42 C 4/2026-25 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 2 793,36 Kč s úrokem z prodlení ve výši dle předpisů práva občanského, a to jako náhrady škody za neoprávněný odběr plynu.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších právních předpisů, dále jen „o. s. ř“, bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas účastníků je dovozován z ustanovení § 101 odst. 4 o.s.ř., když se ve stanovené lhůtě k otázce rozhodnutí bez jednání nevyjádřili.3. Po provedeném dokazování došel soud z listinných důkazů předložených žalobkyní k následujícím skutkovým zjištěním.Žalobkyně je držitelem licence k distribuci plynu udělené Energetickým regulačním úřadem. Žalovaný na adrese , adresa, (dále jen „odběrné místo“), v období od 14.5.2024 do 30.4.2025 odebral od žalobkyně 17 m3 plynu, a to, aniž by měl se žalobkyní, uzavřenou smlouvu o odběru plynu či ho k tomu opravňoval jiný důvod. Zjištěné množství neoprávněně odebraného plynu bylo zjištěno z rozdílu mezi stavem plynoměru v odběrném místě ke dni ukončení dodávky plynu do odběrného místa, tj. ke dni 13.5.2024 a koncovým stavem plynoměru zjištěným při jeho demontáží dne 3.6.2025, kdy žalovaný neumožnil jeho odečet. Žalobkyně doložila fotografiemi neúspěšný pokus o demontáž plynoměru dne 29.4.2025 a opakovaný pokus dne 3.6.2025, a to včetně fotografie stavu plynoměru k datu 3.6.2025 se stavem 187,889 m3. Žalobkyně oznámila žalovanému odpojení dodávky plynu pro neplacení úhrad za dodávky plynu dopisem ze dne 29.4.2024. Poté jej písemně upozornila, že pokračující dodávky a distribuce plynu jsou neoprávněné, a to dopisem ze dne 16.5.2024. Žalobkyně proto vyzvala žalovaného za shora uvedené období k úhradě neoprávněně odebraného plynu a částky za neoprávněnou distribuci plynu, a to fakturou č. , číslo, znějící na částku 2 836,43 Kč se splatností do 19.6.2025 z období od 14.5.2024 do 3.6.2025. Tato částka byla následně snížena s ohledem na sdělení vlastníka nemovitosti na adrese odběrného místa, neboť žalovaný se měl na adrese odběrného místa vyskytovat pouze do 30.4.2025 a doba neoprávněného odběru byla proto zkrácena do 30.4.2025. Vlastník bytu své tvrzení doložil nájemní smlouvou a rovněž uvedl datum ukončení nájmu v emailu. K úhradě žalobou nárokované částky byl žalovaný opakovaně vyzván, naposledy prostřednictvím písemné výzvy ze dne 23.10.2025. Žalovaný však do dne vyhlášení rozsudku na žalobkyní požadovanou částku neuhradil ničeho.4. Z učiněného závěru o skutkovém stavu a po jeho právním posouzení má soud za to, že se žalovaný v odběrném místě dopustil neoprávněného odběru plynu ve smyslu § 74 odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, (dále jen „energetický zákon), neboť odebíral plyn bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl a dále se dopustil neoprávněné distribuce plynu dle § 74 odst. 4 písm. a) energetického zákona, neboť využíval služby distribuční soustavy bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Z uvedeného důvodu žalobkyně jako držitel licence na distribuci plynu (§ 3 odst. 3 energetického zákona) oprávněně vyzvala žalovaného k úhradě jí vzniklé škody za období od 14.5.2024 do 30.4.2025 v souhrnné výši 180,58 kW. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal s úhradou předmětné částky do prodlení, má žalobkyně dále právo i na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z., ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.5. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 852 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 2 794,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní upomínky a žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Při stanovení výše odměny advokáta soud dospěl k závěru, že je namístě aplikovat zvláštní ustanovení o náhradě nákladů řízení, neboť byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 14b odst. 1 advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů, tedy že řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, předmětem řízení bylo peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšovala 50 000 Kč a žalobci byla přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyně uplatňuje obdobné nároky, tj. nároky na obdobném skutkovém základu, opakovaně.