7 C 247/2022-84 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem, a to k pozemku parcelní číslo st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 74 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), k pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno] (zahrada) o výměře 264 m2 a pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno] (ostatní plocha) o výměře 10 m2 (dále též jen„ předmětné nemovitosti“). Uvedla, že ona vlastní ideální 3/4 a žalovaná 1/4 předmětných nemovitostí. Ve spoluvlastnictví již nechce dál setrvávat. Podle jejího názoru nelze nemovitosti reálně rozdělit tak, aby mohli všichni účastníci plnohodnotně nemovitost užívat. Navíc by došlo ke snížení hodnoty nemovitosti. Proto navrhla, aby soud spoluvlastnictví účastnic zrušil tak, že podíl žalované nabude žalobkyně, která se stane výlučnou vlastnictví předmětných nemovitostí a žalobkyni uhradí vypořádací podíl. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Po provedeném dokazování má soud z výpisu z katastru nemovitostí z listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, [stát. instituce], katastrální území a [územní celek], za prokázané, že účastnice jsou zapsané jako podílové spoluvlastnice pozemku parcelní číslo st. [číslo] (zastavěná plocha a nádvoří) o výměře 74 m2, jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno] (zahrada) o výměře 264 m2 a pozemku parcelní číslo st. [anonymizováno] (ostatní plocha) o výměře 10 m2 s tím, že žalobkyně má na předmětných nemovitostech vlastnický podíl o velikosti 3/4 a žalovaná v rozsahu 1/4. Z výzvy datované dne [datum] se podává, že žalobkyně žalovanou vyzvala k jednání ohledně vypořádání spoluvlastnictví předmětných nemovitostí. Z poštovního podacího archu z téhož data vyplývá odeslání zásilky žalobkyní žalované. Z aplikace pro sledování zásilek soud zjistil, že zásilka byla žalované dodána dne [datum]. Z katastrální mapy soud zjistil umístění předmětných nemovitostí a též skutečnost, že k nemovitosti je obtížný přístup, který je možný jen přes cizí pozemek. Z výpisu z účtu [číslo] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], jehož majitelkou je žalobkyně, vyplývá kladný zůstatek ke dni [datum] ve výši 13 450 082,70 Kč a z výpisu ze dne [datum] kladný zůstatek ve výši 13 736 947,14 Kč. Ze znaleckého posudku soudního znalce [celé jméno znalce], z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, oceňování nemovitostí, zapsaného pod [číslo] znaleckého deníku, soud zjistil, že cena obvyklá předmětných nemovitostí činí 340 000 Kč s tím, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu žalované činí 85 000 Kč. K dodatečnému dotazu soudu dne [datum] soudní znalec sdělil, že možnost rozdělení starších rodinných domů je záležitost složitá a většinou nerealizovatelná. Posuzovaný dům je dvoupodlažní nepodsklepená stavba o velmi malé zastavěné ploše 74 m2, situován ve stísněných podmínkách se vstupem z cizího pozemku, a proto jeho rozdělení v poměru spoluvlastnických podílů 3/4 a 1/4 považuje za naprosto nerealizovatelné. 4. Pro úplnost soud k dokazování uvádí, že v dané věci upustil od výslechu znalce, neboť neměl pochybnosti o tom, že posudek má všechny„ formální náležitosti“, tedy že závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě odůvodněny a že jsou podloženy obsahem nálezu, že znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, že přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, a že jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Ani účastníce řízení (či jejich zástupci) k posudku neměly připomínky a nebylo možné očekávat, že budou vznášeny dotazy k doplnění nebo objasnění posudku ze strany účastníc či jejich zástupců (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 6. 8. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2784/2014). 5. Podle § 1143 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen „o. z.“) nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodně o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků. 6. Dle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. 7. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky. 8. Předně soud uvádí, že z obsahu spisu a z tvrzení žalobkyně jednoznačně vyplývá, že nelze očekávat zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví na základě dohody účastníků a za této situace jsou v dané věci vytvořeny podmínky pro to, aby rozhodl soud. 9. