208 C 19/2020-40 — Okresní soud v Šumperku

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení výše uvedené částky s tím, že mu poskytla dne [datum] revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce. Ke dni [datum] žalovaný postupně vyčerpal [částka]. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, žalobkyně od úvěrové smlouvy dne [datum] odstoupila a [datum] jej zesplatnila. Žalovaný tak žalobkyni dluží částku [částka], která je tvořena jistinou [částka], úroky [částka], pojistným [částka] a smluvní pokutou za prodlení [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žádostí/smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] datovanou [datum], má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o revolvingovém úvěru s aktuálním úvěrovým rámcem [částka]. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splácet ve splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně [částka] měsíčně se splatností 17. den v měsíci. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 % ročně a dále byl sjednán poplatek za správu a vedení úvěrového účtu ve výši [částka] měsíčně. Výše měsíční úhrady za pojištění byla sjednána ve výši 4,99 % z měsíční splátky úvěru. Ve smlouvě žalovaný uvedl jako svou profesi dělník, řemeslník, opravář, s čistým příjmem [částka]. 4. Výpisem z úvěrového účtu [číslo] má soud za prokázané, že žalovaný čerpal výše uvedený revolvingový úvěr ze dne [datum] a dluží částku [částka], která je tvořena jistinou [částka], úroky [částka], pojistným [částka], a smluvní pokutou za prodlení [částka]. 5. Odstoupením od úvěrové smlouvy [číslo] ze dne [datum] a výzvou k zaplacení dluhu ze dne [datum], má soud za prokázané, že žalobkyně od uvedených úvěrových smluv odstoupila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužných částek. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Soud proto věc posuzoval dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ občanský zákoník“) s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru a zákona č. 57/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), účinném od 1. 12. 2016, s ohledem na datum uzavření předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 9. Podle ust. § 2395 zákona č.89/2012 Sb., občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle ust. § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. 11. Podle ust. § 2397 občanského zákoníku úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. 12. Podle ust. § 2398 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne je úvěrující bez zbytečného odkladu. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. 13. Podle ust. § 2399 odst. 1, 2 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. 14. Podle ust. § 1802 občanského zákoníku mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 15. Podle ust. § 1803 občanského zákoníku má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období. 16. Podle ust. § 1804 občanského zákoníku úroky se platí v téže měně jako hlavní dluh (jistina). 17. Podle ust. § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 18. Podle ust. § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 19. Podle ust. § 160 odst. 1 občanského soudního řádu uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. 20. Podle ust. § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 21. Podle ust. § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený. 22. Podle ust. § 2050 občanského zákoníku je-li ujednána smluvní pokuta, nemá věřitel právo na náhradu škody vzniklé z porušení povinnosti, ke kterému se smluvní pokuta vztahuje. 23. Podle ust. § 2051 občanského zákoníku nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. 24. Podle ust. § 2052 občanského zákoníku ustanovení o smluvní pokutě se použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále). 25. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 26. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně jakožto věřitel dostála svým povinnostem vyplývajícím z výše uvedeného § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když dostatečně posoudila schopnost žalovaného splácet předmětný úvěr. Mezi žalobkyní a žalovaným pak byla řádně uzavřena výše uvedená úvěrová smlouva, na základě které byl žalovanému poskytnut revolvingový úvěr. Vzhledem k tomu, že žalovaný tento úvěr čerpal, avšak řádně nesplácel, dluží žalobkyni částku [částka], která je tvořena jistinou [částka], úroky [částka], pojistným [částka], a smluvní pokutou za prodlení [částka]. Soud mu proto uložil povinnost tyto částky žalobkyni zaplatit a to včetně úroků z prodlení určených v souladu s § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., obča