1 C 107/2022-42 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit mu částku 70 465 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 8. 9. 2021 s účinností ke dni 8. 9. 2021, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 27. 2. 2019 se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na základě níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, a to bezhotovostně na účet žalovaného. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit též úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 37 480 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 12 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr spolu s poplatky a úroky splatit v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč, počínaje dnem 23. 4. 2019, když poslední splátka byla stanovena na den 23. 3. 2021. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy, když již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má dlužnou částku zaplatit 23. 3. 2021. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto data požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky včetně úroku z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky až do jejího zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 23. 3. 2021 řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 40 907 Kč ode dne 24. 3. 2021 až do zaplacení dále úrokem ve výši 19,03 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (respektive na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami sjednána). Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil částku ve výši 29 015 Kč, z toho bylo započítáno na jistinu 9 093 Kč, na úrok 16 422 Kč a na poplatek za administrativní činnosti 3 500 Kč Poslední platba na pohledávku byla uhrazena dne 17. 12. 2019. Ode dne postoupení žaloby do podání žaloby nebylo žalovaným uhrazeno ničeho. Žalobce požaduje po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 70 765 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 29 558 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 654,44 Kč představující úrok ve výši 19,03 % ročně z částky 40 907 Kč od 24. 3. 2021 do 8. 9. 2021, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 584,29 Kč představující zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 907 Kč od 24. 3. 2021 do 8. 9. 2021, úroků ve výši 19,03 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 40 907 Kč od 9. 9. 2021 do zaplacení. 2. K výzvě soudu žalobce doplnil skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka a ty byly ověřeny doklady uvedenými v této kartě. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Žalobce poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a s nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Z karty zákazníka se podává, že žalovaný je osobou samostatně výdělečně činnou s měsíčním příjmem ve výši 35 000 Kč, žije ve vlastním domě bez zástavy a nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě. Dále se z karty zákazníka podává, že mezi měsíční výdaje žalovaného patří osobní výdaje, splátky půjček, výdaje na bydlení a ostatní výdaje v celkové výši 23 410 Kč. Z příloh žaloby se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného z vydaných faktur žalovaného ode dne 16. 9. 2018 do 18. 2. 2019. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného uvedeného v kartě zákazníka, když ten by v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 27. 2. 2019 soud zjistil, že se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úroky a poplatky v 24 měsíčních splátkách po 4 145 Kč. Celková částka ke splacení (za předpokladu řádného a včasného splácení spotřebitelského úvěru) činila dle Smlouvy 99 480 Kč a představuje jistinu ve výši 50 000 Kč, úrok ve výši 37 480 Kč a administrativní poplatek ve výši 12 000 Kč. Zápůjční úroková sazba v případě Smlouvy na 24 měsíců činila dle smlouvy 60,73 %, RPSN činilo 111,32 %. Dále bylo ze Smlouvy zjištěno, že zapůjčené peněžní prostředky byly žalovanému poukázány bezhotovostně bankovním převodem na jeho bankovní účet. Ze sdělení žalobce vyplývá, že žalovaný na pohledávku celkem uhradil částku ve výši 29 015 Kč. 5. Z karty zákazníka soud zjistil, že žalovaný uvedl, že jeho čistým měsíčním příjmem je částka ve výši 35 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného byly určeny měsíční částkou 23 410 Kč představující částku 3 410 Kč na jeho osobní výdaje, částku 15 000 Kč na splácení půjček, částku 4 000 Kč na bydlení a částku 1 000 Kč na ostatní výdaje jako telefon, doprava, apod. Jako použitelný příjem (rozdíl mezi příjmy a výdaji) uvedl žalovaný částku 11 590 Kč. V kartě zákazníka není uvedeno, že by údaje byly ověřovány oproti předloženým listinám. Žalobce předložil k prokázání tvrzení o úvěruschopnosti žalovaného seznam vydaných faktur, přehled a grafy z [webová adresa]. Z těchto listin pouze vyplývá seznam faktur vystavených žalobcem, bez bližších informací. Jednotlivé faktury, z nichž by bylo možné dovodit, co konkrétně žalovaný jimi vyúčtoval, ze seznamu nebylo možné zjistit. 6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 8. 9. 2021 s účinností ke dni 8. 9. 2021 je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru za žalovaným byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky z 5. 10. 2021 že postoupení pohledávek ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný byl vyzván k úhradě částky 70 765 Kč s příslušenstvím do 10 dnů od obdržení výzvy. Z podacího lístku vyplynulo, že oznámení s výzvou bylo žalovanému odesláno dne 5. 10. 2021, dle § 573 zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále jen „ o. z.“) se tak má za to, že žalovanému bylo oznámení doručeno dne 8. 10. 2021. 7. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 a následující o.z. Žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebi