4 C 71/2024-16 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaná povinna zaplatit mu částku 12 460 Kč se zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že veškerá smluvní ujednání mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena elektronickými prostředky komunikace na dálku podle § 562 občanského zákoníku, a to níže uvedeným způsobem. Žalovaná se nejprve zaregistrovala na internetových stránkách žalobce www., Anonymizováno, .cz. Při registraci uvedla požadované údaje včetně emailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Žalovaná žalobci k prokázání totožnosti předložila elektronickou cestou kopii svého dokladu totožnosti a výpis ze svého účtu. Na základě úspěšné registrace byla žalované v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaná následně prostřednictvím své klientské sekce požádala o poskytnutí úvěru. Žalobce posoudil úvěruschopnost žalované výpisem z účtu a případně výplatními lístky žalované za rozhodné období a výpisem z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB. Z doložených listin vyplynula dostatečná výše čistých příjmů žalované ke splacení úvěru. Následně žalobce uzavřel se žalovanou dne 25. 1. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, . Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal se žalovanou jako úvěrovanou poskytnutí úvěru v částce 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že úvěr splatí nejpozději dne 22. 2. 2023. Žalobce poskytl úvěr žalované dne 25. 1. 2023 převodem na účet číslo , č. účtu, . Žalovaná úvěr ve stanovené lhůtě neuhradila. Podle článku IX.1.a. Smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 10 000 Kč od 23. 2. 2023 do 26. 10. 2023 v celkové výši 2 460 Kč. Žalovaná dlužné částky neuhradila, přestože byla upomínána.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Po provedeném dokazování bylo z žádosti o poskytnutí úvěru a vyhodnocení úvěruschopnosti žalované zjištěno, že dne 25. 1. 2023 požádala žalovaná prostřednictvím webových stránek www.soscredit.cz. o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na 28 dní. Žalovaná v žádosti uvedla, že je vdaná, nemá žádnou vyživovací povinnost, její příjem činí 22 000 Kč měsíčně, výdaje činí 10 000 Kč, náklady na bydlení 9 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti činí 50 000 Kč, měsíční výdaje splátek úvěrů dosahují celkem 4 000 Kč. Dále bylo z této listiny zjištěno, že při ověření žádosti byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalované za období říjen až prosinec 2022 ve výši 21 749 Kč, výdaje domácnosti 10 000 Kč, jiné finanční závazky 4000 Kč, náklady na bydlení 9 000 Kč, dále zde je uveden příjem ostatních členů domácnosti 50 000 Kč, čistý příjem domácnosti 20 148,20 Kč, náklady celkem 19 000 Kč. Dále pak z této listiny bylo zjištěno, že byla provedena lustrace, a to ohledně exekucí, v insolvenčním rejstříku a v databázi odcizených a neplatných dokladů. Z listiny označené Info o úvěru – profil klienta bylo zjištěno, že průměrný měsíční příjem žalované od října 2022 do ledna 2023 činil 20 956 Kč. Dále pak je zde uvedena osoba , jméno FO, a u této osoby je v říjnu 2022 příjem 15 000 Kč, v listopadu 2022 žádný, v říjnu 2022 3 000 Kč a v lednu 2023 1 500 Kč. Dále pak jsou zde označeny půjčky, a to 13 000 Kč v říjnu 2022 , právnická osoba, ., v listopadu 2022 80 000 Kč , právnická osoba, a v prosinci 2022 , právnická osoba, 10 000 Kč. Z databáze poskytovatelů úvěrů EUCB bylo zjištěno, že v kolonce poslední zamítnutá půjčka je datum 25. 1. 2023, 20. 1. 2023, 5. 12. 2023. Dále žalobce k prokázání svého tvrzení předložil výpisy z účtu žalované za období únor 2022 až leden 2023. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným dne 25. 1. 2023. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč na dobu 28 dnů. Smlouva byla uzavřena elektronicky. Z výpisu z běžného účtu žalobce bylo zjištěno, že dne 25. 1. 2023 byla na účet žalované uvedený ve smlouvě odeslána částka 10 000 Kč. Totožnost žalované pak byla ověřena občanským průkazem.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle § 2395 a následujících občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že žalovaná vystupovala při uzavření úvěrové smlouvy v pozici spotřebitele, vztahuje se na předmětnou úvěrovou smlouvu rovněž zákon č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se zabýval tím, zda mezi účastníky došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Případné porušení uvedené povinnosti zakotvené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne , datum, ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel jednak z informací dostupných ve veřejně dostupných rejstřících a dále z informací, které sdělila samotná žalovaná, dále pak z listin vyžádaných od žalované. Dle názoru soudu však žalobce neposoudil úvěruschopnosti žalované řádně, když ze zjištěných informací nevyvodil řádné závěry. Z provedených důkazů nevyplývá, že by příjem ostatních členů domácnosti činil 50 000 Kč měsíčně. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že příjem domácnosti často představují finanční prostředky z půjček. Po zhodnocení těchto skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalované a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního, bez odborné péče, posouzení úvěruschopnosti), je pak skutečnost, že předmětná smlouva o úvěru je absolutně neplatná. V důsledku tohoto postupu žalobce má žalobce vůči žalované nárok na vrácení pouhého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru. Převzala-li totiž žalovaná plnění ze spotřebitelského úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (které je speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku), tuto část vrátit. Jestliže tedy žalovaná převzala celkem částku 10 000 Kč a ničeho nesplatila, uložil soud žalované povinnost zaplatit žalobci částku 10 000 Kč. V této části tedy soud žalobě vyhověl. Ohledně dalších nároků pak soud žalobu zamítl, přičemž pokud jde o úroky z prodlení, vycházel soud z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021–262. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je žalovaná povinna vrátit jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené její možnostem. Vzhledem k tomu, že žalovaná se k jednání nedostavila a tyto skutečnosti netvrdila a ani z obsahu spisu nešlo dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalované, vyšel soud z obecných principů dokazování a určil žalované lhůtu pro vrácení poskytnuté jistiny 30 dnů od právní moci rozsudku, když dle názoru soudu takový časový horizont se jeví být v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran a zároveň dostačující pro případné opatření těchto finančních prostředků.5. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že žalobce požadoval částku 12 460 Kč a byla přiznána částka 10 000 Kč, byl žalobce ú úspěšný z 80 %, žalovaná pak byla úspěšná z 20 %, proto soud náhradu nákladů řízení přiznal žalobci. Náklady řízení žalobce se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a dále odměny za právní zastoupení dle § 14 b) vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění za 3 úkony právní pomoci po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, návrh ve věci samé) se 3 režijními paušály po 100 Kč, vše zvýšeno o 21 % DPH ve výši 252 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce činí 2 252 Kč. S ohledem na shora uvedené soud žalobci na náhradě nákladů řízení přiznal částku 1 351 Kč (60%).