1 C 135/2021-100 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Ve věci sp. zn. 1 C 135/2021 žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 34 803 Kč Kč se zákonným úrokem z prodlení od 19.11.2020 do zaplacení, dále pohledávku ve výši 10 025,47 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny 33 534,73 Kč od 19. 11. 2020 do 13. 9. 2021, vyjma období květen a až říjen, neboť žalovaný požádal o odložení plnění peněžitých dluhů a využití ochranné doby podle zákona č. 177/2000 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií Covid-19. Dále žalobce původně požadoval úhradu úroků ve výši 89,99 % z částky 26 968,87 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 91 440 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že mezi žalobcem jako věřitelem a žalovaným jako klientem byla uzavřena smlouva o úvěru č. [PSČ] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ smlouva č. 1“), a to dne 11. 9. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut dne 12. 9. 2019 účet úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve výši efektivní úrokové sazby 138, 16 % splácet ve 30 měsíčních splátkách po 2 625 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem říjnem 2019. Součástí byla i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet ve výši 85 Kč. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy, ocitl se v prodlení, uhradil pouze částku 21 000 Kč (8 x 2 625 Kč). V článku 6.1 smlouvy účastníci sjednali právo žalobce na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 30 dnů. Žalobce požaduje úhradu částky 499 Kč za prodlení u splátky číslo 13. Dále žalobce požaduje úhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného podle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč, když podle citovaného ustanovení smlouvy má žalobce právo na náhradu nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobce požaduje úhradu náhrady nákladů po 200 Kč ohledně splátek číslo 7, 12, 13, u kterých se žalovaných ocitl v prodlení o délce 15 dnů. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou, došlo automaticky ke zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky, nebo její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů, a to u splátky č. 12 splatné dne 12. 9. 2020. K datu 17. 11. 2020 došlo v souladu se smlouvu k zesplatnění celého úvěru. Podle článku 6.4 smlouvy se ke dni zepslatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 33 534,73 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byl žalovaný vyzván k úhradě dané dlužné splátky a byla mu poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Účastníci dále v bodě 6.5 smlouvy sjednali, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0, 1% z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s úhradou, tedy od dne 19. 11. 2020 do zaplacení. 2. Ve věci původně vedené pod sp. zn. 1 C 136/2021 žalobce uložit žalovanému zaplatit mu částku 36 266 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlením jdoucím od 19. 11. 2020 do zaplacení, částku 10 482,94 Kč přestavující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 35 057,86 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení vyjma (z týchž důvodů jako shora v případě sp. zn. 1C 135/2021) měsíců května a října 2020 a dále úrok ve výši 62,48% z částky 29 753,50 Kč od 19. 11. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 118 080 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce jako věřitel a žalovaný jako klient uzavřeli dne 27. 1. 2020 smlouvu o úvěru č. [PSČ] [anonymizována dvě slova] (dále jen„ smlouva č. 2“), na základě které byl žalovanému poskytnut dne 29. 1. 2020 úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se jej zavázal uhradit spolu se sjednaným úrok ve výši 62,48% v 60 měsíčních splátkách po 1 695 Kč, splatných vždy k 12. dni kalendářního měsíce počínaje měsícem březnem 2020 podle splátkového kalendáře. Součástí všech splátek bylo pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 55 Kč měsíčně. I v tomto případě žalovaný využil možnosti dané zákonem č. 177/2020 Sb., v důsledku níž trvala ochranná doba od 1. 5. 2020 do 31. 7. 2020, kdy za tuto dobu vzniklo žalobci právo na úrok ve výši repo sazby vyhlášené Českou národní bankou zvýšené o 8% bodů. Žalobce požaduje úhradu částky 499 Kč jako smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy za prodlení se splátkou číslo 8 o délce 30 dnů, dále náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy za splátky 2, 7, 8 po 200 Kč z důvodu prodlení žalovaného s úhradou uvedených splátek o délce 15 dnů. V důsledku prodlení žalovaného došlo ve smyslu bodu 6.3 smlouvy č. 2 k zesplatnění celého úvěru, a to pro prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky 7, splatné dne 12. 9. 2020, k zesplatnění celého úvěru tak došlo k 17. 11. 2020 a vznikla tím povinnost žalovaného uhradit žalobci částku 35 057,86 Kč představující dosud nezaplacenou jistinu úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru. Nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně vznikl žalobci dle bodu 6.5 smlouvy, neboť žalovaný neuhradil novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. V daném případě smluvní pokuta běží od 19. 11. 2020. 3. Vzhledem ke skutečnosti, že věci vedené pod sp.zn. 1 C 135/2021 a sp.zn. 1 C 136/2021 se týkají týž účastníků, rozhodl soud v zájmu hospodárnosti řízení o spojení těchto věcí ke společnému projednání a rozhodnutí pod sp. zn. 1 C 135/2021. 4. Žalobce tvrdil, že schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakožto i z jiných zdrojů (doklady o příjmech, prohlášení žalovaného atd.). Z výše uvedeného žalobce dovodil, že volné zdroje žalovaného ke splácení jsou dostatečné. Dále byla ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI (nebankovní registr klientských informací). Soud vyzval žalobce k doplnění skutkových tvrzení, zda před uzavřením smlouvy si ověřoval výši příjmů a výdajů žalovaného, a k předložení důkazů k prokázání doplněných skutkových tvrzení. Žalobce k tomu uvedl, že běžně vyžaduje a ověřuje údaje, například výplatní pásky ze zaměstnání a požaduje výpisy z účtů. U žalovaného byl ověřován důchod. Pokud jde o výdaje, žalobce konstatoval, že presumuje, že každý jedná v právním styku poctivě a do formuláře uvede náklady bydlení, které odpovídají skutečnosti. K tomu žalobce uvedl, že není v jeho silách, aby zkoumal například nájemní smlouvy nebo zjišťoval, kde konkrétní člověk bydlí. Žalobce uvedl, že z dokladů o příjmech vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 11 473 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 7 308 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení 500 Kč rezervy činí 3 665 Kč. Žalobce ověřil úvěrovou historii v databázích NRKI a SOLUS. Na základě toho byl proveden tzv. scóring klienta a bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, neměl doklad totožnost evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník, který jednal se žadatelem, doporučil úvěr ke schválení. K výdajové stránce žalobce uvedl, že k jejímu paušálnímu určení by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy § 1 zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních, osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají, je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 410 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší než 3 410 Kč a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Životní minimum není minimální částkou stanovenou k přežití, kterou je existenční minimum, ale částkou, která postačuje k obživě. Další údaje byl povinen uvést žalovaný. Pokud žalovaný zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skut