7 C 346/2025-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 3 375 Kč s příslušenstvím. Svůj nárok odůvodnila tím, že zákonem č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích (dále také jen„ ZRTP“), je stanovena povinnost k placení televizního poplatku subjektům v tomto zákoně uvedeným. Měsíční výše televizního poplatku činí částku 135 Kč. Žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku v souladu s § 8 odst. 2 ZRTP za 1 televizní přijímač s účinností od 31. 1. 2018. Televizní poplatek je splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný poplatek nehradil v období od září 2022 do září 2024, ačkoliv byl k úhradě vyzván před podáním žaloby. Žalobkyně dále požaduje i kapitalizovaný úrok z prodlení z dlužných částek jednotlivých měsíčních poplatků za období od prvého dne prodlení žalovaného do dne vyhotovení žaloby, tj. k datu 26. 8. 2025, v částce zaokrouhlené na celé koruny dolů, tj. celkem 971 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud proto vycházel z tvrzení a důkazů předložených žalobkyní. O žalobě bylo rozhodnuto v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. Žalobkyně souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání projevila výslovně již v žalobě. Souhlas žalovaného je dovozen z ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se ve stanovené lhůtě na výzvu soudu nevyjádřil.3. S ohledem na absenci tvrzení žalovaného soud tvrzený nárok žalobkyně skutkově hodnotil pouze z listinných důkazů, jež předložila žalobkyně. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků, přehledu předpisů a plateb a předžalobní upomínky ze dne 15. 11. 2024 s dokladem o odeslání ze dne 20. 11. 2024 učinil soud závěr o skutkovém stavu, který se shoduje se žalobními tvrzeními žalobkyně, tedy že žalovaný se stal poplatníkem televizního poplatku za 1 televizní přijímač s účinností od ledna 2018, kdy se zavázal k měsíční úhradě televizního poplatku. Žalovaný svou zákonnou poplatkovou povinnost neplnil nejméně v období od září 2022 do září 2024.4. Právní hodnocení soud provedl za použití zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích, ve znění účinném od 1. 2. 2022 do 30. 4. 2025. Podle § 5 odst. 1 ZRTP poplatník, který je fyzickou osobou, platí rozhlasový poplatek z jednoho rozhlasového přijímače a televizní poplatek z jednoho televizního přijímače, a to i v případě, že jich vlastní, drží nebo z jiného právního důvodu užívá více včetně rozhlasového nebo televizního přijímače, který je příslušenstvím jím provozovaného dopravního prostředku.5. Podle § 6 ZRTP měsíční výše rozhlasového poplatku činí 45 Kč, měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.6. Podle § 7 odst. 2 ZRTP je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem.7. Podle § 8 odst. 2 ZRTP poplatník je povinen oznámit provozovateli vysílání ze zákona, popřípadě pověřené osobě, že se stal poplatníkem, a to do 15 dnů ode dne, kdy se jím stal; tento den je poplatník povinen uvést v oznámení.8. Podle §10 ZRTP nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.9. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalovanému vznikla povinnost k úhradě televizního poplatku, neboť měl přihlášený televizní přijímač, a tudíž byl povinen hradit televizní poplatek v zákonem stanovené výši 135 Kč měsíčně. Svou povinnost však v žalovaném období od září 2022 do září 2024, tj. po dobu 25 měsíců, neplnil. Žalobkyni tak vzniklo právo požadovat po žalovaném úhradu poplatku ve výši 3 375 Kč.10. Vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou dlužné částky bylo rozhodnuto též o jeho povinnosti uhradit žalobkyni úrok z prodlení, o němž soud rozhodnul v souladu s ustanovením § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně zákonný úrok z prodlení kapitalizovala na částku 971 Kč, přičemž právo na zaplacení úroku z prodlení jí vzniklo dnem následujícím po datu splatnosti prvé dlužné částky poplatku, tj. dnem 16. 9. 2022. Zákonný úrok z prodlení pak žalobkyně požadovala pouze do dne vyhotovení žaloby, tj. do 26. 8. 2025.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 a § 151 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 3 375 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a paušální náhrada výdajů účastníka podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. za jeden úkon, tj. vyhotovení písemné výzvy k plnění dle § 1 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 254/2015 Sb., v částce 100 Kč spolu s daní z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího zástupce podle § 149 odst. 1 o.s.ř.