32 C 169/2023-87 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 320 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení s odůvodněním, že osobní automobil s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, RZ , SPZ, , VIN , VIN kód, , byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovaný, jeho vlastníkem nebo provozovatelem byl žalovaný a v období od 14. 11. 2019 do 29. 2. 2020 nebylo k uvedenému vozidlu sjednáno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak nebylo pojištěno 108 dní. Žalobkyni vzniklo právo na zaplacení příspěvku podle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon“), ve výši 65 Kč denně, tedy celkem 7 020 Kč a dále na zaplacení nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení výzvou ze dne 12. 11. 2020. Stejnou povinnost pak žalovaný porušil i ohledně shodného osobního automobilu v období od 1. 3. 2020 do dne 30. 6. 2020 s výší denního příspěvku 65 Kč, žalovaná částka z tohoto nároku tak včetně nákladů na mimosoudní uplatnění příspěvku činila 8 230 Kč.2. Soud učinil následující skutková zjištění:3. V registru vozidel je jako vlastník osobního automobilu s objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3, r. z. , Anonymizováno, , VIN , VIN kód, v období od 14. 11. 2019 do 30. 6. 2020 evidována paní , jméno FO, (zjištěno z výpisu z registru vozidel). Tato dne 28. 10. 2017 vozidlo prodala panu , jméno FO, (kupní smlouva ze dne , datum, ). Ten dne 8. 4. 2018 předmětné vozidlo prodal panu , jméno FO, (kupní smlouva ze dne , datum, ). , jméno FO, následně dne 10. 8. 2018 prodal předmětné vozidlo žalovanému, u něhož je jako adresa uvedena , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , adresa, (kupní smlouva ze dne , datum, ). Žalobkyně odeslala žalovanému ohledně vozidla za první období výzvu k úhradě příspěvku ze dne 12. 11. 2020, v níž požadovala zaplacení částky 7 320 Kč do 60 dnů (výzva ze dne 12. 11. 2020 a podací arch). Žalovanému byla dále zaslána ohledně druhého období výzva k úhradě příspěvku ze dne 19. 11. 2020 do 60 dnů (výzva ze dne 12. 11. 2020 a podací arch). Žalovanému byla výzva zasílána na adresu, která je uvedena ve smlouvě z , datum, (podací archy).4. Skutkový závěr je takový, že žalovaný byl v období od 14. 11. 2019 do 30. 6. 2020 vlastníkem předmětného vozidla r. z. , Anonymizováno, . Žalobkyně jej vyzvala v roční lhůtě k zaplacení příspěvku výzvami zaslanými na adresu uvedenou ve smlouvě, kterou žalovaný nabyl vlastnické právo k předmětnému vozidlu.5. Na základě skutkových zjištění z provedených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, neboť žalovaný v rozporu s § 1 odst. 2 Zákona nesplnil povinnost předmětná vozidla pojistit, a nároky žalobkyně na zaplacení příspěvků tak vznikly podle § 4 odst. 1 Zákona. Žalobkyně v souladu s § 4 odst. 6 Zákona odeslala žalovanému výzvy k úhradě. Žalovaný v řízení netvrdil, ani neprokázal, že by vozidla pojistil nebo příspěvky zaplatil. Soud proto žalobě vyhověl a přiznal žalobkyni vedle příspěvků a nákladů ve výši 300 podle § 4 odst. 3 až 5 Zákona a § 2 odst. 1 písm. h), a § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. též zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, ve výši podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a to i s ohledem na doručení výzev třetím dnem od odeslání dle § 573 o. z.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o. s. ř., arg. a contrario tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jelikož v řízení převážně úspěšnému žalovanému náklady nevznikly. Co se týká částky 14 950 Kč, která byla předmětem tohoto rozsudku, zde byla žalobkyně plně úspěšná. Pokud však jde o částku 17 437 Kč ohledně vozidla r. z. , Anonymizováno, , zde byla žaloba vzata zpět, a to nikoli pro chování žalovaného (a v tomto rozsahu zastavena usnesením z 15. 3. 2024, č. j. 32 C 169/2023-80), stran náhrady nákladů řízení jde o případ § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., na který je nutno nahlížet analogicky jako na neúspěch ve věci.7. Žalobkyně uvádí, že k zastavení došlo podle § 146 odst. 2 věty poslední zákona o. s. ř., kdy pro chování žalovaného byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně. Tento svůj závěr podložila pak množstvím rozhodnutí krajských soudů a dále rozhodnutím Ústavního soudu. Plyne dle ní závěr takový, že žalovaný nese procesní zavinění na zastavení řízení, neboť výhradně jeho chování po zahájení řízení bylo důvodem zpětvzetí a zastavení řízení. Jen nesplnění zákonné povinnosti žalovaného nahlásit změnu vlastnictví vozidla příslušnému registru vedlo žalobkyni k zahájení řízení, které po doložení kupní smlouvy okamžitě skončila zpětvzetím.8. Soud zde poukazuje na závěry usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích z 8. 11. 2023, sp. zn. 7 Co 1228/2023, které bylo zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí vrchních a krajských soudů, dle něhož ustanovení § 142a o. s. ř. žalobci neukládá, aby v předžalobní výzvě k plnění žalovaného vyzval k doložení skutečností, které mohou mít za následek neúspěch žalobce ve věci. Žalovaný, který obdržel předžalobní výzvu k plnění, nemá povinnost na ni reagovat v případě, že uplatněný nárok neuznává. Proto mu nelze nepřiznat nárok na náhradu nákladů řízení v případě jeho úspěchu ve věci (procesního zavinění žalobce na zastavení řízení) jen proto, že přes obdržení předžalobní výzvy k plnění svou obranu zformuloval až po podání žaloby.9. Podmínkou přiznání nákladů žalující straně v případě zpětvzetí je, že „byl vzat zpět návrh, který byl podán důvodně“. Tak tomu ovšem v této věci není. Z kupní smlouvy z , datum, vyplývá, že žalovaný v žalovaném období již vlastníkem/provozovatelem vozidla r. z. , Anonymizováno, nebyl. Nijak neplnil vůči žalobkyni ani po podání žaloby (nic nezaplatil), pouze uplatnil procesní obranu, na základě které byla vzata žaloba zpět. Je rozdíl mezi důvodně podanou žalobou, která se stala nedůvodnou až po jejím podání v důsledku splnění požadované povinnosti, a žalobou jevící se jako důvodnou, což je případ v této věci, kdy žalobkyně až v průběhu řízení zjistila nedůvodnost svého nároku a vzala žalobu zpět. Žalovaný však povinnost k placení příspěvku za uvedená období neměl nikdy. Na okraj soud poukazuje, že případné nereagování na předžalobní výzvy v situaci, kdy žalobkyně má zákonnou povinnost vymáhat daný příspěvek, by mohlo vést k aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. a případné nepřiznání náhrady nákladů žalovanému, tento postup však zde nepřipadá v úvahu, jelikož žalovanému náklady nevznikly.10. Pokud pak jde o žalobkyní uváděný nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2011, sp. zn. I. ÚS 2899/10, ten je pro tuto věc nepřiléhavý, kdy zde nejde o situaci, kdy žalovaný po podání žaloby splnil svoji – resp. žalobou stěžovatelů tvrzenou povinnost. Zde žalovaný nesplnil ničeho, pouze uplatnil procesní obranu.