7 C 74/2026-17 — Okresní soud v Sokolově

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení 1 526 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k němu poté, co žalovaný dne 25. 3. 2025 použil ke své přepravě vozidlo městské hromadné dopravy linky č. , číslo, na žalobkyní provozovaných linkách MHD v městě , Anonymizováno, a na výzvu pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. Tím porušil Přepravní řád a Smluvní přepravní podmínky žalobkyně a vznikla mu povinnost uhradit jízdné ve výši 26 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč.2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. O žalobě soud rozhodl dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb. (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě tvrzení a listinných důkazů žalobkyně a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili. Souhlas žalovaného byl dovozen z § 101 odst. 4 o. s. ř., neboť se k možnosti rozhodnutí bez jednání nevyjádřil.3. Žalobkyně předložila soudu následující listinné důkazy, z nichž soud učinil závěr o věci samé shodující se s tvrzeními uplatněnými v žalobě. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole ze dne 25. 3. 2025 č. , číslo, vyplývá, že žalovaný byl uvedeného dne podroben přepravní kontrole, provedené pověřenou osobou žalobkyně v trolejbusu na lince MHD č. , číslo, a poučen o povinnosti uhradit žalobkyni dlužné jízdné v částce 26 Kč spolu s přirážkou ve výši 1 500 Kč z důvodu, že se neprokázal platným jízdním dokladem, a to do 16 dnů od přepravní kontroly. Záznam byl žalovaným vlastnoručně podepsán. Přepravní podmínky a následky jejich porušení vyplývají též z výňatků ze Smluvních přepravních podmínek žalobkyně účinných od 1. 1. 2018. Žalobkyně žalovaného před podáním žaloby písemně upozornila na následky nesplnění dluhu, a to ve výzvě odeslané dne 26. 5. 2025.4. Na skutkový stav soud aplikoval § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“), dle kterého se smlouvou o přepravě zavazuje dopravce přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Jelikož žalovaný použil vozidlo drážní osobní přepravy – trolejbus, řídí se tento vztah zákonem č. 266/1994 Sb., o dráhách. Dle ustanovení § 37 odst. 1 uvedeného zákona, podmínky, za nichž se přepravují osoby a jejich zavazadla ve veřejné drážní osobní dopravě, stanoví přepravní řády. Cestující má dle § 37 odst. 5 písm. b) zákona o dráhách povinnost se na výzvu pověřené osoby prokázat platným jízdním dokladem, a neprokáže-li se platným jízdním dokladem z příčin na své straně, zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému, a pokud nezaplatí na místě, prokázat se osobním dokladem a sdělit osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k němu. Dle § 37 odst. 6 zákona o drahách nesmí výše přirážky přesáhnout 1 500 Kč. Jelikož žalovaný svůj dluh, vyplývající z porušení shora uvedených předpisů, jakož i z porušení přepravních podmínek žalobkyně, nesplnil dobrovolně, uložil mu soud povinnost k úhradě dlužné částky tímto rozsudkem. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, má žalobkyně rovněž právo na úhradu úroku z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.5. O povinnosti žalovaného k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť náhrada nákladů řízení byla přiznána žalobkyni jako úspěšnému účastníku sporu. Náklady žalobkyně v celkové výši 600 Kč jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 400 Kč a paušální náhradou za dva úkony (předžalobní výzva a sepis žaloby) po 100 Kč, náležející dle § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem dle § 137 odst. 2 o. s. ř., a který nedoložil výši svých hotových výdajů.