4 C 307/2025-19 — Okresní soud ve Strakonicích

1. Žalobce navrhoval vydání rozhodnutí, podle něhož bude žalovaný povinen zaplatit žalobci částku 25 232,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení a dále částku 196,45 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, , která byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným dne 23. 10. 2024 distančním způsobem na adrese www., Anonymizováno, .cz. Na základě smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 25 000 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle smlouvy v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle Všeobecných obchodních podmínek. První splátka byla splatná dne 22. 11. 2024 a konec kreditového rámce měl nastat dne 16. 4. 2026. Žalovaný při žádosti o poskytnutí úvěru poskytl žalobci údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy. Dále žalobce uvěřil, zda se žalovaný nenachází v registrech, a to výpisem z centrální evidence exekucí, výpisem z insolvenčního rejstříku, výpisem z registru neplatných dokladů, výpisem z registru PČR hledaných osob, výpisem z registru politicky aktivních osob, výpisem katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpisem z rejstříku „sankční seznamy“ a v interních registrech historie klienta. Žalobce nahlédl do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, a to NRKI a BRKI, dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí. Bylo zjištěno, že žalovaný nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku, ani v evidenci exekucí. Dále žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 16 952 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalovanému. Dotazy v registrech NRKI, BRKI, centrální evidenci exekucí, registru ISIR a v registru neplatných dokladů provedl žalobce dne 23. 10. 2024. Žalovanému byl vyplacen na bankovní účet číslo , č. účtu, úvěr prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobce tak, že dne 23. 10. 2024 byla vyplacena částka 11 500 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Žalobce proto dle smlouvy vypověděl smlouvu, o čemž žalovaného informoval emailem ze dne 24. 2. 2025. K výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne 25. 2. 2025. Žalovaný má vůči žalobci dluh v celkové výši 25 232,06 Kč, přičemž tato částka se skládá z jistiny ve výši 11 500 Kč, poplatků za vyplacení tranší úvěru ve výši 228,85 Kč a smluvního úroku ve výši 13 503,21 Kč. Dále žalobce uvedl, že je oprávněn v souladu se smlouvou požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž je žalovaný v prodlení. Nárok na zaplacení smluvní pokuty žalobce uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení, a to za období 23. 11. 2024 – 21. 2. 2025, celkem 196,45 Kč. Žalovaný dlužné částky neuhradil, přestože byl upomínán.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování bylo ze Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, zjištěno, že byla uzavřena dne 23. 10. 2024 elektronicky mezi žalobcem a žalovaným. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský revolvingový bezúčelový úvěr s celkovou maximální výši úvěru 25 000 Kč. Konec doby platnosti kreditního rámce byl sjednán na 16. 4. 2026. Byla sjednána pevná úroková sazba ve výši 0,983 % denně. Datum první splátky byl sjednán na 22. 11. 2024, datum splatnosti úvěru na 16. 4. 2026. Bylo sjednáno, že poskytnuté peněžní prostředky bude žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek. Dále bylo sjednáno, že ocitne-li se klient v prodlení, má věřitel vůči klientovi nárok mimo jiné na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení až do zaplacení. Dále má právo zesplatnit úvěr v případě, kdy je klient alespoň 91 dní v prodlení se splacením jedné nebo více splátek. Dokladem „Autorizace ověření totožnosti“ bylo prokázáno ověření totožnosti žalovaného. Parametry úvěru pak byly prokázány listinou „Informace pro spotřebitele“. Dále žalobce své tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazoval výpisem o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . z něhož bylo zjištěno, že žalovaný uvedl své osobní údaje, tedy jméno, příjmení, rodné číslo a trvalé bydliště. Dále uvedl, že žije sám. Výše pravidelných měsíčních výdajů na půjčky činí 4 000 Kč, na bydlení 2 500 Kč, další nezbytné výdaje činí 2 000 Kč a ostatní zbytné výdaje 4 000 Kč. Výše čistého příjmu uvedeného žalovaným činí 17 000 Kč, přičemž výše ověřeného čistého měsíčního příjmu činí 16 952 Kč. Z dokladu „Identifikované příjmy“ bylo zjištěno, že výše ověřeného čistého měsíčního příjmu žalovaného činí 16 952 Kč, přičemž příjem byl doložen prostřednictvím bankovního výpisu, který obsahoval příjmové transakce. Ze zprávy , právnická osoba, bylo zjištěno, že vlastníkem účtu č. , hodnota, je žalovaný. Na tento účet dne 23. 10. 2024 byla připsána částka 11 500 Kč od žalobce. Toto bylo prokázáno i listinou Přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, kterou předložil žalobce. Tvrzení, že žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobce prokázal upomínkou ze dne 24. 2. 2025. Z přílohy ke smlouvě pak vyplývá výše a splatnost denních splátek, přičemž splátky měly být hrazeny od 24. 10. 2024 do 21. 3. 2026 ve výši 114,04 Kč denně. Z emailu ze dne 24. 2. 2025 bylo dále zjištěno, že žalobce vzhledem k tomu, že žalovaný přes předchozí upozornění neuhradil závazky po splatnosti, oznámil žalovanému, že smlouvu o půjčce s okamžitou platností vypovídá.4. Na základě provedeného dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících občanského zákoníku, která se považuje za spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.5. Soud se nejprve zabýval tím, zda došlo k platnému uzavření úvěrové smlouvy. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 citovaného ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Jako důsledek porušení uvedené povinnosti stanoví § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatnost smlouvy uzavřené v rozporu s povinností poskytovatele úvěru s tím, že se jedná o neplatnost absolutní (srovnej rozsudek Soudního dvora EU druhého senátu ze dne 5. 3. 2020 ve věci C – 679/18, který dovodil povinnost národních soudů zkoumat podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru z úřední povinnosti, aniž by námitku neplatnosti vznesl spotřebitel). Soud se tedy zabýval tím, zda žalobce splnil povinnost stanovenou mu zákonem o spotřebitelském úvěru v § 86, a to z úřední povinnosti. Na základě provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalobce při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházel jednak z informací, které sdělil samotný žalovaný, dále pak z veřejných registrů. Z provedeného dokazování je zřejmé, že žalobce zkoumal a ověřoval příjmy žalovaného, a to výpisem z bankovního účtu žalovaného, který obsahoval příjmové transakce. U výdajů se žalobce spokojil pouze s částkou, kterou uvedl žalovaný. Žalobce netvrdil a ani nenavrhoval důkazy k tomu, jakým způsobem ověřoval výdaje žalovaného. Vzhledem k tomu, že žalobce se nedostavil k ústnímu jednání, nemohl být v této souvislosti poučen ze strany soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o povinnosti tvrdit a prokazovat tyto skutečnosti a označit všechny důkazy s tím, že v opačném případě se vystavuje riziku neunesení důkazního břemene a břeme