10 C 373/2025-20 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhá, aby jí žalovaný uhradil částku 6 758 Kč, kterou vynaložila na léčení poškozeného , jméno FO, , jenž utrpěl zranění v důsledku fyzického napadení žalovaným. Žalovaný byl za tento útok pravomocně uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití, když dne , datum, poškozeného udeřil pěstí, kopal a bil koleny, čímž mu způsobil tržnou ránu u pravého obočí a další poranění vyžadující lékařské ošetření. Náklady na zdravotní péči byly vyčísleny na základě vyúčtování poskytovatelů zdravotních služeb a odborného posouzení revizního lékaře, přičemž žalobkyně tyto náklady uhradila. Tvrdí, že mezi jednáním žalovaného a poskytnutou zdravotní péčí existuje příčinná souvislost. Kromě náhrady nákladů léčení žalobkyně požaduje také náhradu nákladů řízení ve výši 1 350 Kč za tři úkony právní služby, konkrétně převzetí a přípravu věci, výzvu k plnění a podání návrhu ve věci samé.2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.3. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Sdělením Městského úřadu , obec, bylo prokázáno, že byl vydán příkaz č. j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne 31. 8. 2024. Dle uvedeného příkazu se žalovaný dopustil přestupku tím, že dne , datum, kolem 10:00 hodin v , obec, , v ulici , anonymizováno, , v blízkosti domu č. p. , anonymizováno, , fyzicky, rukou sevřenou v pěst, kopanci a údery koleny, napadl , jméno FO, , kterému způsobil tržnou ránu u pravého obočí, kontuzi obličeje, hrudníku vlevo a břišní stěny. Vyčíslením nákladů léčebné péče bylo prokázáno, že ve věci úrazu ze dne , datum, byl poškozený ošetřen na urgentním příjmu , anonymizováno, krajské nemocnice, přičemž došlo k vyšetření chirurgem, saturaci rány a podkoží, provedené oxymetrie, vyšetření na CT, RTG žeber a hrudníku, následně k telefonické konzultaci. Výzvou ze dne 4. 4. 2025 bylo prokázáno, že žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě předmětné částky, a to do patnácti dnů. Z negativního tvrzení žalobkyně bylo prokázáno, že uvedená částka nebyla uhrazena, kdy žalovaný tuto skutečnost nijak nerozporoval.4. Podle § 135 o. s. ř. soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo je spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.5. Podle ustanovení § 55 zákona č. 48/1997 Sb., zákona o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.6. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Podle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky (dále jen „nařízení č. 351/2013 Sb.“), výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.8. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno pravomocné rozhodnutí správního orgánu, kterým je soud v tomto řízení vázán, a podle kterého se žalovaný dopustil protiprávního jednání vůči pojištěnci žalobkyně, a dále byla doložena výše nákladů na léčení poškozeného, které žalobkyně uhradila, rozhodl soud tak, že v souladu s citovaným ustanovením zákona o veřejném zdravotním pojištění uložil žalovanému povinnost zaplatit tyto náklady ve lhůtě stanovené § 160 o. s. ř. Dále soud přiznal žalobkyni rovněž úrok z prodlení, neboť bylo prokázáno, že žalobkyně žalovaného o zaplacení vyzývala výzvou ze dne 4. 4. 2025 se lhůtou k plnění do patnácti dnů, žalovaný však úhradu neprovedl a je tedy zřejmé, že nejpozději 25. 4. 2024 se dostal do prodlení.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč. Pokud žalobkyně požadovala náhradu nákladů ve výši 1 750 Kč na základě výňatku z odůvodnění Krajského soudu v Praze ze dne 28.12.2017 č. j. 21 Co 489/2017, pak soud v této věci není tímto rozhodnutím vázán, přičemž nejsou známy ani skutkové okolnosti, za kterých bylo vydáno. V každém případě návrh žalobkyně na vydání EPR je zcela zjevně návrhem, který žalobkyně podává zdejšímu soudu opakovaně na ustáleném vzoru ve skutkově i právně zcela obdobných věcech. Navíc prakticky polovinu jednoduchého návrhu obsahuje zdůvodnění, proč by žalobkyně měla dostat vyšší náhradu nákladů řízení. Lze tedy konstatovat, že návrh žalobkyně přestavuje zcela typický příklad formulářové žaloby, a proto na něj soud aplikoval výše uvedená ustanovení § 2 odst. 1 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb.