23 C 35/2026-109 — Okresní soud v Sokolově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zaplacení částky ve výši 59 985,54 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tvrzením, že společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , uzavřela se žalovaným Smlouvu o úvěru č. , anonymizováno, (dále jen „smlouva“), podle které mu poskytla peněžní prostředky s poskytnutým úvěrovým rámcem do 50 000 Kč. Úvěr byl úročen sazbou 22,99 % p.a. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách, přičemž o výši splátky byl informován prostřednictvím pravidelného výpisu z účtu. Žalovaný celkem vyčerpal částku 49 997,49 Kč. Žalovaný řádně nesplácel a úvěr byl zesplatněn ke dni 31. 5. 2025. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 nastoupila žalobkyně do práv původního věřitele.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání z důvodu procesní ekonomie omluvila. Soud proto jednal dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v jejich nepřítomnosti. Žalobkyně na podaném návrhu trvala v plném rozsahu.3. Z předložených listin vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost , právnická osoba, . dne , datum, uzavřela se žalovaným smlouvu, na základě které se zavázala poskytnout žalovanému úvěr s úvěrovým limitem ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet měsíčními splátkami, přičemž výše splátky vždy vyplývala z pravidelného výpisu z účtu v závislosti na výši čerpání. Úroková sazba byla sjednána ve výši 22,99 % ročně, RPSN činilo 28,09 %. V čl. II. dispozice, byly sjednány poplatky, a to 600 Kč za zaslání každé upomínky, poplatek za vedení karty ve výši 49 Kč, poplatky za přečerpání úvěrového rámce ve výši 300 Kč. Dle aktualizovaného sazebníku byly následně poplatky za upomínku navýšeny na 800 Kč. Před poskytnutím úvěru byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Z doložených listin a tvrzení žalobkyně vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně provedl lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registrech BRKI/NRKI a v interních databázích. Příjem žalovaného byl ověřen u jeho zaměstnavatele a rovněž z výpisů z běžného účtu žalovaného, které byly k řízení doloženy. Průměrný příjem žalovaného činil 27 099 Kč. Zjištěné příjmy a výdaje byly následně vyhodnoceny právní předchůdkyní žalobkyně prostřednictvím matematického modelu pro výpočet úvěruschopnosti. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a dopisem ze dne 15. 4. 2025 byl vyzván k úhradě s upozorněním na možné zesplatnění dluhu. Dále byl opakovaně vyzýván k úhradě dlužné částky, a to výzvami ze dne 29. 3. 2025, 18. 4. 2025, 7. 5. 2025. Dopisem ze dne 1. 6. 2025 došlo k zesplatnění celého dluhu. Průběh splácení úvěru vyplývá z doložené platební historie a výpisů žalovaného. Naposledy byl žalovaný vyzván k úhradě předžalobní výzvou právní zástupkyně ze dne 9. 10. 2025. Žalobkyně požaduje uhrazení dlužné jistiny ve výši 49 997,49 Kč, poplatků ve výši 3 545 Kč (poplatek za vedení karty 5x 49 Kč, tj. 245 Kč, poplatky za upomínky 3x 800 Kč, tj. 2 400 Kč, a poplatky za přečerpání úvěrového rámce 3x 300 Kč, tj. 900 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 4 751,99 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 691,06 Kč, a dále požaduje smluvní úrok ve výši 12 % ročně od 24. 9. 2025 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 12 % ročně od 24. 9. 2025 do zaplacení. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 9. 2025 ve spojení se seznamem postupovaných pohledávek, došlo k postoupení pohledávek právního předchůdce žalobkyně na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem ze dne 25. 9. 2025.4. Podle ustanovení § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), věřitel může celou pohledávku, nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také i její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. V řízení žalobkyně listinnými důkazy prokázala, že je ve sporu aktivně legitimována.6. Soud věc právně posoudil zejména podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a dále posoudil vzniklý právní vztah mezi žalobkyní, resp. právním předchůdcem žalobkyně, a žalovaným jako vztah vyplývající z uzavřené úvěrové smlouvy podle § 2395 a násl. o.z., podle které vznikla žalobkyni jako úvěrující povinnost poskytnout žalovanému peněžní prostředky a žalovanému jako úvěrovanému povinnost tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit sjednané úroky. Žalobkyně před poskytnutím úvěru dostála své povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když z informací od žalovaného, ověřením mzdy žalovaného u zaměstnavatele, dostupných informací v interních a externích databázích, zejména bankovních a nebankovních registrech klientských informací, ověřením v insolvenčním rejstříku a dalších, vyhodnotila, že žalovaný bude schopen úvěr splácet. Žalovaný však úvěr, úroky a poplatky za sjednané služby v uvedeném rozsahu neuhradil, čímž se dostal do prodlení a žalobkyni vzniklo právo žádat ode dne následujícího po splatnosti úroky z prodlení dle § 1970 o.z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 23. 9. 2025 v částce 1 691,06 Kč. Dále mu vznikla povinnost uhradit kromě jistiny úroky z úvěru, žalobkyní částečně kapitalizované ke dni 23. 9. 2025 v částce 4 751,99 Kč, následně požadované ve výši stanovené v ustanovení § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 609,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 142 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 59 985,54 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 130 Kč ve výši 2 337,30 Kč. Lhůta pro náhradu nákladů řízení byla žalovanému stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.