7 C 348/2025-24 — Okresní soud v Sokolově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu Smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu pro č. účtu , č. účtu, (dále jen„Smlouva“).Součástí Smlouvy byly též Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . (dále jen „VOP“), a Sazebník , právnická osoba, účinný ke dni uzavření Smlouvy. Žalovaný uzavřel se žalobcem Smlouvu o povoleném debetu (dále jen „Smlouva o povoleném debetu“), na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve formě možnosti přečerpání – povolený debet na Účtu do výše limitu dle Smlouvy o povoleném debetu. Při překročení limitu je celý záporný zůstatek na Účtu považován za nepovolený debet, a to počínaje dnem tohoto překročení. Dopisem byl žalovaný informován, že i po předchozích písemných upozorněních je na běžném účtu záporný zůstatek – nepovolený debet, který je nutno uhradit. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nepovolený debet neuhradil, žalobce využil své oprávnění a ukončil Smlouvu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn dopisem obsahujícím odstoupení od smlouvy. Dopisem ze dne 23.04.2025 byl žalovaný informován o skutečnosti, že byl Účet ke dni 23.04.2025 zrušen v důsledku zániku Smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že Účet k tomuto dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) ve výši 21 994.38 Kč, byla tato pohledávka převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu číslo , č. účtu, . Žalobci v důsledku převedení debetu na úvěrový účet vznikla pohledávka, která byla ke dni 10.07.2025 (tj. datum vyhotovení posledního historického výpisu ke Smlouvě) vyčíslena celkem na částku ve výši 23134.92 Kč, přičemž se skládá:- z jistiny ve výši 21994.38 Kč,- kapitalizovaného obchodního úroku z úvěru ve výši 576.13 Kč;- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 564.41 Kč;Příslušenství pak dále představuje obchodní úrok z úvěru ve výši 11.50 % p.a. z jistiny ode dne 11.07.2025 do zaplacení, a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 12.00 % p.a. z jistiny ode dne 11.07.2025 do zaplacení. Žalovaný byl opakovaně vyzván k úhradě dluhu.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.Z předložených listin vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o bankovních službách, na základě které se žalobkyně zavázala zřídit a vést pro žalovaného běžný účet č. , č. účtu, . Ze Smlouvy o povoleném debetu ze dne , datum, (dále jen „smlouva“) soud zjistil, že žalobkyně se žalovaným ujednala, že mu umožní přečerpat jeho běžný účet do výše úvěrového limitu až 10 000 Kč. Úroková sazba byla ve smlouvě sjednána ve výši 19,99 % ročně, roční procentní sazba nákladů ve výši 42,7 %. Povolený debet byl splatný v poslední den doby čerpání. Úroky byly splatné měsíčně a byly hrazeny bez dalšího příkazu z účtu žalovaného. V odstavci „Úroky“ byl od okamžiku vzniku nepovoleného debetu sjednán úrok ve výši 11,5 % z celého záporného zůstatku. Dodatkem ke smlouvě o povoleném debetu byl úvěrový limit navýšen na částku 20 000 Kč. Součástí smlouvy byl Sazebník, Všeobecné obchodní podmínky i oznámení o úrokových sazbách. Dopisem ze dne 9.04.2025 odstoupila žalobkyně od Smlouvy o vedení bankovního účtu. Dne 23.04.2025 byl žalovaný vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu a byl upozorněn na důsledky neuhrazení dlužné částky. Z historického výpisu vyplývá výpočet dlužné částky, kdy jistina činila 21.994,38 Kč, splatné úroky 576,13 Kč a úroky z prodlení 564,41Kč. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou ze dne 15.05.2025.Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením z bankovních registrů klientských informací stejně jako nebankovních registrů, z databází SOLUS, insolvenčního rejstříku a dalších údajů vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 10.07. 2025 v částce 564,41 Kč. Dále mu vznikla krom jistiny povinnost uhradit úroky z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 10.07.2025 v částce 576,13 Kč.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 9 700,90 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 880 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 21 994,38 Kč sestávající z částky 1 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 290 Kč ve výši 1 530,90 Kč.