18 C 148/2020-17 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se podanou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky [částka] s příslušenstvím s tím, že žalobkyně na základě žádosti žalované ze dne [datum] poskytla žalované dne [datum] úvěr ve výši [částka], který žalovaná v dohodnuté lhůtě splatnosti, tj. do [datum], nevrátila. Úvěrová smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku a totožnost žalované byla ověřena pomocí ověřovací platby ve výši [částka], kterou žalovaná odeslala ze svého bankovního účtu, a z kopie občanského průkazu žalované. Žalobkyně se domáhá zaplacení jistiny úvěru ve výši [částka] spolu s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši [částka]. 2. Žalovaná podala odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu, k žalobě se nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), neboť žalobkyně s tímto postupem souhlasila v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a žalovaná se nevyjádřila na výzvu soudu, a proto se má podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. 4. Soud vycházel z listinných důkazů předložených žalobkyní, a to smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum], předsmluvní informace, oboustranné kopie občanského průkazu žalované, upomínek k úhradě ze dnů [datum] a [datum] vč. podacích lístků, potvrzení o obdržení platby [částka] dne [datum] a potvrzení o provedení platby [částka] dne [datum]. Z těchto listin soud zjistil, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaná jako úvěrovaná uzavřely dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Smlouvou se žalobkyně zavázala žalované poskytnout úvěr [částka] a žalovaná se zavázala poskytnuté prostředky do 30 dnů vrátit spolu s úrokem 39 % ročně a poplatkem za poskytnutí úvěru [částka], který se v případě řádného a včasného splacení úvěru snižuje na [částka]. Strany si dále mj. ujednaly, že žalovaná je pro případ prodlení povinna zaplatit náhradu všech nákladů spojených s prodlením, zákonné úroky z prodlení a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, a dále zaplatit poplatek [částka] za první upomínku, poplatek [částka] za druhou upomínku a poplatek [částka] za vymáhání pohledávky inkasní agenturou. Žalobkyně žalované dne [datum] vyplatila částku [částka]. Žalovaná zaplatila žalobkyni ověřovací poplatek ve výši [částka] a dále již ničeho neuhradila. 5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění - dále jen „o. z.”, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. 7. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud hodnotí předloženou úvěrovou smlouvu jako celek jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro zcela nepřiměřenou výši úplaty za poskytnutí úvěru, když smluvní úrok a poplatek za poskytnutí úvěru na 30 dnů dokonce převyšují jistinu úvěru. Takové ujednání úplaty se zjevně příčí dobrým mravům a zcela vybočuje z toho, co lze nazvat poctivým podnikáním v oboru poskytování spotřebitelských úvěrů. Na okraj soud doplňuje, že nelze uvažovat o oddělitelnosti neplatného právního jednání od zbytku právního jednání, jelikož je nepochybné, že bez ujednání o úplatě by poskytovatel úvěru úvěrové smlouvy neuzavíral. 11. Jelikož se žalovaná obohatila o částku [částka], jak vyplývá ze žaloby, zavázal ji soud k úhradě této částky žalobkyni tímto rozsudkem. 12. Závěrem soud dodává, že vydání rozsudku pro uznání s ohledem na to, že se žalovaná nevyjádřila k žalobě, nepřicházelo do úvahy, jelikož takový postup by byl v daném případě nespravedlivý a formalistický. Svůj nesouhlas se žalobou vyjádřila žalovaná podáním odporu a s ohledem na obsah žaloby by plné vyhovění žalobě znamenalo, že by soud ve smyslu § 3 o. s. ř. rezignoval na zásadu, že občanské soudní řízení je jednou ze záruk spravedlnosti. Žalobkyně totiž v žalobě ohledně části předmětu řízení práva zneužila (§ 8 o. z.). V tomto konkrétním případě by tak řízení bylo vychýleno neúměrně ve prospěch žalobkyně, čímž by bylo porušeno právo žalované na rovnost před soudem (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod). Rozsudkem pro uznání nelze rozhodnout ani s ohledem na zneužití práva (jak bylo uvedeno výše) ve smyslu § 153a odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 99 odst. 1 a 2 o. s. ř. a ve spojení s § 8 o. z. Lze v této souvislosti odkázat rovněž na judikaturu Ústavního soudu ČR, který opakovaně uvedl, že k okolnostem pro vydání rozsudku pro uznání, zejména z důvodů fikce, je nutno přistupovat restriktivně (exceptiones sunt strictissimae interpretationis). Blíže k této problematice lze odkázat na rozhodnutí Ústavního soudu ČR např. sp. zn. III. ÚS 3964/17, IV. ÚS 1252/16, III. ÚS 454/04, IV. ÚS 2503/13, I.ÚS 1261/15, I. ÚS 2693/16 atp.). 13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka], přičemž tato částka představuje 38,2 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,1 % a úspěchu žalobkyně v rozsahu 30,9 %). Tyto náklady sestávají z [částka] za podání odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 1 odst. 3 písm. a) a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.