23 C 397/2025-16 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala na žalované zaplacení částky uvedené ve výrokové části tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektřiny v odběrném místě , adresa, ve výši 73 965,93 Kč.2. Žalovaná na výzvu, která byla na adresu jejího trvalého pobytu doručena postupem dle § 46b písmeno a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s § 49 odst. 2 a 4 téhož zákona, a na další soudu známou adresu, aby se ve smyslu § 114a o. s. ř. vyjádřila k žalobě, nereagovala.3. O žalobě soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalované je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřila.4. Jelikož žalovaná proti žalobě ničeho nenamítala, provedl soud ve věci k důkazu pouze listiny, které předložila žalobkyně, přičemž byl zjištěn tento skutkový stav.Smlouvou ze dne , datum, označenou jako Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny ze sítí NN č. , anonymizováno, , jejíž součástí byly obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „VOP“), má soud za prokázané, že se uvedenou smlouvou žalobkyně zavázala dodávat elektřinu a zajistit přenos elektřiny, distribuci elektřiny a systémové služby do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná uhradit řádně a včas žalobkyni cenu elektřiny a související služby. Na straně 3 v části Poplatky VOP je uvedeno oprávnění žalobkyně účtovat za zaslanou upomínku částku 240 Kč.Daňovým dokladem č. , anonymizováno, vyúčtovala žalobkyně žalované za období 6. 9. 2024 do 8. 11. 2024 částku 33 308,19 Kč se splatností 28. 11. 2024. Spotřeba elektřiny činila 4 561 kWh, vyúčtována byla částka 34 308,19 Kč, na zálohách zaplacena částka 1 000 Kč.Upomínkou ze dne 2. 1. 2025 byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné částky s informací, že je možné dlužnou částku uhradit ve splátkách.Daňovým dokladem č. , anonymizováno, – konečné vyúčtování, vyúčtovala žalobkyně žalované za období 9. 11. 2024 do 30. 1. 2025 částku 40 417,74 Kč se splatností 25. 2. 2025. Spotřeba elektřiny činila 5 336 kWh, vyúčtována byla částka 40 417,74 Kč, na zálohách nebyla zaplacena žádá částka. Součástí byl i poplatek za odeslanou upomínku ze dne 2. 1. 2025 ve výši 240 Kč dle VOP.Předžalobní výzvou ze dne 29. 9. 2025 byla žalovaná naposledy vyzvána k úhradě dlužné částky s upozorněním na možnost soudního vymáhání, doložena byla včetně dokladu o jejím odeslání. Obsah těchto listin koresponduje se skutkovými tvrzeními žalobkyně obsaženými ve shora uvedené žalobě.5. Protože si skutková zjištění, která učinil soud z důkazů uvedených shora, neodporují, odkazuje soud na tato zjištění jako na skutkový závěr ve věci samé.6. Po právní stránce soud takto zjištěný skutkový stav hodnotil za použití níže uvedených právních předpisů:Podle ustanovení § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon (dále jen „e. z.“) se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena shora specifikovaná smlouva o sdružených dodávkách elektřiny ve smyslu ustanovení § 50 odst. 2 e. z. ve spojení s § 2079 odst. 1 o. z.. Žalovaná nesplnila svoji povinnost včas a řádně hradit vyúčtované ceny dodávky elektřiny a ceny za poskytované služby v souvislosti s dodávkou elektřiny, k čemuž se zmíněnou smlouvou ve spojení s obchodními podmínkami zavázala. Proti zaslaným vyúčtováním žalovaná nebrojila, neuplatnila žádnou reklamaci a v řízení zůstala zcela pasivní. Žalobkyni tak vzniklo vedle práva na zaplacení ceny za dodanou elektřinu a poskytnuté služby v souvislosti s dodávkou elektřiny právo požadovat po žalovaném zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to ode dne následujícího po dni splatnosti shora uvedených vyúčtování. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozsudku.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 874 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 959 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 73 965,93 Kč sestávající z částky 4 060 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, částky 2 030 Kč dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 11 500 Kč ve výši 2 415 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni ½ úkonu za předžalobní výzvu, kterou považuje za jednoduchou výzvu k plnění.9. Lhůty pro zaplacení stanovené v tomto rozsudku byly soudem určeny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.