7 C 226/2022-23 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce se svou žalobou domáhá na žalovaném zaplacení shora uvedené částky s tvrzením, že na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] je právním nástupcem [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. Žalobce tvrdí, že žalovaný ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] nastoupil přepravu na linkách v [obec] jeho právního předchůdce bez platného jízdního dokladu. Žalovaný byl v těchto sedmi případech kontrolován revizorem, a proto mu vznikla povinnost uhradit jeho právnímu předchůdci jízdné v celkové výši 112 Kč (7 * 16 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 10 500 Kč (7 * 1 500 Kč), tedy souhrnnou částku 10 612 Kč, kterou žalobci ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že toho dne byl žalovaný kontrolován v 15:06 hod. na lince [číslo] revizorem na zastávce [příjmení] směr [anonymizováno] s tím, že se neprokázal jízdním dokladem. Žalovaný cestoval bez jízdního dokladu i linkou [číslo] dne [datum], kdy byl v 14:29 hod. kontrolován revizorem ve stanici [příjmení] [příjmení] (zřejmě U [příjmení]) ve směru [anonymizováno], o čemž svědčí zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne [datum] vyplývá, že toho dne v 14:32 hod. byl žalovaný kontrolován revizorem na lince [číslo] na zastávce [příjmení] [příjmení] (zřejmě U [příjmení]) ve směru [anonymizováno] s tím, že bylo zjištěno, že jízdu vykonal bez jízdního dokladu. Na téže lince a téže zastávce byl bez jízdního dokladu žalovaný kontrolován revizorem i dne [datum] ve 14:30 hod., jak se podává ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Žalovaný dále cestoval bez jízdního dokladu i dne [datum], kdy byl kontrolován revizorem na lince [číslo] na zastávce U [anonymizováno] ve směru na [anonymizováno], o čemž byl sepsán zápis o provedené přepravní kontrole [číslo]. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole z [datum] [číslo] soud zjistil, že žalovaný cestoval linkou 18 a na zastávce [anonymizováno] ve směru na [příjmení] byl kontrolován revizorem, který zjistil, že nemá jízdní doklad. Žalovaný vykonal jízdu bez jízdního dokladu linkou [číslo] též dne [datum], v 10:46 hod. byl na zastávce [anonymizováno] ve směru do zastávky [anonymizováno] kontrolován revizorem, jak se podává ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo]. Ve všech uvedených zápisech je uvedeno, že jednotlivé jízdné činí 16 Kč a přirážka pak 1 500 Kč. Z poučení pro cestující obsaženého na rubové části zápisů o provedených kontrolách vyplývá, že přirážka k jízdnému bez platného dokladu činí 1 500 Kč s tím, že je zde obsaženo i poučení o tom, jakým způsobem lze dlužnou částku uhradit. Z Tarifu jízdného městské hromadné dopravy [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. v úplném znění, s účinností od [datum], vyplývá cena základní jízdenky ve výši 16 Kč. Ze Smluvních přepravních podmínek městské hromadné dopravy [anonymizována dvě slova] [územní celek], a.s. v úplném znění, s účinností od [datum], se podává, že cestující je povinen před nástupem do vozidla mít pro zamýšlenou přepravu potřebný jízdní doklad (čl. V.) s tím, že cestující, který na vyzvání pověřené osoby při započetí a kdykoli během přepravy, nebo v okamžiku vystoupení z vozidla nepředložil platný jízdný doklad, zaplatí jízdné a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč. Ze Smlouvy o postoupení souboru pohledávek ve spojení se seznamem pohledávek vyplývá, že [ulice] [anonymizováno] [územní celek], a.s. postoupil dne [datum] pohledávku za žalovaným na žalobce. O této skutečnosti byl žalovaný právním předchůdcem žalobce vyrozuměn, což se podává z listiny označené jako„ Oznámení postupitele o postoupení pohledávky“. 4. V právní rovině soud konstatuje, že [právnická osoba] [anonymizováno] [územní celek], x [právnická osoba] a žalovaný uzavřeli sedm jednotlivých řádných smlouv o přepravě osob ve smyslu § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen o. z.“) a § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční přepravě. Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavázal přepravit žalovaného (cestujícího) do místa určení a žalovaný přestože se zavázal zaplatit jízdné, nezakoupil si cestovní doklad. Právnímu předchůdci žalobce tak na základě přepravních podmínek, na něž žalovaný přistoupil dle § 49 odst. 3 vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, vznikl nárok na úhradu jízdného ve výši 102 Kč (7 * 16 Kč) a přirážky k jízdnému v celkové výši 10 500 Kč (7 * 1 500 Kč). Pohledávku za žalovaným v souhrnné výši 10 612 Kč [ulice] podnik [územní celek], a.s. postoupil v souladu s ust. § 1879 a násl. o. z. na žalobce s tím, že o změně věřitele byl žalovaný řádně vyrozuměn (§ 1883 o. z.). 5. S ohledem na shora uvedené soud důvodně podané žalobě vyhověl, a to nejen ohledně částky ve výši 102 Kč (jízdné) a 10 500 Kč (přirážka k jízdnému), nýbrž i ohledně úroků z prodlení, a to v souladu s ustanovením § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v účinném znění. 6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl s vědomím § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), neboť žalobce sice byl ve věci plně úspěšný, nicméně podle § 142a o. s. ř. má žalobce, který měl úspěch v řízení o splnění povinnosti, právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému, jen jestliže žalovanému ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu na zahájení řízení zaslal na adresu pro doručování, případně na poslední známou adresu výzvu k plnění. Žalobce v dané věci neprokázal, že by byla žalovanému předžalobní upomínka odeslána, neboť k žalobě upomínku ani doklad o jejím odeslání nedoložil, přestože k tomu byl soudem vyzván. S ohledem na tuto skutečnost soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 7. Na závěr pak soud pro úplnost dodává, že o neunesení důkazního břemene (§ 101 odst. 1 písm.b) o.s.ř. ve spojení s § 120 odst. 1 věta prvá o.s.ř.) ohledně odeslání výše uvedené předžalobní výzvy, neměl povinnost žalobce poučovat (§ 118a odst. 3 o.s.ř.), a to s ohledem na nepřítomnost žalobce a jeho zástupce při jednání soudu (srov. [příjmení] komentáře, Občanský soudní řád I., autoři [příjmení], [příjmení] a kol., C. H. Beck, 1. vydání 2009, str. 831 – 832, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008 a usnesení ze dne 14. 1. 2009 sp. zn. 21 Cdo 5232/2007).