33 C 79/2026-30 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalované domáhala zaplacení částky 9 824,17 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se právní předchůdce žalobkyně , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdce žalobkyně“) uzavřel se žalovanou dne , datum, smlouvu o účtu č. , anonymizováno, , na základě které byl žalované zřízen sporožirový účet. Dne , datum, uzavřel právní předchůdce se žalovanou smlouvu o úvěru na sporožirovém účtu, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr. Limit kontokorentního úvěru byl sjednán do limitu ve výši 7 000 Kč. Žalovaná se zavázala platit roční úrok z čerpaného kontokorentu ve výši 12 % ročně a nepřekročit povolený limit kontokorentu. Překročení limitu kontokorentu bylo považováno za případ vzniku tzv. nedovoleného debetního zůstatku, který byla žalovaná povinna vyrovnat. Nepovolený debetní zůstatek žalovaná přes upomínky nevyrovnala, a proto právní předchůdce žalobkyně převedl pohledávku na zaplacení celého kontokorentu dne 1. 6. 2025 na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků a vyzvala žalovanou k úhradě celé dlužné částky s úroky. Ke dni 1. 6. 2025 činil nepovolený debetní zůstatek částku 9 224,17Kč, úrok z úvěru částku 82,08 Kč a úrok z prodlení částku 315,19 Kč. Po převedení na evidenční účet byl nepovolený debetní zůstatek úročen úrokem z kontokorentu 12 % ročně a úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka však nebyla žalovanou uhrazena. Pohledávka za žalovanou byla smlouvou ze dne 17. 9. 2025 postoupena na žalobkyni, postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 22. 10. 2025, kterým byla žalovaná současně vyzván k úhradě dluhu. Po postoupení pohledávky nebylo ze strany žalované uhrazeno ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 9 824,17Kč, úroků z prodlení ve výši 693,47 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky, úroků z úvěru ve výši 366,68 Kč kapitalizovaných ke dni postoupení pohledávky a dále úroků z úvěru ve výši 12 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 824,17 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % ročně z částky 9 824,17 Kč od 2. 10. 2025 do zaplacení. Žalovaná na shora uvedený dluh neuhradila ničeho ani po zaslání předžalobní výzvy.2. Aktivní legitimace žalobkyně vyplývá ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem.3. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).4. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným.5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila, z jednání se neomluvila, nepožádala o odročení jednání, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s jednáním v její nepřítomnosti, a proto byla věc za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednána a rozhodnuta v nepřítomnosti účastníků.6. Soud provedl dokazování žalobkyní předloženými listinnými důkazy, a to smlouvou o účtu, smlouvou o kontokorentním úvěru, výpisy z účtu za období 1. 5. 2025 do 30. 6. 2025, smlouvou o postoupení pohledávek a předžalobní výzvou.7. Provedenými důkazy byl zjištěn následující skutkový stav:Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla uzavřena dne , datum, smlouva o vedení sporožirového účtu a následně dne 4. 3. 2020 smlouva o kontokorentu, na základě které byl žalované poskytnut kontokorentní úvěr až do výše 7 000 Kč, který žalovaná čerpala a zavázala se čerpané prostředky splácet, a to včetně cen a úroků ve výši 18,9 % ročně, s tím že žalobkyně požaduje úrok 12 % ročně. Bylo ujednáno, že úvěr musí být splacen nejpozději do jednoho roku od jeho čerpání a že žalovaná nesmí přečerpat povolený úvěrový rámec. (viz. Smlouva o sporožirovém účtu ze dne 30. 5. 2014, Smlouva o kontokorentním úvěru ze dne 4. 3. 2020, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, ). Žalovaná však povolený debet přečerpala, tedy na sporožirovém účtu žalované vznikl tzv. nepovolený debetní zůstatek na účtu, který byla žalovaná povinna vyrovnat, a který narůstal o úrok z prodlení. Jelikož žalovaná částku, o níž přečerpala povolený debet, neuhradila, zesplatnil právní předchůdce žalobkyně celou pohledávku dopisem ze dne 1. 6. 2025 vyzvala žalovanou k jeho neprodlené úhradě. Zároveň celou pohledávku ve výši 9 626,81 Kč, včetně úroku z prodlení, dne 2. 2. 2025 převedla na evidenční účet pohledávek č. , č. účtu, (viz. Poslední výzva před podáním žaloby ze dne 3. 6. 2025). Pohledávka za žalovanou byla následně postoupena, na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 9. 2025, s účinností od 1. 10. 2025 na žalobkyni, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna dopisem ze dne 22. 10. 2025 (viz. Smlouva o postoupení pohledávek, Seznam postoupených pohledávek, Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 17. 6. 2025, včetně dokladu o odeslání oznámení). Před podáním žaloby žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu s upozorněním na možnost jeho soudního vymáhání (viz. Výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 29. 12. 2025, včetně podacího lístku z téhož dne). Žalovaná však ničeho neuhradila ani po zesplatnění a zaslání předžalobní výzvy.8. Po právní stránce soud věc posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“).Podle § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.Podle § 2665 o. z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.9. V souzeném případě soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně platně uzavřel s žalovanou dne 30. 5. 2014 smlouvu o sporožirovém účtu, ke kterému byla sjednána dne 4. 3. 2020 smlouva o kontokorentním úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a na základě této smlouvy poskytl věřitel žalované kontokorentní úvěr do limitu ve výši 7 000 Kč. Prostředky v rozsahu využitého debetu byly úročeny úrokem ve výši 12 % ročně. S pohledem na skutečnost, že žalovaná přečerpala dohodnutý debet a ve lhůtě ho nevyrovnala, právní předchůdce žalobkyně v souladu s platnými obchodními podmínkami celý úvěr zesplatnil a vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky. Žalované tím vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté plnění včetně sjednaných úroků z úvěru. Žalobkyni vzniklo vedle práva na zaplacení splatného dluhu žalované i právo požadovat po žalované zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě a tato jsou zcela v souladu s právní úpravou, soud podané žalobě vyhověl.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 9 824,17 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.12. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů za doplnění žaloby ze dne 12. 5. 2026 k výzvě soudu ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, když žaloba měla být perfektní již při podání a jedná se tak o neúčelný náklad řízení.