42 C 29/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud žalované uložil povinnost zaplatit jí 620 Kč s úrokem z prodlení ve výši určené předpisy práva občanského z této částky od 6.5.2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná dne , datum, cestovala prostředkem veřejné hromadné dopravy provozované žalobkyní v , město, , a to autobusem – linkou , číslo, , a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem. Požadovaná částka je tak tvořena rozdílem mezi dlužným jízdným a přirážkou k jízdnému celkem ve výši 1 520 Kč a částkou 900 Kč, kterou žalovaná před podáním žaloby uhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu učiněnou soudem. O žalobě soud rozhodl podle § 115a 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“., bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Žalobkyně předložila soudu listinné důkazy, a to Záznam o provedené přepravní kontrole ze dne , datum, obsahující informaci o výši jízdného, přirážky k jízdnému spolu s pokynem k jejich uhrazení. Listina byla podepsána žalovanou jako cestujícím a žalobkyní pověřenou osobou jako revizorem. Z listiny soud zjistil, že žalovaná byla dne , datum, v 6,28 hod. zkontrolována v , město, v prostředku městské hromadné dopravy v autobusu linky č. , číslo, a při kontrole se na výzvu pověřené osoby neprokázala platným jízdním dokladem. Výše jízdného a výše přirážky k jízdnému byla stanovena podle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných k okamžiku provedené přepravní kontroly. Žalovaná však jízdné ani přirážku k jízdnému zcela neuhradila. Z doloženého výpisu z bankovního účtu žalobkyně vyplývá, že dne 5.5.2022 přijala platbu od žalované v částce 900 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou prokazatelně k úhradě zbývající dlužné částky, žalovaná do vyhlášení tohoto rozsudku dlužnou částku neuhradila. Žalovaná v řízení netvrdila a neprokázala opak.4. Zjištěný skutkový stav posuzoval soud po právní stránce dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), podle kterého se smlouvou o přepravě osob dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Použitím prostředku veřejné hromadné dopravy provozovaném žalobkyní byla mezi žalobkyní jako dopravcem a žalovanou jako cestujícím uzavřena smlouva o přepravě osoby podle výše uvedeného ustanovení o.z., na základě které vznikla žalované povinnost zaplatit jízdné. S ohledem na to, že žalovaná použila dopravní prostředek - autobus, řídí se tento vztah zákonem č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů. Žalovaná použila k přepravě dopravní prostředek, avšak nezaplatila stanovené jízdné, čímž porušila přepravní řád a smluvní přepravní podmínky žalobkyně, když porušila povinnost plynoucí z ustanovení § 18a odst. 2 písm.c) zákona o silniční dopravě - na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit jízdné a přirážku, nebo se prokázat osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné na vymáhání zaplacení jízdného a přirážky. Žalovaná má tedy podle výše uvedeného právního předpisu povinnost zaplatit jízdné dle tarifu pražské integrované dopravy a přirážku k jízdnému, která je ve smluvních přepravních podmínkách stanovena v částce 1 500 Kč a nepřesahuje tedy částku uvedenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. Dle Smluvních přepravních podmínek žalobkyně je žalovaná povinna uhradit i jízdné ve výši 15 Kč.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, ocitla se s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 620 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna uhradit k rukám zástupce žalobkyně.