10 C 149/2026-31 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 16 061,44 Kč z titulu dluhu, který přešel na žalovanou jako dědičku po , jméno FO, , nar. , datum, , zemřelé dne , datum, . Odpovědnost žalované za dluhy zůstavitelky byla určena usnesením Okresního soudu v Sokolově č. j. 18 D 960/2021-146 ze dne 19. 5. 2025, které nabylo právní moci dne 18. 6. 2025. Dluh vznikl na základě smlouvy o hotovostním úvěru č. , anonymizováno, uzavřené dne , datum, mezi žalobkyní a zůstavitelkou, na jejímž základě byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž tato částka byla téhož dne načerpána na účet zůstavitelky. Ke dni úmrtí dlužnice činila nesplacená část pohledávky 16 061,44 Kč. Žalobkyně přihlásila tuto pohledávku do dědického řízení dne 3. 8. 2021 u soudní komisařky. Dědické řízení bylo následně ukončeno usnesením ze dne 19. 5. 2025, přičemž jediným dědicem ze zákona byla určena žalovaná. Po skončení řízení nedošlo k žádné úhradě dluhu. Žalobkyně se pokusila věc vyřešit mimosoudně a dne 2. 2. 2026 zaslala žalované předžalobní výzvu k zaplacení dlužné částky, avšak bez úspěchu. Proto žalobkyně podala žalobu, kterou se domáhá zaplacení částky 16 061,44 Kč jako dosud neuhrazeného dluhu z úvěru, za nějž žalovaná odpovídá jako dědička. Zároveň uvedla, že v důsledku fúze ke dni 1. 12. 2021 přešla pohledávka z původní společnosti , právnická osoba, na právního nástupce , Jméno žalobkyně, .2. Soud rozhodoval při jednání, ke kterému se nedostavil žádný z účastníků.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Smlouvou o hotovostním úvěru ze dne , datum, bylo prokázáno, že touto se právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zavázala poskytnout právní předchůdkyni žalované , jméno FO, , nar. , datum, , bezúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč, přičemž poplatek za sjednání úvěru činil 600 Kč, úrok 15,49 % ročně, RPSN 18,16 %. Právní předchůdkyně žalované se tento úvěr zavázala splatit v 39 pravidelných měsíčních splátkách po 1 003 Kč, splatných vždy k 23. dni v měsíci. Potvrzením o vyplacení úvěru bylo dále prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla úvěr žalované ve výši 30 000 Kč dne 26. 8. 2019. Splátkovým kalendářem bylo prokázáno, že na daný úvěr bylo splaceno celkem 21 171 Kč. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 19. května 2025, č. j. 18 D 960/2021-146, bylo prokázáno, že veškerý majetek zůstavitelky nabyla do svého vlastnictví žalovaná. Výzvou ze dne 2. 2. 2026 bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanou o úhradu vyzvala, kdy odeslání této výzvy bylo dále prokázáno podacím archem z téhož dne. Ohledně prověření úvěruschopnosti právní předchůdkyně žalované bylo prokázáno interním dokumentem právní předchůdkyně žalobkyně, že tato od právní předchůdkyně žalované získala informaci, že její měsíční příjem z důchodu činí 120 000 Kč měsíčně, je rozvedená a bydlí v družstevním bytě. Její celkové výdaje vč. splátek úvěrů pak dle uvedených údajů měly činit 90 000 Kč. Sama právní předchůdkyně žalobkyně pak měla tyto údaje ověřit tak, že měsíční příjem právní předchůdkyně žalované činil 11 947 Kč měsíčně, přičemž dle úvěrových registrů měla žalovaná kreditní kartu s limitem 40 000 Kč a jistinou 38 995 Kč a dále kontokorent s limitem 5 000 Kč a jistinou 5 174 Kč. Uvedená výše závazků byla dále prokázána úvěrovou zprávou CNCB, ze které vyplynulo, že uvedené částky (38 995 Kč a 5174 Kč) představují výši, v jaké právní předchůdkyně žalované dané úvěry čerpala. Výpisem z účtu právní předchůdkyně žalované za květen 2019 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek jejího účtu činil -5 192,92 Kč, konečný -5 152,75 Kč, její příjem pak představoval starobní důchod ve výši 11 947 Kč. Výpisem z účtu za červen 2019 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek jejího účtu činil -5 113,61 Kč, konečný -5 175,55 Kč, její příjem pak představoval starobní důchod ve výši 11 947 Kč a dále částka 4 696 Kč od města , město, . Výpisem z účtu za červenec 2019 bylo prokázáno, že počáteční zůstatek jejího účtu činil -5 152,75 Kč, konečný -5 113,61 Kč, její příjem pak představoval starobní důchod ve výši 11 947 Kč. Výdaje převážně spočívaly ve výběrech v hotovosti.4. Podle ustanovení § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.6. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru účinného ke dni uzavření smlouvy poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost právní předchůdkyně žalované, a to z úřední povinnosti na základě rozhodnutí Soudního dvora EU C-679/18. V tomto směru pak nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně důkladně a na základě spolehlivých informací ověřila, že žalovaná byla úvěruschopná. Předně právní předchůdkyni žalobkyně muselo být zcela zřejmé, že žalovaná v žádosti o úvěr neuváděla pravdivé informace, když uvedla, že její příjmy z důchodu jsou 120 000 Kč a výdaje 90 000 Kč měsíčně. Následně sice právní předchůdkyně žalobkyně zjistila skutečné příjmy právní předchůdkyně žalované, nicméně tyto byly v pravidelně pouze ve výši 11 947 Kč ze starobního důchodu. Ohledně dalších závazků právní předchůdkyně žalované pak bylo prokázáno, že měla vyčerpány limity z kontokorentu i kreditní karty. Z předložených důkazů pak nebylo prokázáno, že by se právní předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji právní předchůdkyně žalované na živobytí. Soud má tedy za to, že žalobkyně neprokázala, že by se právní předchůdkyně žalobkyně posouzením otázky úvěruschopnosti důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) zabývala. A to zejména za situace, kdy minimální příjem právní předchůdkyně žalované zjevně sotva postačoval k uspokojování základních životních potřeb. Nic přitom nebránilo právní předchůdkyni žalobkyně vyžádat si od právní předchůdkyně žalované doložení jí deklarovaných příjmů, případně specifikaci jejích skutečných výdajů. Žalobkyně však nic takového nedoložila, a proto soud došel k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jež je spojeno se sankcí neplatnosti úvěrové smlouvy.10. Soud proto podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru posoudil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou. Dle uvedeného ustanovení pak uložil žalované, jako právní nástupkyni své předchůdkyně, vrátit žalobkyni, jako právní nástupkyni své předchůdkyně, poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč poníženou o částky, jež již byly stranou žalovanou uhrazeny v celkové výši 21 171 Kč. Soud uložil žalované plnit dle § 160 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve lhůtě tří dnů, když ze strany žalované nebyly tvrzeny žádné okolnosti, které by soudu umožňovaly určit plnění ve splátkách či v konkrétním delším časovém horizontu.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť až na nepatrnou část (54,97 % vs. 45,03 %) byl úspěch či neúspěch účastníků v zásadě stejný.