45 C 178/2025-26 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení shora uvedené částky a jejího příslušenství. Uvedla, že dne , datum, uzavřel žalobce se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru č. 7265588163 (dále také jen „smlouva“) na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr do celkové výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se podpisem smlouvy zavázal splácet žalobci úvěr a úroky z úvěru v rámci pravidelných měsíčních splátek ve výši 900 Kč, vždy nejpozději do 16. dne každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva. Úroková sazba byla stanovena dle ceníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila 16,90 % ročně. Dalšími cenami v souvislosti s úvěrem jsou veškeré ceny podle ceníku, zejména cena za vedení splátkového účtu, ze kterého bude úvěr splácen, a cena za zřízení a provádění inkasa k tomuto účtu. (odstavec 4.2 Smlouvy o úvěru). Vzhledem k tomu, že úvěr nebyl přes upomínání řádně splácen, stal se celý zůstatek na úvěrovém účtu splatným ke dni 29.6.2024. Žalobce tak dluží žalobkyni částku 32 030,47 Kč (z toho jistina 28 844,47 Kč, a poplatky 3 186 Kč), dále žalobkyně požaduje smluvní úrok, a zákonný úrok z prodlení z jistiny pohledávky. Žalovaný byl vyzván před podáním žaloby k zaplacení dlužné částky. Na svůj dluh však ani poté ničeho neuhradil. Dále žalobkyně podáním ze dne 14.7.2025 soudu sdělila, že za dobu trvání smlouvy žalovaný vyčerpal celkem částku 62 199,10 Kč, a uhradil na pohledávku ze smlouvy částku celkem 38 450,70 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Žalobkyně se z nařízeného jednání soudu omluvila, a žalovaný se k nařízenému jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k jednání řádně předvolán. Soud tak podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.4. Soud ve věci zjistil z provedených důkazů následující skutečnosti.5. Z výpisu z účtů žalovaného za období od 1.8.2023 do 31.10.2023 soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru měla přehled o příjmech a výdajích žalovaného.6. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalobkyní jako úvěrující a žalovaným jako úvěrovaným soud zjistil, že tato smlouva byla uzavřena pomocí prostředků komunikace na dálku. Žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému úvěr až do celkové výše úvěrového limitu 30 000 Kč, úroková sazba činila 16,9 % ročně, a RPSN 18,55 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v měsíčních splátkách po 900 Kč, a to vždy ke každému 16. dni v měsíci.7. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky a výpovědi smlouvy ze dne 28.5.2024 včetně podacího soud zjistil, že žalovanému bylo oznámeno, že dluh ve výši 4 414 Kč je ke dni 28.5.2024 po splatnosti, a že tento má uhradit do 29.6.2024 s tím, že pokud tuto částku do stanoveného termínu neuhradí, žalobkyně smlouvu o úvěru vypoví a bude požadovat po žalovaném zaplacení celé dlužné částky ve výši 32 010 Kč.8. Z výzvy k zaplacení před podáním žaloby ze dne 19.2.2025, včetně podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobkyně oznámila žalovanému zesplatnění úvěru s tím, že požaduje zaplacení dlužné částky 39608,08 Kč, a to do 29.6.2024.9. S ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.10. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. V daném případě bylo prokázáno, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém (spotřebitelském) úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr splácet spolu s úroky z úvěru, a to minimální částkou 900 Kč měsíčně. Dle sdělení žalobkyně (a výpisu z bankovní knihy) došlo k čerpání úvěru žalovaným za celkovou dobu trvání smlouvy ve výši 62 199,10 Kč, a uhradil na pohledávku ze smlouvy částku celkem 38 450,70 Kč. Žalovaný svůj závazek ze smlouvy záhy po uzavření smlouvy porušil, když se již ve třetím měsíci trvání smlouvy dostal do prodlení se splácením úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na základě písemné upomínky, žalobkyně s účinností ke dni 29.6.2024 zesplatnila celou jistinu úvěru v souladu s čl. 7.2 písm. b) smlouvy o revolvingovém úvěru. Žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě dluhu před podáním žaloby. Při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně z výpisu z účtu žalovaného, který měl u ní veden za období od 1.8.2023 až do doby poskytnutí úvěru , datum, . Dále žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného pomocí interního napojení na insolvenční rejstřík, a z informací CBCB ověřila předchozí splátkovou morálku žalovaného. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 32 030 Kč, která se skládá z jistiny 28 844,47 Kč, a poplatků 3 186 Kč.11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.12. Podle § 419 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.13. Podle § 2395 o. z. platí, že smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.14. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 31. 12. 2023, (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.15. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že mezi účastníky byla sjednáno podle § 2395 o.z. a smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaný však svou povinnost ze smlouvy nesplnil, když nehradil splátky úvěru řádně a včas. Žalobkyně následně využila svého práva ze smlouvy a úvěr zesplatnila, a žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky. Žalovaný však dlužnou částku ani poté neuhradil. Zároveň žalobkyně prokázala, že před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalovaného i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ode dne následujícího po dni splatnosti pohledávky.17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř., na jejichž základě žalobci jako účastníku ve sporu úspěšnému přiznal náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování práva. K těmto nákladům patří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 282 Kč, odměna advokáta za zastupování žalobce za tři úkony právní služby po 700 Kč (§ 14b odst. 1 písm. c) a § 11 odst. 1 písm. a), d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., paušální náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů a příslušná DPH, tedy celkem 4 186 Kč.