6 C 50/2024-77 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí soudu, podle nějž by žalovaná byla povinna zaplatit jí 41 046,51 Kč s příslušenstvím a 45 987 Kč s příslušenstvím z titulu dvou smluv o úvěru uzavřené mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně společností , právnická osoba, . K uzavření prvé smlouvy došlo 19. 5. 2022 a jednalo se o smlouvu o úvěru č. , hodnota, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit v celkové výši 37 184 Kč odpovídající jak součtu z poskytnutého úvěru, tak úroku z pevné výši a úhrad za služby, když úhrada měla proběhnout ve 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Dále pak dne 29. 1. 2022 došlo mezi nimi k uzavření smlouvy o úvěru č. , hodnota, na základě níž byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 27 000 Kč a žalovaná se je zavázala uhradit, včetně úroku v pevné výši a úhrad za služby v částce v celkové výši 50 190 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 585 Kč. Žalobkyně doplnila, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet tyto spotřebitelské úvěry a zjišťovala, neboť byla žalovaná dotazována na své rodinné majetkové, pracovní a jiné poměry, které byly ověřovány proti dokladům vyžádaných o žalované a informace zaznamenány v žádosti o úvěr a ověřeny doklady uvedeným v části doložení příjmů žadatele, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami s tím, že žalovaná byla od 22. 3. 2021 zaměstnána u společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, a její majetková situace byla ověřena z pracovní smlouvy, výplatních pásek, dodatku k pracovní smlouvě a potvrzení od zaměstnavatele a výdaje žalované byly zkoumány z výpisu za bankovního účtu, přičemž žalovaná v žádosti prohlásila a ztvrdila, že údaje, které sdělila, jsou přesné a pravdivé. Navíc pak odkázala na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 7. 2022 pod č.j. 5 Co 231/2020-97, kde ohledně posouzení úvěruschopnosti tento soud uvedl, že stačilo, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, přičemž jejich poskytnutí potvrdil i sám žalovaný svým podpisem na zákaznické kartě. Dále pak odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2021 č.j. 12 Co 367/2020-170, kde žalovaný sice neuvedl měsíční platby domácnosti, ale nelze to klást k tíži druhé smluvní strany, přičemž právní předchůdkyně žalobkyně zcela správně přikročila k posouzení těchto výdajů dle ekonomického modelu a splnila povinnosti z hlediska § 9 odst. 3 zákona č. 145/2010 Sb. Dále pak žalobkyně uvedla, že žalovaná z prvé smlouvy uhradila celkových 3 200 Kč, z druhé smlouvy 15 400 Kč a nárok z obou těchto smluv byl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 s účinností ke dni 7. 8. 2023 postoupeny na žalobkyni, o čemž žalovaná byla vyrozuměna, avšak dlužnou částku ani přes předžalobní výzvu neuhradila.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a byla v řízení nečinná.3. V řízení bylo ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, zjištěno, že společnost , právnická osoba, uzavřela se žalovanou dne 19. 5. 2022 smlouvu o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč a žalovaná se ji zavázala uhradit včetně smluveného úroku a poplatků celkovou částkou ve výši 37 184 Kč v 14měsíčních splátkách po 2 656 Kč. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, bylo zjištěno, že mezi stejnými subjekty byla uzavřena smlouva o úvěru dne 29. 1. 2022 na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 27 000 Kč a žalovaná se jej zavázala uhradit včetně smluveného úroku a poplatků v celkové výši 50 190 Kč ve 14měsíčních splátkách po 3 585 Kč. Před uzavřením obou těchto smluv žalovaná vyplnila žádosti o oba tyto úvěry, v nichž shodně uvedla, že je zaměstnána od 22. 3. 2021 u společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . s tím, že výše jejích měsíčních příjmů činí v případě prvé smlouvy částku 20 365 Kč, v případě druhé smlouvy 23 955 Kč s tím, že bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost a výše jejích měsíčních výdajů představuje v případě prvně označené smlouvy částku 8 835 Kč a v případě druhé uvedené smlouvy 10 750 Kč, když dále v obou případech uvedla, že má střední vzdělání, prokázala se občanským průkazem a ke svým osobním poměrům uvedla, že je vdaná. Poskytovatel úvěru pak zde zatrhl, že v případě prvé smlouvy byl příjem doložen výplatními páskami a pracovní smlouvou, nikoli však výpisem z bankovního účtu, daňovým přiznáním nebo jiným dokladem a v druhém případě pak byl příjem žadatele doložen výplatními páskami, pracovní smlouvou, potvrzením zaměstnavatele a nebyl doložen výpisy z bankovního účtu daňovými přiznáními či jinými doklady, stejně jako měsíční výdaje v obou případech nebyly ničím dokládány. Z pracovní smlouvy ze dne 18. 3. 2021 bylo potvrzeno, že žalovaná je zaměstnána u shora uvedeného zaměstnavatele s tím, že její pracovní poměr je uzavřen na dobu určitou do 31. 12. 2022 a z výplatních lístků za říjen 2021 byla zjištěna její mzda ve výši 25 294 Kč, za měsíc prosinec 2021 ve výši 18 736 Kč a za měsíc listopad 2021 ve výši 27 834 Kč. Z historie plateb v prvé uvedené smlouvě bylo zjištěno, že žalovaná na ni uhradila částku 3 200 Kč a z historie plateb k druhé smlouvě pak bylo zjištěno, že na ni uhradila částku 15 400 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023 bylo zjištěno, že obě pohledávky za žalovanou ze shora uvedených smluv byly postoupeny ke dni 7. 8. 2023 na žalobkyni, přičemž z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 15. 8. 2023 bylo zjištěno, že žalovaná byla o tomto vyrozuměna. Z předžalobních výzev ze dne 11. 1. 2024, včetně podacího lístku bylo zjištěno, že ještě před podáním žaloby byla žalovaná vyzývána k úhradě dlužných částek žalobkyni. Žalovaná neprokázala, že by něčeho žalobkyni uhradila.4. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“) je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.5. Podle § 78 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 tohoto ustanovení poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména podle písm. a) smlouvy o spotřebitelském úvěru, podle písm. b) dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru, nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je do nezbytné s daty umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 posuzuje poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě, běží ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Předně soud zkoumal způsob, jakým bylo provedeno posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Nutno předestřít, že věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v potaz jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. předpokládaný příjem z prodeje nemovitosti, auta,