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda je dobře možné předmětné nemovitosti reálně rozdělit. Soudní znalec ve svém posudku dospěl k závěru, že s ohledem na charakter nemovitosti (nepodsklepená stavba o velmi malé zastavěné ploše 74 m2, situovaná ve stísněných podmínkách se vstupem z cizího pozemku) a výši jednotlivých spoluvlastnických podílů, reálné rozdělení není možné. To samé tvrdila rovněž i žalobkyně. Na základě těchto skutečností tedy soud dovodil, že předmětné nemovitosti jsou nemovitosti reálně nedělitelné. 10. Soud dále zkoumal, zda lze statek a předmětné pozemky přikázat do vlastnictví některému z účastníků. Soud při tomto způsobu vypořádání přihlíží ke dvěma základním hlediskům, a to jak k subjektivnímu (tedy zda některý ze spoluvlastníků má o nemovitosti zájem a zda některý ze spoluvlastníků má na vyplacení vypořádacích podílů finanční prostředky, a to v přiměřené době), tak k objektivnímu (osobní vztahy, velikost a účelné využití spoluvlastnického podílu). Podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR může soud přikázat věc jen tomu spoluvlastníku, který prokáže schopnost zaplatit přiměřenou náhradu. Solventnost účastníka k vyplacení spoluvlastnických podílů pak musí být dána jak z hlediska schopnosti náhradu poskytnout, tak i z hlediska jejího včasného poskytnutí (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016). Vzhledem k tomu, že se žalovaná k žalobě nevyjádřila, soud vycházel z tvrzení žalobkyně, která uvedla, že žalovaná o nemovitosti nemá zájem. Naopak žalobkyně soudu sdělila, že o předmětné nemovitosti má zájem a je schopna přiměřenou náhradu žalovanému zaplatit. Soudu předložila aktuální výpis z účtu ze dne [datum] ([číslo]) vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení], z něhož je patrný kladný zůstatek ve výši 13 736 947,14 Kč. Soud má tedy postaveno najisto, že žalobkyně, která má zájem o předmětné nemovitosti, taktéž disponuje finančními prostředky, které jí umožní vyplatit žalované přiměřenou náhradu (vypořádací podíl) v krátké době. Soud dále rovněž přihlédl k velikosti spoluvlastnických podílů (žalobkyně je většinovým spoluvlastníkem). 11. S ohledem na shora uvedené skutečnosti rozhodl soud o zrušení podílového spoluvlastnictví účastníků k předmětným nemovitostem a přikázal je do výlučného vlastnictví žalobkyně, přičemž výše náhrady za spoluvlastnický podíl, který je žalobkyně povinna vyplatit žalované, odpovídá poměru velikosti podílu žalované z ceny nemovitostí stanovené znaleckým posudkem ([anonymizováno] [číslo]). Pro úplnost pak soud dodává, že v dané věci neshledal překážky bránící zrušení podílového spoluvlastnictví ve smyslu ust. § 1140 odst. 2 věta druhá o. z. 12. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl dle § 142 odst. 1zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), neboť žalobkyně byla ve věci plně úspěšná. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení ve výši 13 500 Kč, která byla stanovena dle § 8 bod 5. a 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen„ advokátní tarif“), dále se jedná o 3 paušální náhrady hotových výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Soud vycházel z tarifní hodnoty 85 000 Kč, resp. z ceny celé věci po odečtení ceny podílu žalobkyně, neboť návrh směřuje na přikázání věci právě jí (srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3253/2015). V této souvislosti soud konstatuje, že zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 písm. a) a g) advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem). V souvislosti s účastí na jednání před podepsaným soudem absolvovala substituční zástupkyně žalobkyně cestu [obec a číslo] – [obec] a zpět, která byla vykonaná [značka automobilu] [registrační značka]. Cestovné činí při kombinované spotřebě vozidla 5,1 l [číslo] km (dle normy [příjmení] [číslo]), počtu ujetých kilometrů 300 km a vyhláškové ceně za 1 litr benzinu 41,20 Kč, částku ve výši 2 190,40 Kč ( (5, [číslo] x 300 x 41,20) + (5,2 x 300)). V této souvislosti substituční zástupce žalobkyně dále požadoval náhradu za promeškaný čas za 10 půl hodin