8 C 178/2025-59 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 3.7.2025 domáhá zvýšení výživného na částku 5000 Kč měsíčně počínaje od 1.8.2025 ( po upřesnění při ústním jednání pak požaduje 6000Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025), s odůvodněním, že je zletilá a studuje denní formou vyšší odbornou školu a není schopna se sama živit, protože výdaje spojené se studiem převyšují částku, kterou jí žalovaná v současnosti zasílá. Částku 6 000 Kč měsíčně považuje za přiměřené vzhledem k jejím potřebám a příjmům žalované počtu vyživovacích povinností s přihlédnutím k doporučujícím tabulkám MS ČR. K vyjádření žalované k věci uvedla, že žalovaná doložila čistý příjem cca 27 000 Kč, náklady na nájem 9 000 Kč, splátky půjček 13 544 Kč měsíčně, výdaje na jídlo 1 000 Kč a dopravu 1 300 Kč. Tyto skutečnosti nezpochybňuje, ale zdůrazňuje, že půjčky jsou osobní závazky žalované a nemohou mít přednost před její vyživovací povinností. Připomíná, že žalovaná byla v roce 2015 oddlužena a současné půjčky si vzala nedávno, kdy už byla po úrazu z roku 2022. Pokud má žalovaná trvalé následky, může požádat o částečný invalidní důchod. Podle žalobkyně si žalovaná zlepšila situaci, protože nyní platí nižší nájem než dříve. Pokud žalovaná navrhuje maximální výši výživného 4 500 Kč měsíčně, tak s tím nesouhlasí, když její náklady jsou vyšší a částka 4 500 Kč by její potřeby nepokryla. Navržených 5 000 Kč považuje za rozumné vzhledem k situaci žalované. Účinnost od 1. srpna 2025 odůvodňovala tím, že na konci srpna se ubytovává v , obec, a již od 26. 6. 2025 platí náklady spojené se školou (školné 1 500 Kč, akontace na byt 7 500 Kč) a další výdaje na nájem, cestovné a stravné. K žalobě žalobkyně nepřipojila důkazy.2. Žalovaná vyjadřuje ochotu zvýšit výživné pro žalobkyni, avšak nikoli v požadované výši ani od navrhovaného data. Uvádí, že žije sama, s přítelem se pouze navštěvují, do konce srpna 2025 má ještě vyživovací povinnost vůči synovi Václavovi ve výši 2 500 Kč měsíčně, která zanikne až poté, co syn nastoupí do zaměstnání. Z tohoto důvodu žádá, aby případné zvýšení výživného bylo účinné až od září 2025. Dále popisuje své finanční poměry: náklady na bydlení činí přibližně 9 000 Kč (nájem, elektřina, SIPO) a k tomu splácí úvěry v celkové výši 13 544 Kč měsíčně. Tyto závazky podle jejího tvrzení vznikly v důsledku vážné nehody, po níž měla dlouhodobé zdravotní následky a musela si zajistit nové bydlení i vybavení domácnosti. Její čistá mzda se pohybuje kolem 27 000 Kč, přičemž výše příjmu závisí na počtu odpracovaných hodin, příplatcích a nepravidelných odměnách. Práce je nárazová, příplatky za směny a soboty nejsou garantované. Kromě nákladů na bydlení a splátek uvádí výdaje na dopravu do zaměstnání (cca 1 300 Kč měsíčně) a stravu (asi 1 000 Kč měsíčně). Tvrdí, že žije „od výplaty k výplatě“ a vyšší výživné by ji dostalo do finančního minusu. Se zvýšením výživného souhlasí maximálně na částku 5 000 Kč měsíčně, a to od 1. 9. 2025, kdy v současnosti s obtížemi hradí 4 500 Kč měsíčně. Poukazuje na své majetkové poměry, kdy bydlí sama, hradí nájemné a splátky úvěrů, a také na nekomunikaci s dcerou, jejíž příčinu přisuzuje jí samotné. Uvádí, že je připravena kontakt obnovit, pokud žalobkyně bude chtít, a celá situace ji mrzí. K půjčkám dodává, že si je vědoma svých závazků a je schopna je splácet; úvěry si brala v souvislosti se zdravotními problémy a nižším příjmem v době pracovní neschopnosti.3. Soud věc projednal během prvního jednání, současně soud připustil změnu žaloby, kdy předmětem řízení je tedy zvýšení výživného na částku 6 000 Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025.4. Soud neprováděl dokazování, neboť účastníci prohlásili všechny rozhodné skutečnosti za nesporné (§ 120 odst. 1 o. s. ř.). Po poučení podle § 118b odst. 1 o. s. ř. účastníci nenavrhli žádné další důkazy. Soud proto vycházel z těchto nesporných tvrzení, která tvoří skutkový základ rozhodnutí.5. Žalobkyně od 1. 8. 