7 C 210/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala po žalovaném zaplacení částky celkem 8 166,38 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , číslo, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Před uzavřením Smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného. Na základě Smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost měsíční splátky byla stanovena vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou vždy k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání revolvingového úvěru. Žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 20 801 Kč. Na tento úvěr žalovaný uhradil žalobkyni částku 32 677,35 Kč. Žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, žalobkyně proto přistoupila k zesplatnění celého úvěru ke dni 9.01.2025. Celková výše žalovaného nároku činí částku 8 166,38 Kč (neuhrazená jistina ve výši 5 778,66 Kč, smluvní pokuta ve výši 1 500 Kč a nákladů na vymáhání ve výši 887,72 Kč). Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Ze smlouvy o úvěru č. , číslo, soud zjistil, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru. Na základě Smlouvy byl žalovaný oprávněn čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce a za takto poskytnutý úvěr zaplatit úroky. Žalobkyně se zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, ve výši minimálně 4 % z úvěrového rámce. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26,28 % ročně. RPSN činila 37,82 %. Žalovaný postupně čerpal částku celkem 20 801 Kč, mimo jiné na koupi kola. Pro případ prodlení s úhradou splátky byla žalobkyně oprávněna žalovanému účtovat smluvní pokutu ve výši 500 Kč. Vzhledem k prodlení byla smluvní pokuta účtována v celkové výši 1 500 Kč. V případě prodlení byla žalobkyně oprávněna úvěr zesplatnit a účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady na vymáhání dlužné částky ve výši 300 Kč za 1 měsíc. Žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil částku celkem 32 677,35 Kč. Protože žalovaný úvěr řádně a včas nesplácel, přistoupila žalobkyně ke dni 9.1.2025 k zesplatnění úvěru. Výzva byla žalovanému zaslána dne10.1.2025. Žalobkyně následně zaslala žalovanému dne 30.1.2025 předžalobní výzvu.Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku „Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.“Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. V daném případě je totiž nepochybné, že bylo ujednáno časově omezené poskytnutí finančních prostředků a jejich vrácení s úrokem (a poplatkem). Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalovaného i právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 166,38 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.