10 C 50/2026-27 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky 21 315 Kč z titulu nesplacené zápůjčky a částky 3 157 Kč jako smluvní pokuty. Tvrdí, že žalované postupně poskytla několik navýšení půjčky, celkem ve výši 18 815 Kč (jistina + poplatek). Žalovaná uhradila pouze 3 190 Kč, čímž byl dluh jen částečně snížen. Žalobkyně uvádí, že smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím PINu, což považuje za platný „prostý elektronický podpis“. Tvrdí také, že před uzavřením smlouvy řádně prověřila úvěruschopnost žalované a splnila všechny povinnosti podle ZSÚ. Vzhledem k prodlení žalované požaduje i zákonné úroky z prodlení a náklady za upomínky ve výši 2 500 Kč, které považuje za účelně vynaložené. Žalovaná byla podle tvrzení žalobkyně opakovaně a s odstupem vyzvána k úhradě.2. Žalovaná se k podané žalobě žádným způsobem nevyjádřila. Žalovaná tedy ve smyslu § 101 odst. 1 písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) netvrdila a ve smyslu § 120 odst. 1 o. s. ř. neprokázala, že by dlužná částka byla žalobkyni uhrazena, resp. že by existovala jiná skutečnost, která by vyvracela žalobkyní uplatněný nárok.3. Účastníci řízení dali svým postojem najevo, že souhlasí s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Jak vyplývá ze smlouvy ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní, byla sjednána smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované částku 3 000 Kč s tím, že pokud by ji žalovaná vrátila do 21. 7. 2024 jednalo by se o bezúročnou zápůjčku. Pro případ pozdějšího vrácení byl sjednán poplatek 975 Kč. Dodatkem smlouvy ze dne 28. 6. 2024 bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo ke sjednání navýšení úvěru o 2 600 Kč, dodatkem ze dne 30. 6. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 1 500 Kč, dodatkem ze dne 1. 7. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 2 100 Kč, dodatkem ze dne 1. 7. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 2 000 Kč, dodatkem ze dne 2. 7. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 1 000 Kč, dodatkem ze dne 2. 7. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 1 000 Kč a dodatkem ze dne 2. 7. 2024 dále došlo k navýšení úvěru o 1 000 Kč. Z výpisu z účtu žalované bylo prokázáno, že žalovaná obdržela na základě uvedených smluv celkem 14 200 Kč. Z negativního tvrzení žalobkyně vzal soud za prokázané, že žalovaná danou zápůjčku nevrátila, resp. uhradila toliko částku 3 190 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 22. 5. 2025 a podacího lístku ze dne 23. 5. 2025 vyplývá, že žalobkyně žalovanou k úhradě vyzvala ve lhůtě tří dnů. Ohledně úvěruschopnosti žalované žalobkyně na výzvu soudu nedoložila žádné relevantní listiny.5. Podle ustanovení § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.6. Podle ustanovení § 1 písm. b) zák. č. 257/2016 Sb. zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie, zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru.7. Podle ustanovení § 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.8. Podle ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.9. Podle ustanovení § 78 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při poskytování spotřebitelského úvěru pořizuje dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.10. Podle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, včetně možnosti využití automatizovaných modelů, a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.11. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Soud se v dané věci nejprve zabýval otázkou, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalované. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuvedla konkrétní přezkoumatelné tvrzení, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalované, ani v tomto směru nepředložila relevantní důkazy, je zřejmé, že se tato posouzením této otázky důkladně (tedy nikoliv jen povrchně či symbolicky) nezabývala. Z uvedených důvodů došel soud k závěru, že uzavřená smlouva je podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.14. S ohledem na výše uvedené uložil soud žalované povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 14 200 Kč poníženou o částku 3 190 Kč, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila. Soud dále žalobě vyhověl i co do úroku z prodlení, který žalobkyni přiznal ve výši vyplývající z právního předpisu, resp. nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu od 3. 6. 2025 do zaplacení. Žalobkyně totiž prokázala, že dne 23. 5. 2025 byla žalovanému zaslána výzva k plnění ve lhůtě 3 dnů, přičemž tato písemnost byla žalované doručena v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po odeslání. S přihlédnutím k § 607 občanského zákoníku tak dne 3. 6. 2023 nastalo prodlení na straně žalované, proto byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení od tohoto data.15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť se zohledněním příslušenství byla v řízení úspěšnější žalovaná, té však žádné náklady nevznikly.