42 C 119/2026-25 – Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, ., IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, , a.s., IČ , IČO, , jako postupníkem a novým věřitelem. K dalšímu postoupení pohledávky za žalovaným došlo na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, mezi společností , právnická osoba, a žalobkyní. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , číslo, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v částce 30 000 Kč (úvěr byl poskytnut v rámci bezhotovostní platby na účet žalovaného dne , datum, ), dle tvrzení žalobkyně nebylo žalovaným na úvěr splaceno ničeho. Žalobkyně v žalobě požaduje uhrazení pouze jistiny úvěru coby bezdůvodného obohacení žalovaného, neboť není schopna doložit soudu, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému prověření úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím spotřebitelského úvěru.Žalobkyně zaslala dne 31.10.2025 žalovanému předžalobní upomínku, dluh nebyl přesto žalovaným uhrazen.2. Žalovaný se k žalobě v průběhu řízení nevyjádřil, k prvnímu jednání se bez omluvy nedostavil, nepožádal o odročení jednání. Žalobkyně skrze svého právního zástupce svou neúčast u nařízeného soudního jednání omluvila, nepožádala o odročení jednání, souhlasila s jednáním a rozhodnutím věci bez její účasti. Soud věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Předvolání bylo účastníkům doručeno v souladu s § 115 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o.s.ř.“3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým závěrům. Žalobkyně předložila k důkazu potvrzení o bezhotovostní platbě ze dne , datum, , ze kterého soud dovodil, že částka 30 000 Kč byla toho dne poukázána z účtu předchůdkyně žalobkyně na účet č. , č. účtu, . Dle zprávy , právnická osoba, . ze dne 9.4.2026 je majitelem účtu č. , č. účtu, žalovaný a dne , datum, byla na tento účet připsána částka 30 000 Kč od předchůdkyně žalobkyně. Předžalobní výzva je ze dne 30.10.2025 byla žalovanému zaslána prokazatelně následujícího dne. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě výše uvedených smluv o postoupení pohledávek, obě obsahují v příloze seznam postupovaných pohledávek. Žalobkyně v žalobě uvedla, že žalovaný na svůj dluh neuhradil před podáním žaloby ničeho.4. Soud dospěl k následujícím právním závěrům za použití těchto právních předpisů:Podle § 2 odst. 1 č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v pozdějším znění (dále jen zákon „o spotřebitelském úvěru“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.Podle § 86 a 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 96/2022 Sb., účinného od 7.5.2022, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru … posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) - „Kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.“ Podle druhého odstavce téhož ustanovení platí: „Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.“Podle § 2993 věta prvá o.z. přitom platí, že plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).5. Poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 30 000 Kč, které má soud za prokázané, je třeba posoudit jako plnění bez právního důvodu, tedy bezdůvodné obohacení žalovaného. Sama žalobkyně odůvodnila žalovanou částku svým nárokem na vydání bezdůvodného obohacení, neboť smlouvu o úvěru považuje z jí tvrzených důvodů uvedených v ustanovení § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za neplatnou. Žalobkyně tedy žaluje na vydání bezdůvodného obohacení z neplatného právního titulu. Z provedeného dokazování vyplývá, že předchůdkyně žalobkyně vyplatila žalovanému převodem na jeho bankovní účet částku ve výši 30 000 Kč, žalovaný žalobkyni neuhradil před podáním žaloby ničeho, soud tedy uložil žalovanému v tomto rozsudku částku ve výši 30 000 Kč žalobkyni vrátit. Úrok z prodlení není žalobkyní požadován. Soud dále dospěl k závěru, že shora zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek jsou smlouvami, na základě kterých došlo ke změně v osobě věřitele pohledávky za žalovaným dle ustanovení § 1879 o.z., díky kterým svědčí žalobkyni aktivní věcná legitimace ve sporu.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 315 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 500 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Náklady řízení je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech (jedná se o nároky ze spotřebitelských úvěrů), předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.7. Ke splnění povinnosti žalované soud stanovil žalovanému lhůtu v délce tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro stanovení jakkoli delší pariční lhůty, sám žalovaný se k soudu nedostavil a nenavrhl případný splátkový kalendář, který by odrážel jeho možnosti, ohledně kterých rovněž neuvedl soudu žádné skutečnosti.8. Povinnost uložená žalobkyni ve výroku III tohoto rozsudku vyplývá ze skutečnosti, že žalobkyně uhradila na soudním poplatku částku 1 200 Kč, ač dle položky 1 odst. 1. písm. b) přílohy (sazebníku) k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, poplatek za návrh na zahájení řízení, jehož předmětem je peněžité plnění nad 20 000 Kč činí 5 %, tj. 1 500 Kč, kdy částka 300 Kč je rozdílem povinnosti splněné a nesplněné. K zaplacení soud žalobkyni stanovil rovněž lhůtu v souladu s § 160 o. s. ř., neboť neshledal důvody pro její prodloužení. Ve věci nebylo možné s ohledem na otázku úvěruschopnosti spotřebitele vydat elektronický platební rozkaz.