4 C 242/2025-18 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhl vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit mu částku 30 786,40 Kč s úrokem a zákonným úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby uvedl, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne 25. 5. 2022 Úvěrovou smlouvu č. , hodnota, , v rámci které mu byl následně poskytnut revolvingový úvěr č. , hodnota, . Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Dále žalobce uvedl, že naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databází, 2) výpočtem tzv. MLS, tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. Smlouva o revolvingovém úvěru se stala platnou podpisem úvěrové smlouvy, jakožto separátní smlouva. Účinnou se stala okamžikem prvního čerpání finančních prostředků prostřednictvím úvěrové karty, a to po její řádné a včasné aktivaci. Žalovaný byl oprávněn čerpat revolvingový úvěr opakovaně, a to prostřednictvím úvěrové karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v úvěrových podmínkách, v Sazebníku poplatků a odměn, který je součástí metodické příručky. Žalovanému byly k poskytnutému úvěru účtovány poplatky v souladu se sazebníkem poplatků. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena jako procentuální část z výše úvěrového rámce platného ke dni splatnosti dané splátky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky, popřípadě nepravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle úvěrových podmínek dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícím po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání, a tedy poskytnutí revolvingového úvěru. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku 30 700 Kč. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 9 300 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 5.2 Úvěrových podmínek a úvěr zesplatnil ke dni 12. 3. 2025. Žalovaný byl vyzván ke splacení celého úvěru dopisem ze dne 12. 3. 2025 – Výzva ke splacení celého úvěru, který byl žalovanému zaslán doporučeně poštou. Žalovaný na výzvy žalobce nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku. Žalobce tak eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 30 786,40 Kč se stávající z neuhrazené jistiny ve výši 28 841,50 Kč, poplatků za pojištění ve výši 344,90 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut účtovaných ve výši 1 000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o hotovostním úvěru a Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným elektronicky dne 25. 5. 2022. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový úvěr ve výši 250 000 Kč, který se žalovaný zavázal zaplatit v 96měsíčních splátkách po 5 770 Kč, přičemž roční úroková sazba byla sjednána ve výši 20,08 %. Dále se na základě této smlouvy žalobce zavázal žalovanému poskytnout bezúčelový revolvingový úvěr, přičemž výše úvěrového rámce činila 30 000 Kč. Roční úroková sazba byla sjednána ve výši 23,88 %. Výše měsíční splátky byla sjednána ve výši 2,583 % z úvěrového rámce, to je 775 Kč a datum splatnosti splátek byl sjednán na 20. den v měsíci. Z této smlouvy bylo dále zjištěno, její nedílnou součástí jsou úvěrové podmínky společnosti , právnická osoba, ., v případě, že je sjednáno pojištění, také dokumenty k pojištění. Žalovaný v této smlouvě uvedl, že je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, má střední vzdělání, bydlí u rodičů, je zaměstnaný od září 2019 s měsíčním příjmem ve výši 55 000 Kč čistého. Současně je zde uveden zaměstnavatel žalovaného. Z výpisu čerpání, splátek a úhrad bylo zjištěno, že žalovaný dne 30. 11. 2023 čerpal částku 10 000 Kč, dne 13. 12. 2023 čerpal částku 16 000 Kč, dne 15. 12. 2023 částku 1 000 Kč a dne 22. 12. 2023 částku 3 700 Kč, přičemž veškeré finanční prostředky byly vyplaceny na účet , č. účtu, , který byl uveden v úvěrové smlouvě. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že žalovaný úvěr splácel počínaje dnem 14. 12. 2023 ve splátkách po 775 Kč, když poslední splátka byla uhrazena dne 26. 11. 2024. Žalovaný tak celkem čerpal částku 30 700 Kč a celkem uhradil částku 9 300 Kč. Dále bylo z tohoto výpisu zjištěno, že dne 12. 3. 2025 došlo k zesplatnění. Dále žalobce své tvrzení uvedené v žalobě prokázal úvěrovými podmínkami. Z Výzvy ke splacení celého úvěru ze dne 12. 3. 2025 bylo zjištěno, že žalobce vyzýval žalovaného ke splacení celého úvěru čerpaného na základě Smlouvy číslo , hodnota, , přičemž celková částka činila 34 051,39 Kč. Doručení pak bylo prokázáno poštovním podacím archem ze dne 13. 3. 2025. Tvrzení žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobce prokazoval kartou klienta, z níž bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů, nemá žádné děti, je zaměstnán s příjmem 50 000 Kč měsíčně čistého, příjem ostatních členů domácnosti činí 100 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 44 000 Kč. Z úvěrové zprávy bylo ohledně kontraktů žalovaného zjištěno, že má 4 existující splátkový, 1 existující nesplátkový, 2 kreditní karty. Z ověření bonity MLS bylo zjištěno, že žalobce ve výpočtu MLS pro smlouvu u žalovaného počítal s příjmem 50 000 Kč, životním minimem 4 470 Kč, splátkami jiným společnostem 21 236 Kč, splátkami žalobci 5 770 Kč a s výší splátky schváleného úvěru 775 Kč. Zbývající MLS klienta tak činí 17 649 Kč.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU, druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný a dále pak z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že právní předchůdce žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalovaného, když vycházel z údajů, které sdělil sám žalovaný. Žalobce však tyto údaje sdělené žalovaným již neověřoval, respektive nesdělil, jakým způsobem tyto údaje ověřoval. S ohledem na to dospěl soud k závěru, že právní předchůdce žalobce nedůsledně zkoumal úvěruschopnost žalovaného a důsledkem tohoto postupu (nesprávného, neobjektivního bez odborné péče posouzení úvěruschopnosti) je pak skutečnost, že předmětná smlouva úvěru je pro porušení povinnosti uvedené v § 86 zákona o spotřebitelském úvěru absolutně neplatná.6. Za situace, kdy soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je pro porušení povinnosti žalobce řádně posoudit úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy absolutně neplatná, je žalovaný, jakožto spotřebitel, dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru povinen vrátit pouze poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru, a to v době přiměře