42 C 170/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 1 191,84 Kč s příslušenstvím. Žalobu zdůvodnila tím, že se žalovanou uzavřela smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací č. , anonymizováno, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“). Nedílnou součást Smlouvy tvoří všeobecné obchodní podmínky a ceník žalobkyně.Na základě Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytovat žalované služby elektronických komunikací i související služby třetích stran, a to M-platba (možnost platby u smluvních partnerů prostřednictvím mobilního telefonu) a žalovaná se zavázala řádně a včas platit sjednanou cenu za služby.V souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobkyně vystavovala vyúčtování služeb po skončení každého zúčtovacího období, které obsahovalo mimo jiné i cenu za služby třetích stran poskytnuté a objednané v příslušném zúčtovacím období. Délka zúčtovacího období je jeden měsíc. Vyúčtované částky bylo nutné uhradit ve lhůtě splatnosti uvedené na vyúčtování.Žalovaná nevznesla oprávněné reklamace proti vystaveným vyúčtováním, nehradila řádně a včas vystavená vyúčtování.Žalobkyně tak přistoupila k výpovědi Smlouvy dopisem ze dne 7.2.2025.Žalovaná je v prodlení s úhradou následujícího vyúčtování:Vyúčtování služeb č. , anonymizováno, , splatné dne 27.12.2023 znějící na částku 1 726,52 Kč, z toho žalobkyně v tomto řízení požaduje částku 1 188,84 Kč M-platba a částku 3 Kč – poplatek za M-platbu.Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 9.6.2025, avšak do podání žaloby nebyla dlužná částka uhrazena.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. V rámci listinných důkazů předložila žalobkyně výše uvedenou účastnickou smlouvu včetně ceníku a smluvních podmínek tvořících její nedílnou součást, dále veškerá výše uvedená vyúčtování, ze kterých vyplývají žalobkyní tvrzené dlužné částky, dále výpověď účastnické smlouvy z důvodu nehrazení plateb za poskytované služby ze dne 7.2.2025, kopii občanského průkazu žalované a předžalobní upomínku ze dne 9.6.2025 včetně dokladu o jejím odeslání dne 12.6.2025.4. Právní a skutkové zhodnocení případu je takové, že mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací dle ustanovení § 61 a násl. zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, zároveň účastníci mezi sebou uzavřeli smlouvu nepojmenovanou o poskytování služeb třetích stran (M-Platby) dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“) (Podle § 1746 odst. 2 o. z. strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.) Žalobkyni na základě těchto smluv vznikla povinnost poskytovat žalované přístup ke službám třetích stran. Žalované vznikla povinnost řádně, včas a za smlouvami stanovených podmínek uhradit žalobkyni třetími stranami stanovenou cenu a poplatek za M-platbu, tuto povinnost však nedodržela a ocitla se tak v prodlení s úhradou ceny za tyto služby.Soud tedy žalobkyni plně vyhověl a to včetně příslušenství pohledávky v podobě úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o.z., úrok z prodlení byl soudem přiznán ve výši požadované žalobkyní v žalobním návrhu, která není vyšší nežli úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaná je povinna uhradit dlužnou částku s úroky z prodlení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 191,84 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.