1 C 179/2021-36 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit mu ve výroku uvedené částky. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností k 5. 1. 2021, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 12. 10. 2018 se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ smlouva“). Žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 28 079 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 577 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za zpracování a doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč a odměnu za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 7 711 Kč. Celkovou částku se zavázala žalovaná uhradit v hotovosti v 18 měsíčních splátkách po 3 505 Kč, poslední splátka byla stanovena na 12. 4. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 23. 3. 2019. Žalovaná do dne postoupení pohledávky uhradila částku 5 505 Kč, z toho 3 825,98 Kč bylo použito na poplatek a 1 679,02 Kč na částečnou úhradu jistiny. Žalovaná dlužná jistina činí 33 320,98 Kč, poplatek 22 317,56 Kč. V důsledku neuhrazení dlužné částky ke dni 12. 4. 2020 se neuhrazená jistina 33 320,98 Kč úročí od 13. 4. 2020 úrokem ve výš 29 % dle smlouvy o úvěru. Dále se žalobce domáhá zaplacení kapitalizovaných úroků ve výši 6 710,48 Kč představujících úrok ve výši 29 % jdoucí z dlužné jistiny ve výši 33 320,98 Kč od 13. 4. 2020, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do postoupení dne 18. 12. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 5 468,81 Kč představující úrok z prodlení ve výši 9,75 % z jistiny ve výši 33 320,98 Kč od 23. 4. 2019, tj. od marného uplynutí měsíční lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky, do data postoupení dne 18. 12. 2020. Dále se žalobce po žalované domáhá zaplacení úroků ve výši 29 % z částky 33 320,98 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 9,75 % z částky 33 230,98 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Slovenské republiky Česká republika i Slovenská republika jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěr) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Úvěry byly poskytnuty ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR. 4. K výzvě soudu žalobce doplnil skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovanou uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně si žalobce ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná uvedla čistý měsíční příjem ze zaměstnání 11 743 Kč, k prokázání příjmů a výdajů doložila pracovní smlouvu uzavřenou na neurčito, 2x výplatní pásky za měsíce červenec a srpen 2018 a nájemní smlouvu. 5. Dále žalobce specifikoval jednotlivé poplatky, které se váží k uvedeným smlouvám, a sice, že částka za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení je paušální cenou za plnění a služby související s poskytnutím zápůjčky a představuje cenu plnění. 6. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 12. 10. 2018 [číslo] soud zjistil, že se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s poplatkem v částce 28 079 Kč, poplatek byl vypočten jako součet následujících položek: úroků ve výši 8 577 Kč, částky za zpracování a doručení a za flexibilní splácení ve výši 11 791 Kč, poplatku za komfortní splácení ve výši 7 711 Kč Celkem se tedy žalovaná zavázal vrátit částku 63 079 Kč, a to v pravidelných osmnácti měsíčních splátkách po 3 505 Kč RPSN u sjednané půjčky činí 127,77 %. Ze znění smlouvy je zřejmé, že žalovaná čerpala úvěr v hotovosti v den podpisu smlouvy. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29% ročně. Z tabulky umoření vyplývá, že žalovaná uhradila celkem 5 505 Kč. Ze zákaznické karty vztahující se ke smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že pracuje u společnosti [právnická osoba] s čistým příjmem 11 743 Kč, což doložila pracovní smlouvou, výši příjmu doložila také výplatními páskami za měsíce červenec a srpen 2018. Výši výdajů na bydlení v částce 6 000 Kč měsíčně doložila nájemní smlouvou. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávky uzavřené mezi [právnická osoba] jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 18. 12. 2020 včetně přílohy (strana 38 seznamu postoupených pohledávek) je zřejmé, že pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 6. 1. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a jeho odeslání žalované bylo doloženo příslušným podacím lístkem. 8. Z výše uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobcův právní předchůdce řádně posoudil úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, tvrzené příjmy a výdaje ověřil předloženými dokumenty. Soud se však z úřední povinnosti musel zabývat tím, zda jsou smluvní ujednání v souladu s dobrými mravy ve smyslu § 588 občanského zákoníku (dále již jen OZ), neboť podle § 588 OZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 OZ, mezi účastníky byl sjednán úrok v částce 29% ročně z poskytnuté částky a dále poplatky, konkrétně ve výši 11 791 Kč nazvaný jako poplatek za zpracování, doručení a flexibilní splácení a poplatek ve výši 7 711 Kč nazvaný jako poplatek za komfortní splácení. Takový poplatek má soud ve shodě s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. března 2019 č.j. 26 ICm 2856/2016-22 za jakýsi skrytý úrok, což vede k podstatnému navýšení celkové roční procentní sazby nákladů. Za situace, kdy žalované byly poskytnuty finanční prostředky ve výši 35 000 Kč a zavázala se vrátit finanční prostředky ve výši 28 079 Kč jako odměnu poskytovateli úvěru, má soud za to, že takto vysoké faktické úroky (úrok + poplatek), jsou v rozporu s dobrými mravy ve smyslu § 588 OZ. Neúměrnou míru zatížení žalovaného jako spotřebitele lze dovodit i RPSN přesahujícího 100 % ročně. Neplatnost těchto smluvních ujednání však nezpůsobuje neplatnost celé smlouvy v souladu s ustanovením § 576 OZ, neboť tento důvod neplatnosti se týká právě jen smluvních ujednání výše uvedených. Podle obecně známých a veřejně dostupných statistických údajů shromážděných Českou národní bankou v databázi ARAD činila v říjnu roku 2018 obvyklá úroková sazba u úvěrů poskytovaných bankami domácnostem na bydlení a spotřebu 8,44 % ročně, z čehož vyplývá, že sazba úroků včetně poplatků několikanásobně převyšuje obvyklou úrokovou sazbu v daném období poskytovanou bankovními institucemi. 9. Podle § 1802 OZ mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Vzhledem k výše uvedenému má žalobce ve smyslu § 1802 OZ právo na úroky z úvěru ve výši odpovídajícím obvyklým úrokům za úvěry, které poskytují bankovní instituce, tedy ve výši 8,44 % ročně (viz výše databáze ARAD). Vzhledem k výše uvedenému soud přepočítal úvěr. Soud při tom vycházel z výše úvěru 35 000 Kč a ze sjednané výše měsíční splátky 3 505 Kč, neboť úvěruschopnost žalované byla posuzována právě ve vztahu k výši stanovené splátky a při výpočtu soud uvažoval s úrokem 8,44 %, tedy s obvyklým úrokem