1 C 137/2021-94 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit mu částku 15 609 Kč s úrokem z prodlení, částku 4 789,87 Kč a dále úrok ve výši 95,95% z částky 13 000 Kč od 18. 6. 2020 do zaplacení, maximálně do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18. 6. 2020 dosáhne částky 61 401 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 24. 2. 2020 smlouvu o úvěru č. [PSČ] [anonymizována dvě slova] (dále jen smlouva), na základě níž žalobce poskytl dne 24. 2. 2020 žalované úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutý úvěr ve výši 95,95 % splácet ve 48 měsíčních splátkách po 1 215 Kč měsíčně, včetně úhrady za pojištění ve výši 149 Kč, splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem dubnem 2020. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované zasláno na dodejku. Žalovaná neplnila podmínky smlouvy řádně a včas a do dne zesplatnění úvěru uhradila 0 Kč. V důsledku tohoto prodlení vzniklo žalobci dle bodu 6.2. smlouvy právo na náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 200 Kč, a to za prodlení v délce 15 dnů se splátkou číslo 1. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu s bodem 6.3 smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky o délce 65 dnů u splátky číslo 1 splatné 12. 4. 2020, ke dni 16. 6. 2020 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4 smlouvy ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru se staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 16 111,77 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat, aby mu žalovaná v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platila úroky z prodlení v zákonné výši až do úplného zaplacení. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dané dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta alespoň 30 dnů. Účastníci dále sjednali v bodě 6.5 smlouvy pro případ, že po zesplatnění úvěru žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, povinnost žalované zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení, v daném případě ode dne 1. 11. 2020 do zaplacení. Po zesplatnění byla žalobci uhrazena pouze částka 1 000 Kč, a to dne 7. 8. 2020. V souladu s § 9 zákona č. 177/2020 Sb. nevzniklo žalobci od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 právo na platby sjednané nebo stanovené pro případ prodlení žalované splněním peněžitých dluhů vyplývajících ze smlouvy o úvěru, tzn. smluvní pokuty, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a úrok z prodlení. Žalobce požaduje zaplatit částku 15 609 Kč skládající se z nové jistiny úvěru ve výši 15 111,77 Kč, když k datu zesplatnění činila nová jistina úvěru částku 16 111,77 Kč a odpovídala původní dlužné jistině úvěru ve výši 13 000 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 111,77 Kč a náhrady nákladů v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy ve výši 200 Kč. Dále se žalobce domáhá úhrady smluvní pokuty dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné jistiny úvěru za každý den prodlení od 1. 11. 2020 do dne vyhotovení žaloby, tj. do 13. 9. 2021, když smluvní pokuta neběžela v období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020. Dále se žalobkyně domáhá úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné jistině 13 000 Kč ode dne 18. 6. 2020 do zaplacení ve výši 95,95 % a úhrady za pojištění schopnosti klienta úvěr splácet ve výši 298 Kč. Žalovaná přes výzvu žalobce dlužné částky neuhradila. 2. Žalobce tvrdí, že schopnost žalované řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce prověřena na základě dokladů o příjmech, lustrací v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací), hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z výše uvedeného bylo dle žalobce zjištěno, že volné zdroje ke splácení jsou dostupné. Na základě výše uvedených údajů byl proveden scóring klienta a poté bylo rozhodnuto o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Bylo prověřeno, že žalovaná nebyla v době žádosti evidována v insolvenčním rejstříku, neměla u žalobce předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žalované nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající se žalovanou doporučil úvěr ke schválení. K výzvě soudu, aby žalobce doplnil skutková tvrzení o ověřování údajů ohledně příjmů a výdajů žalované a k označení a předložení důkazů v tomto směru, žalobce uvedl, že žalobce z dokladů o příjmech zjistil, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 20 100 Kč, měsíční výdaje 4 410 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení 1 000 Kč rezervy činí 14 690 Kč. Žalobce k tomu uvedl, že běžně vyžaduje a ověřuje údaje, například výplatní pásky ze zaměstnání a požaduje výpisy z účtů. U žalované byl ověřován příjem pracovní smlouvou u [právnická osoba] [anonymizováno], na základě které bylo ověřeno, že má žalovaná zajištěn stálý příjem. Pokud jde o výdaje, žalobce konstatoval, že žalovaná uvedla, že její náklady na bydlení (zahrnující nájemné a inkaso) činí 1 000 Kč. Žalobce presumuje, že každý jedná v právním styku poctivě a do formuláře uvede náklady bydlení, které odpovídají skutečnosti. K tomu žalobce dále uvedl, že není v jeho silách, aby zkoumal například nájemní smlouvy nebo zjišťoval, kde konkrétní člověk bydlí. K výdajové stránce žalobce uvedl, že k jejímu paušálnímu určení by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, kdy § 1 zákona definuje životní minimum jako částku k zajištění výživy a ostatních základních, osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Pokud tedy žadatel o úvěr neuvede vyšší částku na výdajové stránce vyjma splátek úvěrů či nákladů na bydlení, které se do částky životního minima nezapočítávají, je postupováno v souladu se zákonem, je-li stanovena výše výdajů paušální částkou 3 410 Kč. Tato paušální částka byla přímo stanovena zákonem a poskytovatel úvěru se tedy nemůže dopustit pochybení, pokud bude vycházet z takto stanovené částky jako paušální výdajové stránky žadatele. Pokud by žadatel o úvěr uvedl částku nižší než 3 410 Kč a poskytovatel úvěru by pro posouzení úvěruschopnosti vycházel z takto uvedené nižší částky, v tu chvíli je třeba žadatelem důvěryhodně vysvětlit, na základě čeho došel k uvedené nižší částce. Životní minimum není minimální částkou stanovenou k přežití, kterou je existenční minimum, ale částkou, která postačuje k obživě. Další údaje byla povinna uvést žalovaná. Pokud žalovaná zatají nebo zkreslí výdaje, které nelze věřitelem ověřit, nemůže posouzení na základě dostupných a tvrzených skutečností způsobit neplatnost smlouvy pro nepřezkoumání úvěruschopnosti, která byla dopodrobna přezkoumávána. Takovým jednáním žalované by mohlo dojít k porušení trestně právních předpisů. Žalobce uvedl, že nemá objektivní možnost ověřit si údaje sdělené žalovanou, pokud se týká jejích výdajů. Žalovaná prohlásila, že nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti ní podána jakákoli žaloba a není si vědoma důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči ní vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti ní vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním v závazku podle smlouvy, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti ní podán insolvenční návrh ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku. Dále uvedla, že veškeré údaje, které z její strany budou uvedeny ve smlouvě, jakož i veškeré informace, které v souvislosti s touto smlouvou poskytla či poskytne, jsou pravdivé a platné. Z toho žalobce vyvozuje, že dostál povinnosti vyplývající mu ze zákona o spotřebitelském úvěru a s odbornou péčí posoudil schopnost žalované úvěr splácet, když měl k dispozici řadu listin prokazujících její příjem a ohledně výdajů vycházel ze sdělení žalované a ověřil si z veřejných registrů informací ohledně jejích dalších případných závazků. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat podle žalobce extenzivně. Žalobce vycházel z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde Ústavní soud uvádí, že soudy měly poskytovatele úvěrů vést i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit, respektive, zda je reálné splacení dluhu, což v tomto případě bylo prokázáno. Žalobce dále uvedl, že k nákladům na bydlení žalovaná uvedla částku 1 000 Kč a žalobce vycházel z premisy, že žalovaná jedná poctiv