6 C 209/2024-48 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaný byl povinen zaplatit jí 183 902,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla 1. 4. 2023 uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru, na základě níž byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky v celkové výši 200 000 Kč a žalovaný se jej zavázal uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2,56 % z úvěrového rámce, který představoval částku 195 000 Kč, vždy do každého 20. dne běžného měsíce. Před uzavřením smlouvy byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím pracovníků, kteří posuzují příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných jako je věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, nahlížení do úvěrových registrů, jak vyplývá z metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta a bylo vše zaznamenáno do karty klienta, kam je zaznamenán jednak příjem, různé splátky a příjem ostatních členů domácnosti, včetně měsíčních výdajů na úvěry z žádosti a normativních nákladů na bydlení, když žalovaný doložil výpis z běžného účtu za měsíc březen 2003, z něhož bylo ověřeno tvrzení žalobce o příjmu u zaměstnavatele , právnická osoba, s tím, že prostřednictvím výpisu z tohoto účtu byly prošetřeny například výdaje na inkaso nebo stravu v prodejnách různých supermarketů a obchodů a také dopravy z čerpací stanice. Žalovaný podmínky smlouvy neplnil řádně a včas, proto žalobkyně zesplatnila úvěr ke dni 11. 3. 2024, přičemž žalovaný z tohoto úvěru, který mu byl vyplacen ve výši celkových 200 000 Kč, uhradil pouze 45 062 Kč a na další výzvy žalobkyně již nereagoval a neuhradil jak smluvený úrok ve výši 17,9 %, tak ani úroky z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a ve věci byl nečinný.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že strany si dohodly poskytnutí revolvingového úvěru ze strany žalobkyně žalovanému, který uvedl jako svůj hlavní čistý příjem 26 500 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 24 000 Kč s tím, že jeho zaměstnavatelem je společnost , právnická osoba, , když žalovaný je ženatý, přičemž z karty klienta nebylo nad rámec těchto sdělení zjištěno něco nového, pouze z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že před uzavřením smlouvy byly učiněny dotazy na známé registry za účelem ověření bonity žalovaného s kladným výsledkem. Rovněž z listiny metodiky posouzení úvěruschopnosti klienta nebyly zjištěny žádné konkrétní kroky, které by vedly ke zjišťování údajů ohledně žalovaného, neboť se jednalo pouze o teoretické postupy a doporučení, jak při posuzování úvěruschopnosti postupovat. Z výpisu účtu žalovaného z března roku 2023 bylo zjištěno, že v tomto měsíci obdržel od společnosti , právnická osoba, částku 26 402 Kč, že uhradil E.ONu Energie a. s. částku 840 Kč, prováděl výběry a platby kartou s výběrem hotovosti a platby kartou s výběrem hotovosti v obchodech různého druhu, včetně čerpací stanice a navíc 29. 3. 2023 mu na tento účet byla vyplacena půjčka , právnická osoba, 75 000 Kč. Z úvěrové smlouvy a splátkového kalendáře, včetně výpisu čerpání splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný na této půjčce vyčerpal celkových 200 000 Kč, avšak uhradil z nich pouze 45 062 Kč. Z výzvy ze splacení celého dluhu z 11. 3. 2024 bylo zjištěno, že žalovaný neplnil podmínky této smlouvy a byl vyzván ke splacení celého zůstatku úvěru, když z poštovního archu z následujícího dne bylo zjištěno, že mu tato výzva doručena byla. Z předžalobní výzvy z 4. 4. 2024, včetně poštovního podacího archu z následujícího data bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byl žalovaný vyzýván k úhradě dlužné částky. Žalovaný neprokázal, že by něčeho nad rámec 45 062 Kč, Anonymizováno, žalobkyni uhradil.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta, pojistného plnění atp.), tedy poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (Důvodová zpráva k § 86 zákona o spotřebitelském úvěru). Postup s odbornou péčí zahrnuje též povinnost věřitele ověřit podstatné informace poskytnuté spotřebitelem svědčící o jeho schopnosti splácet sjednaný úvěr, přičemž věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. 1 As 30/2015-39).10. Přestože žalobkyně tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného řádně posuzovala, tak i přes poučení soudu podle § 118a) odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti uvést úplná skutková tvrzení a označení všech důkazů k této otázce oproti riziku neunesení břemene tvrzení a důkazního břemene, potažmo neúspěchu věci, podle názoru soudu řádně neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost tak, jak ji vyžaduje ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Sice doložila příjem ze zaměstnání žalovaného za měsíc předcházející před uzavřením smlouvy, zároveň pak uvedla příjem ostatních členů domácnosti, kterým zřejmě má být manželka žalovaného, avšak tento údaj nikterak neověřovala a naprosto rezignovala na zjišťování výdajů žalovaného spojeného s bydlením, náklady na energie,