2025 bydlí v pronajatém pokoji v , obec, , nájem činí 7 500 Kč měsíčně včetně energií. V , obec, pak bydlí u otce a jeho manželky, na domácnost nepřispívá. Žalobkyně má dokončené středoškolské vzdělání (veřejnosprávní činnost, maturita v květnu 2025). Od května do září 2025 pracovala na brigádách s průměrným výdělkem 10 000 Kč měsíčně jako prodavačka u společnosti , právnická osoba, , pracovní poměr trvá, pracuje převážně o víkendech, kdy je doma v , obec, . Aktuálně je studentkou VOŠ v , obec, (, adresa, ), obor sociální práce a sociální pedagogika, tříletý obor. Otec jí přispívá na nájem v , obec, 6 000 Kč měsíčně. Nemá jiné příjmy ani sociální dávky, nevlastní hodnotnější majetek. Její měsíční náklady činí školné 250 Kč měsíčně, školní poplatky 150 Kč, MHD v Plzni 285 Kč, jízdné do , obec, 3× měsíčně 1 710 Kč, ubytování 7 500 Kč, strava 3 500 Kč, drogerie a potřeby 1 266 Kč, telefon 749 Kč, dentální hygiena 1 650 Kč za 6 měsíců, brýle naposledy měnila před 3 lety (náklady 9 500 Kč). Je zdravá, bez omezení pracovní schopnosti. Současné příjmy z brigád činí cca 1 000 Kč za víkend, pracuje 2–3 víkendy měsíčně.6. Žalovaná je matkou žalobkyně, žije sama v , adresa, ), s přítelem se pouze navštěvují. Náklady na bydlení činí 7 700 Kč měsíčně včetně záloh, k tomu zálohy na elektřinu 1 000 Kč měsíčně a náklady na telefon 368 Kč měsíčně. Pracuje jako dělnice u společnosti , právnická osoba, v , obec, , průměrný příjem 27–28 000 Kč, poslední výplata za 9/2025 činila 28 031 Kč. Vlastní automobil Škoda Fabia (21 let), nemá žádné úspory, penzijní připojištění ani zaměstnanecké benefity. Pojištění hradí 1 100 Kč čtvrtletně, náklady na dojíždění ji stojí 1 300 Kč měsíčně. Strava a hygiena činí cca 2 500 Kč měsíčně. Žalovaná splácí úvěry u , právnická osoba, , , právnická osoba, , , právnická osoba, a , právnická osoba, , celkem 13 440 Kč měsíčně; úvěry čerpala na kauci, vybavení domácnosti a konsolidaci jiných úvěrů. Úvěr od společnosti , právnická osoba, má skončit za 7–8 let, ostatní za cca 3 roky. V minulosti prošla oddlužením (před 7–8 lety). Od září 2025 má již jen jednu vyživovací povinnost k žalobkyni, přispívá jí na výživu 4 500 Kč měsíčně počínaje od 1.9.2025. Dříve přispívala synovi , jméno FO, 2 500 Kč měsíčně, ten je nyní již soběstačný. Žalovaná nemá pracovní omezení, v minulosti před 4 lety prodělala mrtvici (ztratila tím řidičské oprávnění na půl roku), úraz kolene, čeká jí výměna kolene.7. Takto zjištěný skutkový stav posuzoval soud dle následující právní úpravy. Podle ustanovení §910 občanského zákoníku (o.z.) mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost, vyživovací povinnost rodičů vůči dítěti předchází vyživovací povinnost prarodičů a dalších předků vůči dítěti. Podle ustanovení § 911 o.z. lze výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit. Podle ustanovení § 913 o.z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost. Podle ustanovení § 915 odst. 1 o.z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte. Podle ustanovení § 923 o.z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.8. S ohledem na citovanou právní úpravu posuzoval soud důvodnost návrhu na zvýšení vyživovací povinnosti, především zjišťoval, zda vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nadále trvá a zda od poslední úpravy výživného, k němuž došlo rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 14. 9. 2020, č. j. 0 P 166/2015-282 (26 P a Nc 192/2020), na jehož základě žalovaná hradí na výživném částku 2000 Kč měsíčně, nastaly u účastníků řízení podstatné změny poměrů.9. Po zhodnocení všech shora uvedených skutečností soud dospěl k závěru, že vyživovací povinnost žalovaného k žalobci nadále trvá a že od doby posledního rozhodnutí o výživném, k němuž došlo v 14.9.2020, došlo k podstatné změně poměrů, a to zejména na straně žalobkyně, ale i na straně žalované, která zvýšení výživného odůvodňuje a návrh žalobkyně byl z větší části shledán důvodným, neboť naposledy stanovená výše výživného, je v současné době již zcela nedostačující, neschopna pokrýt veškeré odůvodněné potřeby žalobkyně vzniklé zejména s přibývajícím věkem a nástupem na vyšší odbornou školu a s tím souvisejícími náklady na studium, dojíždění a ubytování v místě studia. Vzhledem k tomu, že se účastníci v průběhu řízení nedohodli na konkrétní částce na výživném, kdy žalobkyně navrhovala částku 6000 Kč, žalovaná pak navrhovala maximálně 5000 Kč měsíčně, soud pak v tomto ohledu posuzoval, zd