů od doručení výzvy nereagovala, proto se ze zákona považuje za poplatníka televizního poplatku a byla žalobkyní od března 2023 zařazena do evidence poplatníků a od dubna 2023 jí vznikla povinnost televizní poplatky hradit. Protože se žalovaná v uvedeném období neodhlásila z evidence poplatků, je proto povinna za uvedená období poplatky uhradit. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo na úhradu úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované podobě v částce 249 Kč.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení. Soud však žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů na zastoupení žalobkyně advokátem, neboť tyto náklady nepovažuje za účelně vynaložené. V tomto ohledu se plně ztotožňuje se závěry Ústavního soudu, který v nálezu ze dne 24. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 3344/12 a navazujících nálezech dovodil, že pokud , žalobkyně, sama spravuje agendu televizních poplatků a tuto agendu následně předává advokátní kanceláři, pak se racionální smysl právního zastoupení advokátem do značné míry vytrácí. Ve sporech odvíjejících se od neuhrazených televizních poplatků nelze paušálně očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, aby náklady na zastoupení advokátem v jednotlivých sporech byly účelně vynaložené. Soud proto nahlíží na žalobkyni jako na účastníka nezastoupeného a vedle náhrady zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč jí přiznal paušální náhradu hotových výdajů za 2 úkony právní služby, kdy celkem náhrada nákladů řízení činí 600Kč, čemuž pak odpovídá výrok II.