1 C 139/2022-22 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalovanému povinnost zaplatit částku 4 132,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 1. 2021 je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 23. 7. 2019 se žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 2 300 Kč, který měl být splacen nejpozději do 12. 8. 2019 spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1 832,13 Kč. Žalovaný úvěr vyčerpal, avšak do data splatnosti peněžní prostředky nevrátil. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa]. K výzvě soudu, aby žalobce specifikoval, zda poskytovatel úvěru ověřoval výši příjmů a výdajů žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru, žalobce uvedl, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména lustrací z veřejně dostupných databází, žalobce nedisponuje žádnými listinami, které žalovaný předkládal. 2. Žalovaný požádal o možnost splátek s tím, že je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody a není proto v jeho možnostech dlužnou částku uhradit najednou. 3. Ze smlouvy o úvěru ze dne 23. 7. 2019 vyplývá závazek žalobcova právního předchůdce poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 300 Kč a závazek žalovaného poskytnutou částku vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 832,13 Kč nejpozději do 12. 8. 2019. Částka 2 300 Kč byla žalovaným vyčerpána. Právní předchůdce postoupil pohledávku na žalobce, postoupení pohledávky žalovanému oznámil dopisem ze dne 2. 2. 2021, z téhož dne je rovněž předžalobní výzva. Žalovaný byl vyzván, aby uhradil celou částku do 3 dnů, dle podacího lístku byly výzvy předány k přepravě téhož dne, ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012, občanský zákoník, (dále jen „o.z.“), se proto má za to, že zásilka byla žalovanému doručena dne 5. 2. 2021. Tvrzení žalobce, že žalovaný žalovanou částku neuhradil, nebylo žádnými důkazy vyvráceno. Lhůta k zaplacení uplynula dne 8. 2. 2021 a počínaje dnem 9. 2. 2021 je žalovaný s úhradou v prodlení. 4. Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud k závěru, že bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba] uzavřela předmětnou úvěrovou smlouvu se žalovaným a žalovanému poskytla částku 2 300 Kč. Účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2 395 o. z., žalovaný vystupoval při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětnou úvěrovou smlouvu vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud dospěl k závěru, že uvedená úvěrová smlouva je dle § 580 o.z. pro rozpor se zákonem neplatná, neboť žalobcův právní předchůdce nepostupoval v souladu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného, neboť se nezabýval ověřením a posouzením skutečných příjmů a výdajů žalovaného. Soud dospěl k závěru, že tím, že žalobcův právní předchůdce poskytl žalovanému částku 2 300 Kč, se žalovaný ve smyslu § 2991 a násl. o. z. v této výši obohatil. Podle téhož ustanovení je proto žalovaný povinen vydat, oč se obohatil, spolu s úroky z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. Aktivní procesní legitimace žalobce je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Vzhledem k výše uvedenému soud žalobě co do částky 2 300 Kč s úroky z prodlení vyhověl. Ve zbytku žaloby – ohledně poplatku za poskytnutí úvěru a rozdílu mezi požadovanými a přiznanými úroky z prodlení přiznanou soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 5. Žalovaný požádal o možnost splátek. Svou žádost odůvodnil tím, že je v současnosti ve výkonu trestu odnětí svobody. Soud zohlednil aktuální situaci žalovaného, který je v důsledku výkonu trestu odnětí svobody výrazně limitován v možnosti výdělku, a umožnil mu v souladu s § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. plnění dlužné částky a příslušenství, ve splátkách po 500 Kč měsíčně. Takto stanovené splátky jsou dle názoru soudu ve finančních možnostech žalovaného a zároveň poskytují žalovanému možnost svou povinnost vůči žalobci splnit bez nutnosti exekučního řízení. Počet splátek nezasáhne závažně do majetkové sféry žalobce ani do jeho práva na zaplacení pohledávky v přiměřené lhůtě. Oprávněné zájmy žalobce jsou rovněž chráněny ustanovením o ztrátě výhody splátek, nezaplacením byť jediné splátky se stává splatná celá částka. 6. O náhradě nákladů soud rozhodl za použití § 142 odst. 2 o.s.ř. Rozdíl mezi mírou úspěchu a neúspěchu obou účastníků je minimální, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.