22 C 199/2025-23 — Okresní soud v Sokolově

Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 7 400 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o úvěru č. , číslo, ve výši 25 452 Kč (skládající se z půjčené částky 14 000 Kč a souhrnného poplatku 11 452 Kč, podle které měl splácet týdně 425 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmi dnů od podpisu smlouvy. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem 18 052 Kč, které žalobkyně započetla a) na úhradu nákladů na soudní či mimosoudní vymáhání dlužné částky, b) dále na úhradu sjednaných a vyměřených smluvních pokut, c) dále na úhradu poplatků za prodlení se splácením Úvěru, d) dále na úhradu poplatku za zpracování a doručení Úvěru, e) dále na úhradu poplatku za hotovostní inkaso splátek Úvěru, f) dále na úhradu následujících položek: (I.) na jistinu Úvěru dílem ve výši 83,47 %, (II.) na úrok za poskytnutí Úvěru dílem ve výši 16,53 %.– odst. 4. čl. Splácení úvěru Smluvních podmínek Smlouvy. Poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek, je tvořen zejména odměnou obchodního zástupce za hotovostní výběr týdenních splátek v místě bydliště žalované, dále nákladů na jízdy s tím spojené, dále na administrativní zpracování úvěru, zavedení do systému účtování, dále tisk a zhotovení dokumentů potřebných Smlouvy, atd. Nejedná se o sjednaný úrok, jedná se o poplatek za zpracování a doručení úvěru a hotovostní inkaso splátek. V případě prodlení s plněním nebo v případě neplnění vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně čl. "Následky porušení povinnosti Klienta") stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie je zřejmé že žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobkyně mohla v daném případě postupovat tak, že uhrazenou částku žalovaným ve výši 18 052 Kč, vydělí předepsanou týdenní splátkou 425 Kč a vypočte tak, kdy se žalovaný skutečně dostal do prodlení, pokud by splácel tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně by podle tohoto klíče nastala již mnohem dříve. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatností smlouvy, tedy žalobkyně nechala uplynout celou lhůtu k zaplacení úvěru a jako datum splatnosti určuje na 22. 3. 2022 a datum prodlení ke dni 23. 3. 2022. Žalobkyně tak požaduje zaplacení částky 7 400 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 3. 2022.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.Žalobkyně k žalobě připojila listinné důkazy, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru / úvěr na 60 týdnů, evidenční kartu klienta, informace o smlouvě , číslo, , předžalobní výzvu ze dne 10. 12. 2024 vč. podacího archu z téhož dne.Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Žalobkyně poskytla dne , datum, žalovanému částku 14 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal zaplatit jistinu 14 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 2 772 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 425 Kč počínaje dnem 3. 2. 2021. Žalovaný uhradil dosud žalobkyni částku 18 052 Kč. Žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovaného k úhradě celého dluhu, a to předžalobní výzvou ze dne 10. 12. 2024 odeslanou téhož dne se splatností 7 dnů od jejího doručení.Při rozhodování soud nejprve zkoumal, zda v projednávané věci došlo k řádnému a platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).V projednávané věci pak soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru ze dne , datum, je absolutně neplatná pro její zjevný rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z., který spočívá v nepřiměřené výši sjednaného souhrnného poplatku za poskytnutí úvěru. Uvedený souhrnný poplatek podle názoru soudu tvoří součet sjednaného kapitalizovaného úroku, poplatku za administrativní činnost a poplatku za hotovostní inkaso splátek, jako celek byl příjmem předchůdkyně žalobkyně za poskytnutí finančních prostředků žalovaného a jedná se tedy fakticky v souhrnu o smluvní úrok. Souhrnný poplatek ve výši 11 452 Kč v projednávané věci činí 81,80 % z poskytnuté jistiny ve výši 14 000 Kč při splatnosti 60 týdnů, tj. při splatnosti jeden rok činí přibližně 70,89 % z poskytnuté jistiny. Hranicí mravnosti úroku je pak dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu trojnásobek obvyklé roční úrokové míry poskytované bankami v době sjednání úvěru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. 33 Odo 236/2005). Ke zjištění obvyklé úrokové míry spotřebitelského úvěru slouží např. statistika ARAD dostupná na webových stránkách ČNB. V době uzavření předmětné úvěrové smlouvy činila průměrná obvyklá úroková míra 7,83 % ročně, z čehož vyplývá, že shora uvedená úroková sazba 70,89 % ročně přesahuje obvyklý úrok téměř osminásobně. Jednotlivá ujednání předmětné úvěrové smlouvy jsou pak provázaná a nelze je od sebe oddělit, neboť bez sjednání nepřiměřeně vysokého souhrnného poplatku by žalobkyně finanční prostředky žalovanému zcela jistě neposkytla, uvedená smlouva je tedy absolutně neplatná jako celek pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 odst. 1 o. z. a § 588 o. z.Poskytnutí finančních prostředků žalovanému bez existence platné smlouvy je s ohledem na shora uvedené nutné posoudit jako bezdůvodné obohacení podle § 2 991 a násl. o. z. Žalobkyni tak vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení představující vyplacenou částku ve výši 14 000 Kč. Žalovaný dosud uhradil na závazek částku v celkové výši 18 052 Kč, tedy uhradil vyplacenou částku 14 000 Kč, přičemž žalovaným uhrazená částka by pokryla i obvyklý úrok za dobu poskytnutí finančních prostředků žalovanému. Soud tudíž žalobu jako zcela nedůvodnou výrokem I. zamítl.Výrokem II. soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a to podle zásady úspěchu ve věci. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v řízení plně procesně úspěšný, náleželo tomuto právo na náhradu nákladů řízení. S ohledem na to, že soud na jeho straně nezjistil vznik nákladů řízení, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.