6 C 174/2024-41 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 19 487,88 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . dne 14. 6. 2022 na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaný se je zavázal uhradit včetně poplatků a úroků v celkové výši 18 592 Kč, včetně jistiny ve 14 měsíčních splátkách po 1 328 Kč s poslední splátkou 14. 8. 2023. Před uzavřením smlouvy byla ze strany věřitele zkoumána úvěruschopnost žalovaného, neboť s odbornou péčí posuzoval jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od něj před uzavřením smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, což bylo ověřováno proti dokladům vyžádaných od žalovaného a poskytnuté informace byly zaznamenány v žádosti o úvěr a byly ověřeny doklady uvedenými v části doložení příjmu žadatele. V této souvislosti bylo zjištěno, že žalovaný byl od 4. 5. 2022 na dobu neurčitou zaměstnán jako , Anonymizováno, u společnosti , Anonymizováno, s výší měsíčního příjmu 17 968 Kč s tím, že výše jeho měsíčních výdajů činí 5 250 Kč, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tuto situaci pak věřitel ověřil z pracovní smlouvy, o zisku běžného účtu a výdaje byly zkoumány z výpisu bankovního účtu. Věřitel neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení, která byla uvedena v žádosti o úvěr, když žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu. V této souvislosti zmínil rozsudky Krajského soudu v Českých Budějovicích z 31. 7. 2020 č.j. 5 Co 231/2020-97, podle něhož stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě, takže ani odvolací soud nemá důvod o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat, přičemž toto z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. postačuje. Dalším rozsudkem pak bylo rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, podle nějž ačkoli žalovaný neuvedl měsíční platby v domácnosti, nelze to klást k tíži druhé smluvní strany. Právní předchůdkyně žalobkyně proto zcela správně přikročila k posouzení těchto údajů dle ekonomického modelu a dostála povinnosti dle § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. Dále bylo v žalobě uvedeno, že žalovaný neplnil řádně a včas a uhradil pouze celkových 3 700 Kč a tato pohledávka za ním pak byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinky ke dni 7. 8. 2023 postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován, avšak dlužnou částku neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl ve věci nečinný.3. V řízení bylo z žádosti o úvěr ze dne 14. 6. 2022 zjištěno, že žalovaný požádal o úvěr u společnosti , právnická osoba, . ve výši 30 000 Kč uvedl, že je od 4. 5. 2022 zaměstnán, předložil pracovní smlouvu, kde dokládá příjem 17 968 Kč a dále v této žádosti uvedl, že jeho měsíční výdaje představují na bydlení částku 1 000 Kč, na dopravu, jídlo, osobní náklady 4 250 Kč s tím, že tyto údaje nebyly ničím doloženy. Dále pak uvedl, že bydlí u rodičů, je svobodný a předložil průkaz totožnosti občanský průkaz. K této žádosti pak byla doložena pracovní smlouva, podle níž žalovaný skutečně od 4. 5. 2022 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, s tím, že z výpisu z běžného účtu žalovaného vyplývá, že zaměstnavatel , právnická osoba, mu zaslala na účet 17 968 Kč. Jiné listiny k otázce posouzení úvěruschopnosti předloženy nebyly.4. V řízení bylo dále ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, včetně předpisu splátek, vše ze dne 14. 6. 2022, zjištěno, že žalovaný uzavřel se společností , právnická osoba, . na základě níž mu byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit včetně nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 8 592 Kč, tedy celkových 18 592 Kč ve 14 splátkách po 1 328 Kč s tím, že poslední splátka připadá na 14. 8. 2023. Z výpisu historie k této smlouvě bylo zjištěno, že žalovaný na ní uhradil ke dni 13. 8. 2022 celkových 3 700 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, včetně potvrzení o platbě a seznamu těchto pohledávek bylo zjištěno, že ke dni 7. 8. 2023 byla pohledávka z předmětné smlouvy postoupena společností , právnická osoba, . na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávek z 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný byl o tomto postoupení vyrozuměn s tím, že nadále má plnit žalobkyni. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 2. 2022, včetně poštovního podacího lístku z téhož data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho žalobkyni uhradil.5. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.6. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyní žalobkyně. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjedn