1 C 52/2022-31 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl uložit žalované povinnost zaplatit mu částku 16 039,66 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021, je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] Žalobce tvrdí, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 19. 7. 2019 se žalovanou smlouvu o zápůjčce [číslo] (dále jen„ Smlouva č. 1“), na základě níž byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala zaplatit v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků částku ve výši 10 171 Kč, která představuje úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnu za administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatku za vedení účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou půjčku splácet v 60 pravidelných týdenních splátkách po 346 Kč, poslední splátka byla stanovena na 11. 9. 2020. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, poslední platba byla uhrazena dne 26. 8. 2019. Žalovaná do dne postoupení pohledávky uhradila částku 1 850 Kč. Žalobce se domáhá úhrady celkové dlužné částky 16 039,66 Kč skládající se z dlužné jistiny 8 500 Kč, dlužného poplatku ve výši 7 539,66 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 671,03 Kč představující úrok ve výši 29 % z částky 8 500 Kč od 12. 9. 2019, tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do 18. 12. 2020, kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 116,81 Kč představující úrok z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 8 500 Kč od 3. 9. 2019, tj. od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu zbývající dlužné částky do data postoupení dne 18. 12 2020, dále úroků ve výši 29 % ročně z dlužné jistiny 8 500 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 10 % z jistiny ve výši 8 500 Kč od 19. 12. 2021 do zaplacení. 2. V řízení se jedná o věc s cizím prvkem, neboť žalovaná je státní občankou Bulharska Česká republika i Bulharsko jsou členy Evropské unie, proto je třeba věc posuzovat podle Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 (dále jen Nařízení). V tomto případě byl žalované poskytnut bezúčelový úvěr, nejednalo se o úvěr účelově vázaný na koupi movitých věcí. Je proto třeba aplikovat článek 7 bod 1 písm. b) odrážku druhou Nařízení, podle kterého je příslušný soud dle místa na území členského státu, kde podle smlouvy byly nebo měly být služby (zde úvěry) poskytnuty. Tímto ustanovením je upravena mezinárodní příslušnost (pravomoc) i místní příslušnost soudu. Finanční prostředky byly poskytnuty v obvodu Okresního soudu ve Strakonicích, k projednání a rozhodnutí je proto příslušný právě Okresní soud ve Strakonicích. Rozhodné právo je pak určeno Nařízením Evropského parlamentu a Rady č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), a to v čl. 3 a čl. 7. Základním určovatelem je volba stran, podle čl. 10 smlouvy o zápůjčce se smlouva a smluvní vztah řídí právem ČR. 3. K výzvě soudu žalobce doplnil skutečnosti týkající se posouzení úvěruschopnosti žalované. Uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr (respektive zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením předmětné smlouvy o zápůjčce. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty a byly ověřeny doklady uvedenými v části ověřené dokumenty. Teprve po vyhodnocení získaných informací byla se žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. Současně si žalobce ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Právní předchůdce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která žalovaná uvedla v zákaznické kartě. Žalobce poukázal na to, že zejména u nižších půjček s kratší dobou splácení a s nižším rizikem porušení nelze po věřiteli oprávněně požadovat hluboké a rozsáhlé, ba až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti žalovaným sdělených informací a předložených dokladů. Žalobce zdůraznil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. 1. 12. 2016) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy. Před uzavřením úvěrových smluv právní předchůdce žalobce ověřoval majetkovou situaci žalované z pracovní smlouvy a současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Vzhledem k informacím, kdy žalovaná uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr jako dělnice ve [právnická osoba] [obec], s.ro., její měsíční příjem činí 26 700 Kč, žije v nájmu, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnost, s ohledem na výši jejího příjmu a výši požadované zápůjčky dospěl právní předchůdce žalobce, že schopnost žalované splácet tuto zápůjčku je dostatečná. 4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 5. Ze Smlouvy o zápůjčce soud zjistil, že se jí společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované půjčku ve výši 10 000 Kč v hotovosti a žalovaná se zavázala tuto částku vrátit spolu s úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 1 789 Kč s úrokovou sazbou 29 %, odměnou za zpracování, doručení a administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 180 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 2 948 Kč, to v pravidelných 60 týdenních splátkách po 346 Kč. Částka 10 000 Kč byla žalované poskytnuta v hotovosti při podpisu smlouvy. Z historie splácení vyplynulo, že žalovaná uhradila 1 850 Kč. 6. Ze zákaznické karty ze dne 19. 7. 2019 vztahující se k předmětné smlouvě o zápůjčce soud zjistil, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána jako dělnice u společnosti [právnická osoba] s čistým měsíčním příjmem ve výši 13 350 Kč, uvedla další měsíční příjem domácnosti v téže výši, měsíční výdaje žalované byly odhadnuty na částku 3 500 Kč. Uvedla, že bydlí v nájmu, má jednu vyživovací povinnost a zápůjčku požaduje vzhledem k neočekávaným výdajům. Předložila pracovní smlouvu a dodatky, z nichž je zřejmé že zaměstnavatelem žalované byl v době uzavření smlouvy [právnická osoba] se sídlem v [obec], žalovaná byla na základě dohody o dočasném přidělení přidělena k výkonu práce ke společnosti [právnická osoba], jednalo se o pracovní poměr na dobu určitou, prodloužený do 31. 12. 2019 se základní měsíční mzdou 13 350 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi [právnická osoba] a žalobcem dne 18. 12. 2020, účinné ke dni 5. 1. 2021, včetně přílohy (strany 76) seznamu postoupených pohledávek), je zřejmé, že pohledávka z předmětné smlouvy o zápůjčce za žalovanou byla postoupena na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 je zřejmé, že postoupení pohledávek ze smlouvy o zápůjčce bylo žalované oznámeno a žalovaná byla vyzvána, aby uhradila do deseti dnů po obdržení dopisu částku 22 339,66 Kč. Z podacího lístku vyplývá, že oznámení o postoupení pohledávky zahrnující výzvu k úhradě bylo odesláno žalované dne 25. 1. 2021. Ve smyslu § 573 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), se tak má za to, že oznámení bylo žalované doručeno třetí pracovní den, tzn. 28. 1. 2021 Poslední den lhůty k plnění proto připadá 7. 2. 2021. 8. V právní rovině dospěl soud k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2 390 a následující o.z. Žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, proto se na předmětné úvěrové smlouvy vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobcova aktivní procesní legitimace je dána ustanovením § 1879 a násl. o. z. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření uvedené smlouvy o úvěru. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku při tom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje ma